Psí dopis

Můj život trvá deset až patnáct let. Každé odloučení od Tebe mi působí smutek. Pamatuj, Ty sis mě pořídil. Dej mi čas, abych pochopil, co ode mne chceš. Důvěřuj mi, nikdy Tě úmyslně nezklamu. Nhněvej se na mě dlouho a za trest mě nezavírej. Ty máš své přátele a zábavu. Já mám jen Tebe. Povídej si se mnou, i když Tvým slovům úplně nerozumím, stačí mi, když slyším Tvůj hlas. Uvědom si, že když mne biješ, mohl bych Tě hravě kousnout, ale já to neudělám. Jestli jsem někdy při práci špatný, děšlám chyby nebo jsem líný, uvažuj, že mi třeba není dobře nebo jsem unavený.

Starej se o mne, jsem-li starý. I Ty jednou zestárneš. Bud v mých těžkých chvílích vžd se mnou. S Tebou je pro mne všechno lehčí. Až se můj čas naplní, nenech mě trpět. V případě nutnosti skonči mé trápení včas, jen Tě prosím, zůstan v téhle chvíli se mnou.

Tvůj chlupatý kamarád

pes.

datum: 21. Března 2009 - 13:11 | autor: SLUKOVKA

Autor blogu: SLUKOVKA

Profil uživatele Blog uživatele Napsat soukromou zprávu

Poznámka ke komerčním sdělením na tomto blogu:
Pomáhejte nám zde udržovat kvalitu blogů a komentářů na Světě seniorů. Nepište zde články a nevkládejte do diskuze příspěvky, jejichž primárním účelem je komerční sdělení. Budou automaticky mazány. V případě zájmu o reklamu na Světě seniorů nás kontaktujte.

Poznámka k diskuzi:
Diskuzní příspěvky jsou seřazeny chronologicky. Čím je příspěvek výše, tím je novější.

Chcete napsat komentář?

Komentáře

Elišce

29. Března 2009 - 21:17 — Olina

Je to krásný, ale moc smutný. Já na tom jsem dost špatně s nervama a tak raději něco veselejšího. Ale je to fakt paráda.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

pro Slukovka

29. Března 2009 - 19:59 — Barča

Moc hezký, zdravím

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Psí láska Korina

29. Března 2009 - 15:53 — korina2

Celý život mě provází psí kamarád. Co mě pamět sahá , jsme měli psa. vlčáka, dobrmana ajako předposledího psa od 91 roku do roku 2003 jsme měli boxerku Sáru. od 5měsícu do jejich 12 let. Bala mojí dcery Gabrielky. Strašně si ji přála.Jsou velmi chytří, věrní a milují děti , tihle boxeři.Neměla předkus tak neslinila.Strašně hodná fena to byla.všechny nás milovalaa , ale Gábinku nejvíce. když jí bylo 10 let žila už \gábi v americe . A Sára začla být nemocná , podstoupila dvě operace a nemoc se šířila dál. Když jí bylo 12 let bylo to s ní moc špatné. Volaly jsme si s Gábinkou o jejím neuspokojivém stavu. Ležela v košíkua stále se dívala ke dveřím a vyhlížela svou Paničku, s kterou se chtěla rozloučit.Bylo mi jí tak líto , jak se snažila vstát a jít ven , kde se rozhlížela , jako by ji vyhlížela. Abylo jí den po dni huře. tenkrát byl čtvrtek v dubnu a dcera měla s rodinou přiletět v sobotu. Už ani nevstala , síly jí ubývaly.hladila jsem jí a stále jí říkala vydrž , vydrž Sárinko už zítra přijede tvoje panička.. Celou noc rychle dýchala a jen pár kapek vody vypila. A stále ty oči na ty dveře, v sobotu kolem poledne přiletěli do Prahy a za dvě hodiny už byli v Liberci. Ona ta čubinka to věděla že přijede , byla celá neklidná a dokonce sebrala všechny síly a vstala a pomaloučku šla ven na cestu a dívala se ke dvířkám. Bylo to velmi dojemné to psí těšení na toho svého člověka.A pak auto , hned ho poznala , byl to syn který prio ně jel na letiště. a vrátka se rozlítla a dcera né ke mě ale k Sárince a už se objímaly . Mladá žena a stará fena . Gábi plakala , hladila jí a držela kolem krku.Sára zavřela oči a byla přeštastná. .Po chvilce , byla už unavená si šla sama lehnout a v noci odešla do psího nebe.Ale odešla štastná , že se dočkala své paničky.Kolikrát si s dcerou na to vzpomeneme a máme slzy v očích. Ano pes je nejlepší přítel člověka.