Svět seniorů

 

Počasí v Karlsruhe zatím nic moc. Cestou na dálnici opakovaně sněžilo a pršelo, ale důležité je, že teď neprší, protože se dnešní den musíme zabavit tak do osmi do večera sami. Studenti, u kterých budeme následující dvě noci přes spát totiž přijedou až večer. To ale není problém. Bereme bágly, brouzdáme ospalým městem a fotíme, co se dá. Je neděle ráno a město se zatím pomalu probouzí. Míjíme spoustu obchodů, nákupních center a čím více se blížíme k centru, začínají se nám líbit i výlohy, které jsou plné čokolád a dobrot, o kterých si můžeme nechat jen zdát. Náš omezený rozpočet na následující tři týdny je neúprosný a raději se tak stahujeme z centra všeho dění k obrovskému zámku, kde právě probíhá velká výstava současných nadějných německých umělců a jelikož je neděle, tak je vstup zdarma. 

 

Je tady plno, spousta lidí má zájem o umění i v době oběda a nám po tom všem tak trošku vyhládlo. Procházíme se zámeckými parky, hledáme nějaké fajn místo, kde bychom mohli udělat piknik a najednou vidíme v dálce obrovský místní fotbalový stadion. Místo našeho prvního pikniku je jasné a k tomu všemu se hraje dokonce i derby s Durlachem. Domácí hrajou první ligu, my likvidujeme dovezené zásoby a rodiče a prarodiče těch kluků fandí, jak jen můžou. Během zápasu se dělá konečně hezky a všechno nám teď hraje do karet tak, jak má. 

 

Domácí vyhráli, my se přesouváme do prosluněného zámeckého parku, který je plný procházejících se lidí a dáváme pohodu. Bavíme se s mladými lidmi a dozvídáme se třeba, že Karlsruhe je jedním z největších evropských měst založených "podle návrhu z rýsovacího prkna", kde ulice vedoucí od zámku do centra jsou vějířovitě uspořádány podle charakteru moderního otevřeného města, ale také to, že tady byl před rokem parádní žonglovací festival. 

 

Studenti, zámek a jeho okolí je moc fajn, ale zbytek města nás už moc nebaví. V tom najednou telefon. Volá Lars, u kterého máme dneska spát: "Hey Marek, I am back at home. If you want, you can come." Je tma, venku dva pod nulou a my sedáme na tramvaj směr Durlach. Prý je to asi dvacet minut, pak nějaký přestup a pak ještě pět minut pěšky. A prý dostaneme i nějakou večeři…