Svět seniorů

Mám jednu pěknou vzpomínku na den,kdy jsem si Honzika přivedla domů poprvé v době našeho chození spolu.Byl předvánoční čas,doma zabito,no jen vešel do dveří,můj táta mu říká,pojď hochu,posaď se.Otočil se na mamku a říká,dej mu něco k jídlu,je jak vyzáblina.Já myslela co nemám za pěkného kluka a on mi ho ohodnotil takhle.No mamka před něho položila pečený vepřový,chlebík k tomu s okurkou a Johan se cpal.Když se to v něm ztratilo,mamka povídá,chutnalo vám???Jo jo chutnalo a slyším tu otázku do dnes,dal by jste si ještě,no co z něj vylezlo,mě uzemnilo.Místo aby řek,chutnalo,děkuji za optání ,vyhrkl =chtěl=ježiš jak já se za něj styděla v tu chvíli.Já si přivedu domů kluka prvně v životě a on se u nás přežere.Ségra kroutila hlavou,oči věčně obracela nahoru,to abych mlčela.No já měla stejně hubu jak zašitou,co jsem asi měla říkat .Můj táta měl rád lidi,srdečný a přímí a to můj Honzik byl od začátku do konce života.Ale to ještě nebyl konec,když jsme přišli z venku byla zima,doma teploučko,no a vše se uvolňuje=teplem.Po jídle jsme seděli a začal výslech,no hotová pečkárna a jak byl Honzik nervní nebo to teplo,způsobilo to že mu nosánek,jaksi nudli neudržel a ta mrška trochu jukala na svět.Já si pro sebe říkala,bože nejdřív to žrádlo a teď zase tohle.Povídám mu potichu,máš kapesník????A on mám a popotáhnul si tu oprať dovnitř.Já se na to nemohla koukat a pěkně jsem ho vypakovala k domovu.Jen se za ním branka zavřela,páč ho šel vyprovodit taťka,my se ségrou jsme se na sebe podívali a řvali jsme smíchy.Uběhly roky a jednou takhle sedíme venku na zahradě s dcerou a vnučkama,ta starší dědu milovala a věčně mu seděla na klíně a dávala otázky.nevím co jí to napadlo v jejích 10 letech a povidá.Dědo a jak jsi se s babičkou seznámil???A on s takovým klidem povídá,přes prase......holka oči na vrch hlavy,tak děda začal,no řvali jsme tam smíchy všichni.Ach jo,kde ty časy jsou ........