Svět seniorů

Když vidím,jak si lidi u jara osazují zahrádky,mám před očima tu naší,co jsme zasadili,zaseli  krásně vzrostlo.Cibule řádkovala,kedlubny jak vojáci,rajčata u tyček vyvázaný,muž pokaždý když se vrátil z práce,ji celou obešel.Bylo po dešti a u nás je taková mazlavá zemina.Sedím pod ořechem,čtu noviny,čekám až ke mě dojde a vtom to začalo.Řev jak na lesy,koukám co se děje a dělo se.Johan uviděl mezi záhony dvě slepice,dodnes nevím,jak se dostali ze dvorku.Začal je honit,najiva si myslel,že půjdou stejnou cestou zpět,slepice dostali nemoc šílených krav.Lítali v záhonech,ten můj poděs za nima,hlína lítala a v tom vidím jak Honzik běží po cestičce,bylo na ní takový to blátíčko,voda se pomalu vsakovala a já to vidím,jak ve zpomaleným filmu.Nohy mu vyletěly do výše pasu a on se vyválel v tý sračičce.Jo a to musím napsat,že on nesnášel,když se mu v takových siuacích někdo smál.To jsme vždycky zdrhali a smáli se v ukrytu.Jenže poručte hubě?????Já se smála jak praštěná a on se těžko zvedal,páč sebou plác na záda vší vahou.Já hnala kolem něj  v předklonu a hubu dokořán,on v tom fofru popad železnou tyčku,ke který byly přivázaný rajčata a prsk jí po mě a já k zemi.Plazila jsem se jak Meresjev,nad hlavou mi to udělalo fi fi fi fi ,bylo to jak helikoptéra bez motoru.Ale zachránila jsem si život,tím že Zátopek by mě nedohnal.Vlítla do baráku a na zahradě zůstal jen zmalovanej Johan.A co nevidím,šel pustil všechny slepice a ty dvě cestovatelky se zařadili do hejna a on je v klidu zavřel,A naskýtá se otázka,proč to neudělal hned,no asi je to tím,že chlapi myslej jinak.Někdy si říkám ČÍÍÍÍÍÍÍÍÍM.a proto je tak milujeme.