Svět seniorů

 

Vyrážíme každý jiným směrem a naše cesta do samotného centra je jako procházka nějakou venkovní galerií – na každém rohu parádní graffiti nebo street art a kolem nás jezdící pomalované žluté tramvaje. Náš svět. Kupujeme si na doporučení celodenní jízdenku starou tramvají číslo 28, která projíždí kompletně celým centrem Lisabonu a ještě předtím, než nasedáme, se zastavujeme v Pastelaria na čerstvé pečivo a sýry. Cestou k tramvaji nás už asi potřetí zastavují místní dealeři hašiše se slovy: „Do you want some hashish? Hashish is a good stuff“ a my se jenom smějem a tipujem, kolikrát nás dneska ještě osloví. 

 

Podle legendy stojí Lisabon na sedmi kopcích, ale ve skutečnosti je jich mnohem více. Pokud se vydáte tedy projít město pěšky, čekají vás mnohem náročnější procházky než po jiných evropských metropolích, ale odměnou vám za to všechno budou zase úchvatná místa s nejlepšími výhledy na město. My volíme tramvaj číslo 28. Nejpopulárnější tramvaj ve městě jedoucí starým historickým jádrem a úzkými uličkami Lisabonu skrz staré čtvrtě jako je Graca, Alfama, Baixa, Bairro Alto - Chiado, Estrela do míst, kde si tramvaj nedokážete ani představit. Atmosféra starého města a úzké uličky jsou tramvaji šité na míru. Z každé strany jde v podstatě o zrcátka a všichni cestující se před projetím úzkých uliček zhluboka nadechnou, aby pak mohli po úspěšném projetí zase vše vydechnout. Je sranda pozorovat ty reakce lidí, ale ta cesta je prostě fantastická. Úplně se vším všudy. A my vysedáme, nasedáme, chodíme, fotíme a bavíme se s lidma kolem.  

 

 

 Na úplném vrchu nedaleko hradu vysedáme z tramvaje naposled a rozděláváme na jednom malém náměstíčku obsah našeho velkého batohu. Bagety, sýry, džus, chilli papričky a do toho všeho nám hraje na kytaru „portugalský Štěpán Rak“, kterému kolemjdoucí plní klobouk eury. Krásné odpoledne a krásný soundtrack k nejlepšímu pikniku našich životů. Volá i Eduardo s Joannou, že všechno klaplo, že večer to půjdeme oslavit na večeři a že znají super restauraci v centru, kde se můžeme celkem levně najíst. Domlouváme se po telefonu, kde se potkáme a užíváme si ještě posledních pár minut slunce, protože za chvilku se už začne pomalu stmívat…

 

„Do you want some hashish?“ počtvrté a noční Lisabon je snad ještě lepší než ve dne. Večeře za devět euro nemá chybu – dáváme si samé rybí speciality a kamarádi Eduarda a Joanny jsou stejně vtipní a zajímaví jako ti dva. Zítra už od nich ale odjíždíme. A po pravdě se nám ani moc nechce…