Svět seniorů

Lars je fajn kluk. Studuje v Karlsruhe informatiku, cestuje po světě, pracuje v jedné firmě jako programátor a má nejlepší studentský „bejvák“ na světě. Bydlí na tomhle místě už třetím rokem a dům, ve kterém jsme a ještě jednu noc budeme, patří kamarádům jeho rodičů. Dole bydlí oni, nahoře Lars, jeho dva kámarádi a teď i my. Včerejší večer proběhl klasicky tak, jak se patří ve velkém stylu. Lokální pivo na uvítanou, obložený talíř, domácí chleba a povídání se všema a o všem až do ranních hodin. A bylo o čem, protože náš hostitel hodně cestuje a jeho skvělé historky nebraly konců. Spojené státy, Mexiko, Japonsko, Austrálie, ale i Portugalsko a následné předávání tipů kam se máme určitě podívat. Šlo se spát hodně pozdě, ale vyspali jsme se jako králové.

Ráno, když jsme se probudili, už nebyl vůbec nikdo doma. Bylo asi kolem desáté a na lednici na nás čekal jenom papírek s textem: "Jsme v práci a nechtěli jsme vás budit. Chovejte se jako doma a pokud půjdete ven, tak zamkněte a klíče schovejte pod rohožku". Na snídani jsme dojedli zbytek domácího chleba, dali si rychlou sprchu a vyrazili se podívat po Durlachu, který je nejstarší a podle většiny lidí i nejhezčí městskou částí Karlsruhe. A je to skutečně pravda.

Durlach je opravdu magické místo. Je to jedno z těch měst, ze kterých je cítit ta atmosféra, kterou nelze jen tak popsat. Staré domy, úzké uličky, kostely, stylové kavárny a parádní dobroty v pekárnách, ve kterých jsme utopili naše první eura. Listové těsto, švestková marmeláda a krajíce teplého, čerstvě upečeného chleba. Durlach je velmi inspirativní místo, to se musí nechat.

Po vydatné svačině jsme se vydali na nejvýše položené místo - na kopec Turmberg, na kterém se nachází zřícenina hradu a velká strážní věž. Výhled na město je skvělý ze všech stran a venku je dost hezky i na to, aby si hosté z restaurace sedli na chvíli ven a dívali se stejně jako my kolem dokola. Včera bylo jen pár stupňů nad nulou a dneska kolem deseti. Úplná paráda. A nahoře na kopci se nachází i obrovský areál, ve kterém probíhají soustředění německé fotbalové reprezentace.

Šli jsme se tam podívat, prošli jsme přes hlídanou bránu, kterou nikdo nehlídal a byli v centru něčeho, co bylo tak velké, že jsme se tam mohli klidně i ztratit. Na hlavním hřišti probíhal trénink dorostenců, vedle speciální plácek pro golmany a o kousek dál velká hala s bazénem, masážemi, saunou a dalšími vymoženostmi. Fajn místo. Po krátké exkurzi po areálu si nás ale už bohužel někdo všiml. Byli jsme totiž celkem dost nápadní - žádné značkové bundy, žádné značkové oblečení, žádné značkové kopačky. Vykázání ven s otázkou, jak jsme se sem vůbec dostali, jsme brali s humorem a šli jsme zpátky z kopce do města.

Cestou jsme nakoupili ještě něco na večeři, omrkli industriální část města a večer klukům z Durlachu udělali za všechnu tu pomoc a ochotu nejlepší večeři jakou kdy jedli. Zítra ráno nás Lars hodí na letiště. A zítra už Porto. A možná i portské...