Svět seniorů

Mám těch vzpomínk tolik,jen je musím trochu psát nějak od začátku=no snad se mi to povede.No zážitek taky byl,když jsem byla v porodnici.Bylo to v roce 1965 a jen si řikám,proč mě sotva někam strčím nohu,se musí něco takového stát.Co se týče porodu,vše proběhlo dobře,jen nevím proč zrovna tam v lednu natírali okna.V budově ledárna,nám stály zimou bradavky jak štamprdlata,co bylo nejhorší byl hlad.Co tam měly za normy na stravování,bůh ví,všichni jsme si tam připadali jak na vojenským cvičení,když se ztratí kuchyň.Hned jak přijeli naši jim to hlásím,no to jsem neměla dělat.Muž mi hned ten den k večeru dovezl místo kytky ruksak?????V něm byly jitrnice,prejt půl šiška chleba,v zavařovačce pudink s jahodama a rozteklou šlehačkou.No mana nebeská ,já byla s jednou vyhládlou maminou na pokoji a nedejte jí,když ta vůně zaplavila pokoj..No a zase je v tom prase.........My se do toho pustili,jak vlci.Stláskali všechno dohromady,láhev piva co byla na dně jsme vypili bratrsky napůl.Vyvětrali pokoj,neb se blížila doba kojení,dovezli ty naše uzlíky a ty se konečně pořádně napojily.Před tím neměli,no z čeho se to taky mělo vytvořit????Jenže vše pokračovalo,za dvě hodiny sestra přilítla,že všechny dětičky spinkaj a ty naše dvě řvou jak divoši.Vzala nás dvě na děcárnu a tam obrázek pro bohy.Můj Jeníček rozbalenej,ten druhej hošík taky a oba měli bříška,jak ty hladový děti v Africe,pupíky ovázaný,takže vypadali jak šamanova ozdoba.Jen ty tamtamy chyběly.No přece jim neřeknem,že jsou sfouklý po tom koření co bylo v tý lahodě,co my jsme semleli.Bylo mi kluka tak líto,na následky jsme ani jedna nepomyslela.Vše dopadlo dobře,děti to přestáli.jen jsem zapoměla popsat v čem tam můž přijel.jelikož byl blátivej den obléknul se podle svého gusta.Přijel na motorce,jezdil jak Lucák závody a taky se na to vyštafíroval.Já když ho uviděla na chodbě,šly na mě mrákoty,na nohou žluý holiny,rybářský kalhoty gumový,vaťák kabát a na hlavě klobouk,co nosej velrybáři.No mít přes oko pásku===hotovej Honza Silver,jenže s oběma nohama.Dneska by ho určitě ochranka z nemocnice vyvedla a to snad až za město.A to je jedna ze vzpomínek,na mojeho nezapomenutelnýho manžela.