Svět seniorů

S jarem na mého muže lezly nápady,povídá postavím foliák,já měla v plánu jet k rodičům,žádný protest nebyl,jela jsem.Druhý den k večeru se vracím a vidím,jak na nadjezdu stojí několik lidí a koukají se do naší zahrady.Zrychlím krok v domění,že se něco stalo a stalo se.Na trávníku,kde se dobře opalovalo,stojí harapíča,že by svět pohledal.S foliákem to mělo společný jen slovo folie.Z blízka to vypadalo jak chaloupka strýčka Toma,už jenom ta střecha byla projektovaná ve chvíli 100%opice,stěny do výše ramen,ale to nahoru bylo snad tři metry vysoký a podobu,jako když svatý sepne ruce.Na této konstrukci se nacházelo vše co kůlna,garáž,sklep po léta schraňovaly,barev a tvarů nespočet.Vůbec jsem se nedivila těm lidem,že zírali,mě popad fantas.Obcházím to monstrum a z druhé strany byl z těch krás vbudovám i komín,no a aby toho nebylo málo v něm větrník.Mě nešlo od smíchu ani mluvit,já jen hejkala jak žíznivelj osel,zaskřehotala jsem,dej to pryč,lidi řeknou,že jsi prdlej.Odpověď byla tato==sem čet,že to je přirozený větrání,co ty lidi o tom můžou vědět.Jenže,on ten větrník všelijak prostříhal a on při závanu větru vydával zvuky,jak stará panna při prvním orgasmu.Foliák i dýchal,větříček mu v tom skvěle pomáhal,když se člověk večer podíval na zahrádku,měl dojem,že tam stojí živý tvor,jen oči mu chyběly.Každou noc se rostlinkám svítilo,aby měly teplo,ale né obyč svíčkama,ale hromnicema,ty vydržely s pomocí boží v tom bejváku hrůzy dýl.Říkala jsem si,že něco pravdy na tom rčení o blbým sedlákovi a velkých bramborách je .......Zkrátka,na co můj Johánek šáhnul,neslo své ovoce,jen mustr si z jeho stavitelského umění nikdo nevzal,páč jsem do této doby nic podobného stát neviděla.Ale kdyby si někdo z vás,něco podobného doma zbudoval,kdo vííííííííííííí?????