Svět seniorů

Přátelé milí, jdu vám popřát pohodový večera pak krásné snění až do rozednění. Zítra večer mi přijedou z Blavy, tak se sem moc nedostanu. Proto vám přeji i hezký, sluncem zalitý víkend.

 *** ***

Přeji všem veselejší vstup do nového týdne. Vaše koza Líza

Ještě zajímavý článek:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/230648-klimatolog-cilek-vstoupil...

 Tak venku je už kolik dní hnusno a tady je pro změnu pusto! 

  Kde se všichni flákáte a co vůbec děláte?

  Koukněte sem něco napsat, nebo já začnu chlastat!

Bydlíme ve vyšších sférách, zatopení nehrozí.Horší to bude dole ve městě, jestli se Labe vylije na silnici a voda poteče až na náměstí, jako to bylo tenkrát. Doufám, že ne. Ale můj muž jel včera na chalupu vlakem a nedojel.  Bylo strašné zpoždění, protože 2x spadl strom do cesty, někde za Děčínem a pokaždé se čekalo, než dojeli hasiči z Ústí, rozřezali a uklidili spadlé stromy, tak to nakonec vzdal a vrátil se. Martičko, V Děčíně Ploučnice pořádně probublává! Jestlipak Pepan neutonul!

Srandičky stranou, tentokrát to je to vážné s těmi chudáky. a doplatíme na povodně všichni. Kéž by už přestalo pršet a voda opadla!

 Jituško Poletuško, máš prý narozeniny, tak Ti přeji všechno dobré!!! Hodně štěstí,  zdraví a spokojenosti!

Milá dceruško Poletuško, nějak jsi už dospěla! Přeji Ti moc zdraví, štěstí, starosti ať ubydou, nebo zmizí! Oslavuj děvče a raduj se!

 Takový nečas , ale u vás oslava!Hodně zdraví, užij si to.... 

Po vydatných srážkách z posledních sedmi dnů by měl být příští týden srážkově průměrný až nadprůměrný. Období od 10. do 23. června vychází srážkově jako průměrné až podprůměrné, naopak poslední červnový týden by měl být průměrný až nadprůměrný. Celkově se zdá, že červen bude srážkově průměrný až nadprůměrný.

Zdravím všechny z deštivého Hradce. Teda já se na to velebnosti už vyprdnu! Ještě ve dvě hodiny v noci bylo nebe poseté hvězdama a ráno....ani nemluvit.  A víte čeho jsem si všimla, že ta moje Rebí už hodně dlouho nepustila ani chlup. A to nekecám, dříve jsem musela i dvakrát za den zametat kuchyň, co tam bylo chlupů a teď nic. Asi holka cejtí, že zima bude ještě hodně dlouho a tak si raději zachovává svůj kožíšek pěkně hustý.  Jinak zadeček už má v pohodě. Vnuk zdárně odmaturoval, Jonášek už jezdí sám na kole, Olík ho dohání na odrážedle a pomalu se chystají na odlet do Bulharska. Jen mají obavy, že tam bude moře ještě studené, ani tam nejsou totiž velké teploty a také prší. Za týden mi přijedou z Blavy, bude veselo. Jinak se nic mimořádného neděje.  Teda až na to počasí. Tak si udělejte hezký víkend, bez ohledu na počasí.

 Jak byly ta tepla, uklidila jsem zimní věci a rovnou připravila letní!

Dnes mi opíchali v nemocnici palec./levý/ Ach jo. Bolí to jako sviňa. 5 dní pohov. Muž kmitá. To je trochu zadostiučinění.Většinou posluhuji já./Po té jeho diagnoze/

Teď se trochu vybírá...Stará odkvetlá pampelišková louka  pro mustr, jak osvítit svět.

Ráda bych to video pochválila, ale nemohu. Nevím, zda je to počasím, internet je pomalý, zde na Ss obzvlášť, špatně se dostávám k příspěvkům a to video je trhané, místy se obraz zastaví, nejlepší na celém videu je to povzbuzování pejsků! Takže se zkusím mrknout ještě jindy. 

Hlídala jsem teď 2 dny nemocného vnuka, ještě tam pojedu asi v úterý. Počasí je děsné, už od vánoc. To je tasi ten očekávaný konec světa. V sobotu jedu na sraz spolužáků. Asi v kožichu!

Všechny pozdravuji, Martičko, neumrzni nám tam!

 U nás neprší, rovnou padají kroupy./ Cha chi - už ne/

Jak tu má být hezky, když na Jadranu je nejvýše 17°C?Ještě  že letos nikam nejedu. Ale když neprší- jsem venku, kdoví.....

Nóóó , víte - li ,že když jsme se dostaly z těch oslav .......pořádně zpumprlikovanejch .....,tak  ono je to už za námi,přešly

doby skoro ledové,vnoučata nám  přerůstaj přes hlavu,až se divíme co to udělá z velikostí oblečení a bot ??..............

bude stačit konfekční velikost 36 ? v šatech,velikost bot 36 - 39 ? ,nebo to bude o hodně větší ?? No nechám

těchto úvah ..... vnouče mám jen jedno a to zatím musí stačit ?? Takže radši navrhnu recept na grilování,které

můžete  připravit na tento víkend,..... co říkáte ? .............. co bude na víkend k obědu ?:

Kuřecí  špízy s mangovou salsou ....

Na 4 špízy potřebujeme : 2 větší kuřecí prsa,2 lžíce sezamu,2 lžíce strouhaných mandlí,2 lžíce olivového oleje,150 g

anglické slaniny,sůl a pepř..Na salsu : půl manga,půl červené cibule,špetku chili,snítku čerstvého koriandru a máty,

štávu z půlky limetky,lžící olivověho oleje,špetku pepře.

Postup: Kuřecí prsa nakrájejte na větší kousky,obalte ve směsi oleje,sezamu,mandlí,soli a pepře..Anglickou

slaninu nakrájejte na větší kostky.Střídavě je napichujte na špízové jehly a dejte na gril opéci.Mezitím

nachystejte salsu.Do misky vložte kousky manga,nahrubo nakrájenou cibuly,chili,posekaný koriandr,mátu,

štávu z limetky,olej a pepř.Vše hrubé rozmixujte tyčovým mixerem a podávejte spolu se špízy.

             Dobré chutnání ,bono  apetito, ........... přeje Bobo

Vtipy - dobrý, kvízy nemusím. Ještě pár příspěvků a bude už snad po vichřici. Tak pište, pište. Hanulínko, cítíš se již lépe? Je zima, na zahradě se nemusíš tak dřít. Asi je u vás pěkná zima a na Kvildě sníh, že? Belčo, přihoď zase něco pěkného. Baruš, jak probíhá stěhování? 

Ani jste si nikdo nevšiml, že Maruška, ležící na zemi má vousy!  Cloumají s ní mušské hormony!

Zpumprlíkovaná Maruš, na zemi tu leží,

koukám na ní, poznala bych jí však ale stěží!

Opila se sklepním vínkem a usnula na poli,

praštila se do palice, vůbec jí to nebolí.

Bobo pil zas slivovičku, teď nemůže vstáti,

musí naší Maruš ve spaní následovati.

how to take a screen shot

Viděla jsem tam u plotu,krčící se stařenku,

seděla tam samotinká u sebe vína sklenku.

Kdepak by mě napadlo,že má sestra inkognito

navštívila slavnosti.Hleděla jsem na tu krásu,

měla jiné starosti.

Jistě bych s ní pokecala,to by bylo radosti.

Tak jsme Vlčnov navštívili,skoro celá skupina.

Mohli jsme si popovídat tam ve sklípku u vína.

tu paňmámu ve vlňáčku,jsem též letmo spatřila,

měla sukni načechranou a moc se mi líbila.

Ani Boba na koníčku,nikde jsem nepoznala.

I toho bych  velmi ráda na skleničku pozvala.

Potkala jsem dvě frajérky a to byly naše cérky.

Skončily jsme u vínka,popíjely zlehýnka.

Ale jak tu píše Hančí,po vínku se dobře tančí.

Poletuška s námi byla a dobře se pobavila.

Do sklípku se nám šlo lehce,ale zpět po pití přemíře,

nohy se neohýbají už lehce,ze sklípku jsme lezly po čtyřech.

Máte škodu,že jste s námi nebyli.Jistě byste se tam dobře bavili.

A Bobo jak Horymír na Šemíku,

usnul by tam po tom víně na trávníku.

Taková sláva ...... jízda králů ve Vlčnově a my se tam nepotkáme ..... je to možné ? A když se podiváme na naše

frajerky v króójach,kam se ně hrabůů  takéé  jako ..... Maxová,Němcová,Herzigová,Kůrková ....!!No co včííl s tíím

uděláme,asi toho mnoho neuděláme,zostanóó jen dobré vzpomínky na  štrngání sse slivovicóó  aj dobrým vinkem,pak

ještě dortíky a koláčky.

                Tož dobre sa majtě a zase za rok ............................... Bobo

windows 7 screen shot

Nezapoměla jsi náhodou napsat, že jsme tam byli i my dva --- já a Bobo????

a href='ht>
image hosting 10mb limit

Nóóóóó, kam jsem se dostal,

přání ledu, deště, vichřice ..... a co ještě ??

Depka už nic není,pro krinda pána ..... z rána.

Nevím co Ústí dělá,ale Hradec  je lehce zakaboněn,

občas postříkán slabým deštěm,není slunci nakloněn,,

s tím i Poletuška souhlasí,ona ráda  slunce pohladí.

Když jsme dobře naladěni ..... tak dva příběhy lidí,vám popíši ...... ano? no samozřejmě popiš .....!

1/ Paní Anna a Marta

Paní Anna začala po šedesárce ztrácet paměť / to se netýká našich dam /,pomalu zapomínala cestu domů.

Dcera Marie je v invalidním důchodu,bydlí s manželem v donku,kde je dost místa,a tak si maminku vzala k sobě,

aby o ní mohla pečovat.Starala se každý den dva roky,až byla sama úplně vyčerpaná z maminčina neustálého

hledání věcí,neschopnosti vyjádřit  souvislou  větu, přání. Stála před rozhodnutím předat matku do péče domova

pro seniory a moc se s tím trápoila.O svém problému  promluvila s kamarádkou,která věděla o dobré sociální

službě ve městě." Marto,u nás je  taková služba,ta ti pomůže.Maminku tam dej na pár týdnů,postaraj se tam o ní

ve dne v noci,odpočineš si a pak si  ji zase vezmeš k sobě".Marta kamarádku  poslechla a maminku umístila do

odlehčovací služby.Měla čas věnovat se sama sobě,zajela za dětmí,vyrazila s mužem na krátkou dovolenou do

hor,načerpala nové síly.Už se jí  strasti s maminkou nezdály tak hrozné.Po šesti týdnech vzala maminkzu za ruku s

milými slovy :" Mami pojď domů ? "

2/ Pan František

Panu Františkovi bylo krátce 81 let,když náhla ztratil milovanou ženu.Smutkem začal chřadnout,přestal o sebe

dbát,nejdl,nemyl se.V brzké době byl z něho zlomený,zanedbaný muž,zhoršily se zdravotní problémy a přibyly

nevolnosti.Následkem jedné takové slabosti František upadl a zlonil si obě ruce,Po nezbytném ošetření měl

být propuštěn domů,ale sociální sestra chtěla nejprve vědět jakou  má František  zajištěnou péčii o sebe.

Yjistila,že žije sám  zcela ,bez ženy a bez  dětí opuštěný,na kraji vesnice v domku.Bylo ji jasné,že když  se obě

ruce Františkovi zahojí,nebude se o sebe moci postarat,zůstane bez pomoci a smutkem se utrápí.

Domluvila se s nejbližší sociální službou,která provozovala centrum denních služeb na možnostech

poskytování  péče pro Františka.Ten souhlasil a každý všední   den trávil od rána do pozdního odpoledne v

centru,kde dostal nejen potřebnou péči,oběd,ale také slyšel vlídné slovo.Pečovatelky ho naučili dělat si

jednoduché jídlo,brát si pravidelně léky a hlavně se usmívat.Ve společnosti stejně starých dam pokřál

a svět ho opět začal bavit.Dokonce naučil své " kolegyně " naučil hrát šachy a těď spolu vedou celé dny

nekončící partie.

                  Co k tomu řící ...... aby to vb nejhorším případě přišlo hóóóódně pozdě, ...........-.Bobo

 I když zima venku rozklepe nás, udělejte si pohodu v teplíčku u rodinného krbu.

Tvůj fejeton o kole jsem četla, byl moc pěkný, kdo by to do tebe řekl, že jsi byl takový rošťák! Ale byl jsi KING! No a teď jsi zase KING  na Ss - tentokrát na koloběžce. Ve verších jsi se pěkně zdokonalil, takže zasluhuješ pochvalu a té je v poslední době dost i od ostatních děvčat. Tak nás takto drž pohromadě dál! Ahoj, brácho!

Halo, Bobo, kdepak jsi, bude další sobotěnka!

Všem přeji hezký víkend!

a vychřice duje dál a dál, do toho tančí zamilovaný pár! :-) :-)

Protože jsem zablokovala vichřicí Přáníčka, dávám sem dlouhý, psaný text, abych stránku zaplnila a vichřice přestala dout.

Životopis (biografie) / Informace: „Obdiv k hereckým hvězdám a touha přinášet lidem radost mě od dětství vedly k herectví,“ říká Ondřej Vetchý, který nejprve navštěvoval dramatický kroužek a od svých dvanácti let hostoval v Horáckém divadle Jihlava v Casonově hře Jitřní paní, což jej správně nabudilo ke studiu hudebně dramatického oddělení pražské konzervatoře. Vetchý po jejím absolvování nastoupil do Činoherního studia Ústí nad Labem, kde hrál například Pazoura ve stejnojmenné hře H. Barkera. Po krátkém intermezzu v pražském Divadle Emila Františka Buriana Vetchý nakonec na několik let jako stálý člen zakotvil v Činoherním klubu Praha, kde podal mnoho pozoruhodných výkonů v rolích, jež byly k velkému štěstí diváků v několika případech zaznamenány pro další generace na televizní pás. Vetchý se v Činoherním klubu představil jak v rolích klasického i moderního, tak domácího či světového repertoáru jako jsou například Kleantes z Molierova Lakomce; Guglielmo z Goldoniho Letního bytu; Rodrigo z Wedekindovy Lulu; mladý lékař Jevgenij Lvov z Čechovova Ivanova; Garry Lejeune z komedie Bez roucha M. Frayna; Max z Canettiho Domu; Soběbor z Klicperova Hadriána z Římsů; Tichý ze Smočkova Podivného odpoledne dr. Zvonka Burkeho či ředitel z Kunderovy Ptákoviny. Vetchému se poštěstilo stanout na jevišti i v titulních úlohách Medarda ze Schnitzlerova Utrpení mladého Medarda; jako Figaro z de Beaumarchaisovy Figarovy svatby popřípadě coby slavný malíř Vincent van Gogh ze Smithova Vincenta. V nynější době pracuje O. Vetchý na volné noze a proto jej můžeme spatřit kromě činoheráku také na několika dalších pražských scénách či na jevištích pod hlavičkami zájezdových agentur. Vetchý patří k současné špičce domácích divadelních umělců a vidět jeho výkon živě na vlastní oči, ať v roli komediální či vážné, patří k nezapomenutelným chvílím, proto doufejme, že se s ním budeme na prknech, co znamení svět, ještě dlouhá léta potkávat včetně jeho nezdolného a pro něj tak typického entusiasmu. „V divadle hraju nejraději němé role a ty bych hrál nejraději i do budoucna,“ podotýká se svým typickým úsměvem O. Vetchý. Ondřej Vetchý má přes svůj stále poměrně mladý věk na filmografickém kontě již okolo neuvěřitelné dvou stovky titulů, z nichž těm nejstarším patří sportovní dokumenty 5x trenér J. Matuly nebo Ve stopách Klabzubáků F. Papouška, které uváděl. Přes drobnou spíše komparzní než epizodní roli spolužáka a pionýra v komedii pro mládež Leť, ptáku, leť! se Vetchý objevil jako pikolík i v dalším Hanibalově filmu Neříkej mi majore!, které jsou tak brány za jeho oficiální herecké debuty na stříbrném plátně. „Můj debut u filmu byl skutečně senzační. Hrál jsem pionýra, třináctiletého kluka na kole. Měl jsem ruksak, který vážil asi čtyřicet kilo, kytaru a bylo to hrozně romantické. Když pak na ten film někdo šel, ani si mě nevšimnul,“ vzpomíná na své první filmové zkušenosti Vetchý. Počáteční úlohy Vetchého před kamerou se poté přesunuly i do televizních studií a proto hrál Milana v Adamcově psychologickém dramatu Mezičas nebo Robina, přítele Venduly v Krejčíkově komedii Babička se zbláznila. Postavy mladých hochů, ať duševně narušených či jen z okraje společnosti se poté ve Vetchého filmové práci zabydlely, o čemž svědčí Joneš, otrlý chovanec výchovného ústavu z Kopřivova psychologického dramatu Zámek Nekonečno nebo šikovný zlodějíček Karel z dnes již kultovního kriminálního filmu J. Soukupa Láska z pasáže. Výřečný dospívající či čerstvě dospělý kluk s poněkud nepevným charakterem byl Vetchému v jeho velmi mladém věku filmaři přímo předurčen a s tímto typem rolí se u něj doslova roztrhnul pytel, jak to dokazují Kachyňovy filmy Fandy, ó Fandy, v němž hrál Béďu nebo Sestřičky, pro které ztvárnil postavu vemlouvavého milovníka Petra a v kterých se předvedl i se svým hudebnickým, tanečním a pěveckým talentem. Zajímavou kreaci podal Vetchý v tehdejších létech taktéž jako nafoukaný zpěvák populární hudby Michal Kandrt v Krejčíkově smutné komedii Prodavač humoru než přišel jak pro něj, tak pro diváky a filmaře osudový zlom. Vetchý v inkriminovaných letech přijal Bočanovu nabídku ztvárnit jednu z hlavních rolí v jeho filmové pohádce S čerty nejsou žerty a zbrklému čertu Jankovi s hodností vraníka poté vdechnul život s takovou grácií, že i jeho nezastupitelnou měrou se z tohoto díla stal jeden ze základních klenotů zlaté studnice světových kinematografických dějin. V postavě čerta Vetchý naplno uplatnil svou archetypální fyziognomii, šťastně kombinovanou se vstřícnou, někdy až dojemně nadšenou dobromyslností, což dokázali ocenit i diváci a on si proto z festivalu Ostrov nad Ohří za svou úlohu odvezl hlavní cenu dané kategorie a záhy nato mu režisér Zábranský ve své prvotině v psychologicko sociálním dramatu Dům pro dva svěřil komplikovanou, tragickou vyhrocenou hlavní roli frajera Dana, která ho vynesla k hvězdným světovým výšinám. Vetchý ve zmíněném filmu dokázal vytvořit lehkomyslného spratka spoléhajícího na svou roztomilou drzost a vzezření svůdce tak věrohodně, že jeho strhující výkon zcela pochopitelně vzbudil velký rozruch jak u diváků, tak odborné kritiky, která jej nominovala na vysoce prestižní evropskou filmovou Cenu Felix. Universálního talentu s osobitým a nadstandardním uměleckým projevem O. Vetchého začali poté rychle využívat i další tvůrci s jejichž nabídkami již hlavních či větších rolí se strhla lavina a on šel, jak se říká z filmu do filmu, respektive z role do role. Vysoké nasazení a schopnost podat uvěřitelný výkon prokázal Vetchý ve filmech J. Matuly Stupně poražených, kde byl šampionem Jirkou Krobem nebo v jeho pohádce Nebojsa, v níž ztvárnil lenošivého vykuka Ferka; v Mášově Skřivánčím tichu se pak zhostil postavy automechanika Káji a v okupačním dramatu Chodník přes Dunaj M. Luthera vytvořil figuru udavače Valáška. Další vynikající příležitosti nabídnuli Vetchému V. Balco v zajímavě odstíněné úloze Doda, tragického hrdiny z filmu Let asfaltového holuba, která mu dala další cenu; J. Weiss v postavě mladého Emila koprodukčního evropského dramatu Marta a já; J. Menzel ve figuře Jacka z jeho adaptace Žebrácké opery; V. Vorlíček s úlohou nafoukaného prince Velemíra z pohádky Kouzelný měšec nebo D. H. Jones, který si jej vybral pro roli Kaminera při natáčení koprodukčního psychologického dramatu podle Kafkova námětu nazvaném Proces. To, že Vetchý netočí před kamerou jen křivácké povahy záporného ražení či postavy duchaprázdných hrdinů, ale i postavy otevřených pozitivně naladěných lidí vynikajících optimismem, odvahou či horlivou činorodostí dokazují další ústřední role, ke kterým lze zařadit slavného vojína Kefalína z Černých baronů Z. Sirového; mladého kulisáka Petra zvaného Kandrdas z Mášova snímku Byli jsme to my?; Bajniše Zisoviče z pozdní prvotiny Z. Dostála Golet v údolí, za něhož byl nominován na Českého lva nebo v postavě energického Kvídova otce ze smutné retro komedie pro celou rodinu P. Nikolaeva Báječná léta pod psa, jež mu nominaci na lva přinesla opět. K dalším mnoha tvůrcům, kteří s nadmíru talentovaným Vetchým začali postupem let pravidelně spolupracovat.patří bezesporu také J. Svěrák, pod jehož vedením se spolupodílel na většině jeho děl; ať se jednalo o Obecnou školu, kde byl obsazen do minirole řidiče tramvaje, co ho podvádí manželka; o oscarového Kolju, v němž ztvárnil sympatickou postavu hrobníka Brože s kupou nápadů, zvířat i dětí, za což byl po právu znovu nominován na lva; o hořkou rodinnou komedii Vratné lahve, v níž hrál mladšího Řezáče; o herecko – loutkově kombinovaný snímek Kuky se vrací, pro který namluvil roli Dubánka nebo o nejnákladnější válečný koprodukční velkofilm své doby Tmavomodrý svět, jenž mu kromě opětovné nominace na Českého lva přinesl konečně také roli psanou jemu přímo na tělo, jak se to povedlo v postavě statečného pilota Františka Slámy. Vrcholný umělecký, vysoce profesionální talent O. Vetchého s nezvyklou flexibilitou a množstvím zkušeností využila již fronta tvůrců doma i za hranicemi, kteří jej znovu a znovu obsazují do svých děl jako vyzrálou osobnost, co dokáže své úlohy natrvalo umístnit do srdcí a pamětí diváků, jak se o tom měli možnost přesvědčit ti, co viděli film o výstavbě jaderné elektrárny Dukovany, kterou pro celuloidový pás pod názvem Atomová katedrála realizoval J. Balík a nabídnul mu v ní roli Mrkvičky; návštěvníci Smyczekova dramatu Krajina s nábytkem, v níž ztvárnil Ondřeje, kumpána Evy; diváci Podskalského komedie s prvky tajemna a mystery Ohnivé ženy mezi námi, v níž si zahrál asistenta režie; ti, co vzpomínají na dramatický příběh Než poznáš první úsměv L. Ráži a v něm na Vetchého jako na Dušana; diváci Rezkovy pohádky Víla z jeskyně zla, kde byl Tomášem; ti, co zhlédli pohádku S. Simonové Zelený rytíř, která mu v ní nabídla postavu Marka; dále pak diváci, kteří jej coby Miloše viděli v Hášově psychologickém dramatu Jak se ztratit ve zlém světě nebo ti, co zasedli k Cieslarovým dílkům: k thrilleru Lovec vodního ticha, aby jej spatřili jako Kristka či k filmu o citovém dospívání mladé dívky Markétin zvěřinec, aby ho zde viděli v roli medvěda. Díky vrozené citlivosti dává Vetchý svým postavám roztomilý ironický až sebeparodický nadhled, což nádherně reprezentují tři díly filmových básníků z dílny D. Kleina, ve kterých byl nejprve studentem Karabcem v Jak básníci přicházejí o iluze; aby se v dílu Jak básníkům chutná život již stal zaměstnancem autobazaru a v Konci básníků v Čechách jen bývalým vysokoškolským spolužákem medicíny. Vetchý jako temperamentní herec dynamického až eruptivního hereckého projevu má vynikající schopnost pohybovat se zcela samozřejmě v postavách agresivních či arogantních záporáků stejně tak jako dokáže s lehkostí zahrát hravou rozpačitost či přímo sošnou okázalost nesoucí v sobě jistá sdělení, jak to dokázal například ve skutečných postavách reálných dějin, k nimž patří historická dramata O. Daňka Císařovna na chvíli, kde si zahrál následníka trůnu Viléma či Královnina smečka psů, kde byl Sirem Robertem Cecilem a dále pak na infekci umírající Janek z historického životopisného historického velkofilmu o svaté Zdislavě z Lemberka, který pod názvem V erbu lvice realizoval L. Ráža; figura Mistra Jiřího Šultyse v Sirového adaptaci dramatického románu Z. Wintera Mistr Kampanus nebo i osobní lékař B. Němcové doktor Lambl, kterého ztvárnil v netradičně koncipovaném životopisném dramatu o posledních dnech velké spisovatelky A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu natáčeného v evropské koprodukci režisérkou D. Knöpfel. Jak je patrné Vetchý přijímá role bez rozdílu své velikosti či důležitosti, proto jej vidíme v ústředních i ve vedlejších úlohách či přímo v drobných postavách a z tohoto společného ranku nepřeberného množství práce stojí jistě za povšimnutí mimo jiných karatista a kaskadér Eda v Hollého akční Cestě peklem; titulní císař v Křítkově pohádce Císař a tambor; strýc Max z Mináčovy evropské historické ságy Všichni moji blízcí; rozvádějící se vykutálený syn Jára v Michálkově vynikajícím psychologickém dramatu Babí léto; notář Karel z poetického retro snímku J. Nvoty Kruté radosti; mimořádně neschopný strýček Artur v Kotíkově situační komedii Pánská jízda; dobromyslný křesťansky založený hasič Serafín z Polesného adaptace Páralových Milenců a vrahů; nevěrný manžel Honza z Cieslarovy hořké komedie Duše jako kaviár; jeden z tria sympatických zlodějů, Ondřej v Chlumského kriminální černé komedii Prachy dělaj člověka; pan Friedman z válečného dramatu Nedodržený slib stejného režiséra; nájemný zabiják Kontakt z Bystroňovy kriminální komedie Po hlavě do prdele; policista ze Zafranovičova dramatu Má je pomsta; Švanda, zeť starostky z Jasného Návratu ztraceného ráje; taxikář bez taxiku v Tučkově tragikomedii Děvčátko; Jan Pavel z retro smutné komedie I. Pavláskové Zemský ráj to napohled; Rusnák z milostného dramatu P. Nikolaeva Kousek nebe nebo i sovětský agent Lubič z Cieslarova historického dramatu Krev zmizelého, který byl posléze upraven i pro potřeby televizního seriálu. Co se týče seriálů či televizních cyklů byl Vetchý angažován do role nemocničního zřízence v kultovních Polákových Návštěvnících; v Adamcově Sanitce byl žokejem; v Bočanových Slavných historkách zbojnických ztvárnil Adama; ve Vorlíčkově vědecko – fantastickém Křečkovi v noční košili si zahrál konstruktéra Michala; z Rážova Území bílých králů si jej pamatujeme jako Arnošta Javorského; v Moskalykově legendárním Dobrodružství kriminalistiky ztvárnil Ignáta; ve Filipově historickém Náhrdelníku se ujal postavy Vraniče; v cyklu Uctivá poklona, pane Kohn J. Němcové získal roli Schnabla; v životopisném seriálu o J. Nerudovi Laskavý divák promine J. Dudka vdechnul život Šemberovi; ve Smyczekově adaptaci Poláčkova proslulého díla Bylo nás pět přijal roli učitele Veselíka; v Kleinem režírovaných přímým přenosem vysílaných Hříších pro diváky detektivek byl jedním z kriminalistů; v komediálním alternativně pojatém seriálu dua Chaun & Zahrádka Gynekologie 2 jej najdeme jako Vlastu Parkana; doktora Pivoňku si zahrál v Případech detektivní kanceláře Ostrozrak K. Smyczeka nebo pod stejným režijním vedením novináře Kadlece nejprve v Místu nahoře, na nějž pro velký zájem diváků navazovalo volné pokračování nazvané Místo v životě již režírované J. Chlumským stejně jako detektivní seriál Eden, v němž ztvárnil kriminalistu Láďu Krause. Z těch nejnovějších několikadílných projektů stojí za povšimnutí Chaloupkovi Bráškové, pro které namluvil komentář; Četnické humoresky rodinné dvojice otce a dcery Moskalykových, ve kterých si zahrál Šoufka nebo naprosto geniálně podaná postava Jirky Luňáka, kapitána fotbalového týmu TJ Slavoj Houslice z Okresního přeboru tandemu Kohák & Prušinovský, v níž naplno zužitkoval své vlastní zkušenosti z aktivního fotbalového mládí, kdy jako ještě neznámý kopal moravskou župní ligu za celek Chvalovic. Naposledy zmíněný seriál zaznamenal jak u diváků tak i u odborné kritiky, zcela nečekané ohlasy a proto se režisér J. Prušinovský odhodlal na základě mega úspěchu převést jej pod titulem Okresní přebor – Poslední zápas Pepíka Hnátka na filmový pás a Vetchý si tak svou kapitánskou roli zahrál opětovně. Bravurnímu zkušenému profesionálnímu herci O. Vetchému se logicky nevyhýbá ani dokumentární kamera či hostování v rozličných talk – show programech, což mimo jiných reprezentují rozličné Filmy o filmech, v kterých hrál a dále pak Krásné ztráty M. Prokopa; Všechnopárty K. Šípa; dokumentární Zpověď Ungelt M. Frolíkové; Rozmarná léta českého filmu dvojice Stehlík & Vachler nebo 13. komnata Ivo Niederleho natočená A. Sirotkovou. V jednom případě se Vetchý sám stal hlavním objektem hledáčku kamery a to ve Škarpově dílu z cyklu Po stopách hvězd, který mu byl věnován. S přibývajícím věkem se O. Vetchý dokáže postavit v kinematografickém světě i za kameru a to buď coby asistent režie, jak dokládají Sirového Černí baroni či coby spoluscénárista, jak dokázal u Nvotových Krutých radostí a u Chlumského kriminální komedie Prachy dělaj člověka. Kromě všech zde uvedených informací se O. Vetchý v poslední době pokouší i o úspěchy na moderátorském poli, které mu otevřel M. Čech při každoročním udílení Cen české filmové kritiky. Ondřej Vetchý je na počátku třetího tisíciletí jednou z nejvýraznějších osobností současné scény a v kinosálech v ten stejný čas běží hned několik snímků, ve kterých je možné zřít jeho umělecký talent, ať jde o Autopohádky několika režisérů, z nichž v povídce J. Koháka Příhody Antonína Kužílka ztvárnil titulní úlohu; o Hřebejkovu silně psychologický laděnou Nevinnost, v níž je Tomášem; o Ondrušův kriminální thriller Vendeta, pro který nastudoval hlavní roli Pochmana; o Macharáčkovu pohádku Tajemství staré bambitky, v níž jej uvidíme v postavě Karaby nebo o Cieslarovu tragikomedii Láska je láska, ve které přijal úlohu Karla Fuchse. Do kin se ale připravují i jiná nová či přímo nejnovější díla, ve kterých Vetchý podává další herecké výkony a která jsou ve střižnách nebo ve fázi dokončovacích prací, ať se jedná o Nvotovo historické drama Konfident nebo o politicko akční thriller z osvobozeneckého roku 45 odehrávající se během jednoho týdne v českém pohraničí a který režisér Chlumský zcela příznačně nazval 7 dní a svěřil mu v něm roli Jana Olšana. Snad i v těch dosud neuvedených dílech předvede Vetchý široké možnosti svého hereckého rejstříku, aby plejádu mravně poněkud ošemetných postav či zástup figur z kladného protipólu, říznutou pravým plebejským šarmem rozšířil a rtuť jeho popularity mohla stoupat stále výš. Vždyť nám všem O. Vetchý již několikráte dokázal, že i na malé ploše umí načrtnout charakter postavy, aniž by ztratil cit pro míru či jemné odstínění a že díky svému vcítění, charismatu i velké zásobě fyzické energie dokáže svůj umělecký výkon posunout směrem k obyčejnému konzumentovi i samotnému tvůrčímu týmu tak, aby se mu práce stala ve finále jen dalším vděčně střiženým výsledkem. Přejme Ondřeji Vetchému aby tomu tak skutečně bylo i nadále, určitě si to z celého srdce zaslouží. Ondřej Vetchý během své profesní kariéry již několikráte také vstoupil do hudebního světa, ať šlo o hudebnické či pěvecké výstupy většinou nastudované pro divadlo, film, popřípadě pro televizi. Avšak O. Vetchý díky svým proporcím chlapa s báječnou figurou, záviděníhodným pasem a s milým úsměvem jako by byl přímo předurčen stát se taktéž ikonou rockového či poprockového publika a proto čas od času svou uměleckou působnost rozšiřuje i na hostování či občasné účinkování v rozličných hudebních skupinách, z nichž k těm nejvýraznějším jistě patří formace In zaniklá dřív, než se stihla výrazněji zapsat do širšího povědomí. Ondřej Vetchý je jednoduše řečeno silnou komplexně nadanou osobností, která umí být v odpovědích rychlá, bystrá, mluvící bez výhybek, zámlk a nánosů společenských tabu, čemuž se říká upřímnost a zcela upřímně je vhodné napsat, že v případě vydání sólového profilového alba by se jistě jednalo o velmi pozoruhodný počin, kterého se doufejme jak Ondřejovi fanoušci a fanynky, tak široká posluchačská obec jednou dočká. Ondřej Vetchý si svou první cenu odvezl z Mezinárodního filmového festivalu Ostrov nad Ohří 1985, kde se stal se svým výkonem v Bočanově filmové pohádce S čerty nejsou žerty držitelem Ceny pro nejsympatičtějšího dospělého herce. O několik let později získal Vetchý díky filmu Let asfaltového holuba na MFF Bratislava 1991 hlavní cenu Zlatý klinec a v r. 2oo2 k němu za ztvárnění role pilota Františka Slámy ve Svěrákově dramatu Tmavomodrý svět přidal Cenu čtenářů časopisu Cinema Finále Plzeň 2oo2. K dalším oceněním Vetchého herecké práce patří Malé zlaté slunce Filmového festivalu mladých Trutnov. Vyjma těchto uvedených hlavních ocenění se O. Vetchému poštěstilo získat za ztvárnění postavy Dana ze Zábranského psychologicko – sociálního dramatu Dům pro dva celou řadu rozličných domácích i zahraničních ocenění včetně Ceny Mezinárodního filmového festivalu Montecatini a nominace na vysoce prestižní Evropskou filmovou cenu Felix 1987. Dokonce již čtyřikrát byl Vetchý odbornou porotou vybrán do hlavní nominace na Českého lva a to za Bajnyše Zisoviče z Dostálova Goleta v údolí; za hrobaře Brože ze Svěrákova Kolji; za Kvidova otce z Nikolajevových Báječných let pod psa a za Františka Slámu z Tmavomodrého světa J. Svěráka, ale zatím ani jednu roli v křišťálovou několikakilovou sošku proměnit nedokázal. Další nominaci získal na televizní Cenu Elsa za roli novináře Kadlece ze Smyczekova seriálu Místo nahoře. K nejčerstvějším úspěchům O. Vetchého jistě patří Cena za nejlepší výkon v mužské roli Mezinárodního filmového festivalu Moskva, kterou mu přinesla postava Karla z Krutých radostí J. Nvoty nebo vysoce prestižní Cena Týtý r. 2o1o v herecké kategorii. Vetchý má velmi slušně našlápnuto k získání i dalších ocenění či titulů, takže již nyní a de facto i s jistotou, můžeme prozradit, že tento souhrn úspěchů není jistě konečný. Herec, hudebník, moderátor, režisér, tanečník a zpěvák Ondřej Vetchý, který se v posledních letech stává také spoluscénáristou patří již po několik desetiletí mezi nejoblíbenější a zároveň i nejobsazovanější umělce současnosti. K Vetchého popularitě u obyčejného diváctva či posluchačstva a stálému zájmu tvůrců jistě notnou měrou přispívá jeho velmi silné charisma, po léta mladistvý vzhled včetně postoje k životu nebo i statná výborně profilovaná figura, k níž se vypracoval díky svému zájmu o adrenalinové a bojové sporty, jimž se věnuje již od svého mládí. A propos; pro komplexnost je nutné dodat, že se Vetchý stal v judu nositelem 1. danu. Ondřej Vetchý je většině národa blízký i svými postoji, názory za čistotu a poetiku, kterou v sobě má a možná i tím, že je to člověk s čistým nezkaženým srdcem. „Na spoustu lidí působím asi jako veselý, bezproblémový, nezávazný chlapík, kterému všechno vychází, který má zkrátka štěstí. Jsem ale určitě nezodpovědný, hodný, lehkovážný, nedoceňuji spoustu věcí a hodně jich taky přeceňuji. Chci se všemi vyjít, ale ono to vždycky prostě nejde! Jsem vznětlivý, mírný, líbí se mi holky, líbí se mi kluci, protože sám bych chtěl být z národa krásného, ušlechtilého a nadaného,“ hodnotí souhrnem Ondřej Vetchý sebe sama v rozhovorech. Vetchý, z kterého chtěl mít otec stavaře, je v současnosti členem České filmové a televizní akademie a mezi jeho koníčky patří, jak sám přiznává plzeňské pivo, Modrý portugal, sport, lidské bytosti, kamarádi, vlastenectví a taky je rád doma. Ondřej Vetchý se již nyní, zhruba v polovině své profesní poutě dokázal nesmazatelně zapsat do širokého povědomí jak doma, tak za hranicemi a pro jeho otevřenost i neustálou pozitivní náladu tomu jistě bude i v té polovině druhé, kterou má před sebou. Divadlografie (umělecká – výběr): ? – Alejandro Casona: Jitřní paní; Nathaniel Richard Nashe: Obchodník s deštěm; Martin Mc Donagh: Pan Polštář (Katurian); Howard Barker: Pazour (Pazour); Ladislav Smoček: Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho (Tichý); Milan Kundera: Ptákovina (ředitel); Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor; Alfred Jarry: Ubu králem; Jean Jacques Bricaire & Maurice Lassayques: Velká zebra aneb Jakže se to jmenujete?; Fernand Crommelynck. Velkolepý paroháč; Michail Bulgakov: Zojčin byt; 1986 – Michael Frayn: Bez roucha (Garry Lejeune); 1987 – John Millington Synge & Ladislav Smoček: Krásné vyhlídky (Michal Byrne v Syngově Drátenické svatbě); Alexandr Vampilov: Provinční anekdoty (Kamajev v aktovce Metér); 1988 – Elias Canetti: Dům (Max); Anton Pavlovič Čechov: Ivanov (mladý lékař Jevgenij Lvov); 1989 – Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále (Jan Dítě I / vojenská míra / pražský hejsek / germánský bůh / gestapák / pes / aj.); Thomas Middleton & William Rowley: Pitvora (Antonio); 199o – Václav Havel: Žebrácká opera (Jack, člen Macheathovy organizace); 1991 – Lev Birinskij: Mumraj (Kolja); Arthur Schnitzler: Utrpení mladého Medarda (Medard); 1992 – Václav Matěj Kliment Klicpera: Hadrián z Římsů (Soběbor); Jean Baptiste Poquelin de Moliere: Lakomec (Kleantes); 1994 – Pierre Augustin Caron de Beaumarchais: Figarova svatba (Figaro); Frank Wedekind: Lulu (Rodrigo); Josef Štolba: Vodní družstvo (Kleofáš Červenka, první radní); 1997 – Václav Štech: Třetí zvonění (Hvězdínský); 1999 – Carlo Goldoni: Letní byt (Guglielmo); 2oo1 – Gordon Smith: Vincent (Vincent van Gogh); 2oo2 – Luigi Chiarelli: Maska a tvář (Hrabě Paolo Grazia); 2oo3 – Fjodor Sologub: Ďáblova houpačka (Volodin); 2oo4 – Carlo Goldoni: Impresário ze Smyrny (zpěvák Carluccio); 2o1o – Miroslav Krleža: Léda aneb Manželskonemanželská povídka (akademický malíř Aurel); 2o11 – Ray Cooney: Prachy!!!; … zdroj: Daniel Rubeš - Lexikon osobností české a slovenské kultury Autor: řepešínský Životopis (biografie) / Informace: Sám Ondřej Vetchý říká, že k herectví jej přivedl dětský obdiv k filmovým hvězdám a touha dělat lidem radost. Cílevědomou přípravou a následnou praxí se časem vyprofiloval v jednoho z předních herců své generace, jeho filmografie je vzácným příkladem toho, že umělecké hodnoty lze kombinovat s divácky vděčnými rolemi. Ondřej Vetchý dnes patří k nejoblíbenějším osobnostem českého filmu a divadla, aniž by měl potřebu svou popularitu přiživovat participací v bulvárních médiích. Jeho úspěšnou hereckou dráhu lemuje také řada ocenění i nominací. Od dětství navštěvoval dramatický kroužek, jako dvanáctiletý začal hrát ochotnické divadlo, dostal dokonce příležitost v podobě pohostinského účinkování v rodné Jihlavě v Horáckém divadle (Jitřní paní). Na pražské Státní konzervatoři vystudoval hudebně dramatický obor a po absolutoriu (1984) nastoupil do Činoherního studia v Ústí nad Labem, které mělo v osmdesátých letech mezi českými divadly velmi dobrou pověst, a to i přes limity dané aktivitami mimo Prahu. Ondřej Vetchý zde hrál v představeních Revizor, Ubu králem nebo Zojčin byt. Již za studií získal první zkušenosti s kamerou díky epizodní roli ve filmu LEŤ, PTÁKU LEŤ (¨1978). Po několikeré další spolupráci s filmem a televizí na sebe poprvé výrazně upozornil postavou lehkomyslného Petra v Kachyňově filmu SESTŘIČKY (1983). Již jako student konzervatoře začal být vyhledávaným představitelem temperamentních mladíků ve snímcích různých žánrů (JAK BÁSNÍCI PŘICHÁZEJÍ O ILUZE, 1984; HAVÁRIE, 1985; FIGURKY ZE ŠMANTŮ, 1987), dodnes je velmi populární pohádka S ČERTY NEJSOU ŽERTY (1984), kde hrál čerta Janka. Jeho herecký profil té doby ovšem formovaly i postavy morálně narušených jedinců (ZÁMEK NEKONEČNO, 1983; LÁSKA Z PASÁŽE, 1984). V Ústí nad Labem vydržel Ondřej Vetchý jen jednu sezónu, načež se vrátil do Prahy a po krátké zkušenosti v Divadle E. F. Buriana zakotvil v legendárním Činoherním klubu (1986), kde působí dodnes. Vedle činnosti v divadle na sebe strhnul pozornost svou první velkou rolí ve filmu DŮM PRO DVA (1988), která mu vynesla nominaci na Evropskou filmovou cenu a především pozornost domácího publika i odborníků. Jeho další vstupy před kameru se odehrávaly téměř výhradně v hlavních nebo velkých rolích. Na přelomu 80. a 90. let se v několika filmech představil znovu v postavách morálně pochybných, větší prostor dostal jako sympatický vojín Kefalín v komedii ČERNÍ BARONI (1991), menší role mu přinesly další umělecky ambiciózní projekty jako GOLET V ÚDOLÍ (1994) nebo V ERBU LVICE (1994), za první jmenovaný film byl nominován na Českého lva, znovu na sebe výrazně upozornil postavou hrobníka Brože v oscarovém snímku KOLJA (1996), ve stejném roce hrál také pyšného prince Velemíra v pohádce KOUZELNÝ MĚŠĚC (1996). Mezitím odehrál v Činoherním klubu řadu velkých rolí, z osvědčené klasiky to byly například hry Lakomec, Figarova svatba nebo Hadrián z Římsů, v moderně našel uplatnění v Žebrácké opeře nebo v hrabalovské adaptaci knihy Obsluhoval jsem anglického krále. Uplatnění širokého hereckého rejstříku nabídl Ondřeji Vetchému film BÁJEČNÁ LÉTA PODA PSA (1997), několikerá spolupráce s tandemem Zdeňka a Jana Svěrákových vyvrcholila hlavní rolí letce Františka Slámy ve válečném velkofilmu TMAVOMODRÝ SVĚT (2001; s opětovnou nominací na Českého lva), mezitím ale dostal i další zajímavé příležitosti, císaře Maxmiliána. ztvárnil v pohádkovém příběhu CÍSAŘ A TAMBOR (1998), jako strýc Max se objevil v dalším okupačním dramatu VŠICHNI MOJI BLÍZCÍ (1999), jeho další hlavní role se u kritiků setkaly s rozpačitým přijetím (PÁNSKÁ JÍZDA, 2004; PO HLAVĚ DO PRDELE, 2006). Popularitu mezi diváky si Ondřej Vetchý udržuje i svou hojnou účastí v televizi, zatím naposledy se výrazněji připomněl jako sympatický novinář Kadlec v seriálech MÍSTO NAHOŘE (2001) a MÍSTO V ŽIVOTĚ (2007) (tato postava mu vynesla nominaci na televizní cenu Elsa v roce 2004), účinkoval též v řadě pohádek a televizních inscenací. Nejnověji se uplatnil jako dabér ve filmu KUKY SE VRACÍ (2010), opět z dílny Jana a Zdeňka Svěrákových. Dabingu se Ondřej Vetchý věnuje ostatně již od 80. let, mimo jiné namluvil večerníček BRÁŠKOVÉ (2003), vystupuje také v rozhlase. Ondřej Vetchý je ženatý, s manželkou Danielou má jednu dceru.

Tak to nestačilo, přidám Huga Haase.

Hugo Haas se narodil 18. února 1901 v Brně - zemřel 1. prosince 1968 Vídeni, byl významný český režisér a herec. Narodil se v rodině židovského obchodníka s obuví. Jeho starší bratr Pavel Haas byl hudební skladatel. Studoval zpěv na brněnské konzervatoři (mj. také fonetiku u Leoše Janáčka). Po absolvování získal v roce 1920 angažmá v Národním divadle v Brně. Později působil též v Ostravě (sezóna 1923/1924). V roce 1924 odešel do Prahy, do Divadla komedie. Odtud jej angažoval Jaroslav Kvapil v roce 1924 [1] do Divadla na Vinohradech. Zde působil až do roku 1929. V roce 1930 [2] se stal členem souboru činohry Národního divadla v Praze, kde působil až do roku 1939. V ND hrál např.v inscenacích Karla Hugo Hilara, J. Frejky a K. Dostala (vynikající Sokrates v Nezvalových Milencích z kiosku). Jeho poslední rolí v Národním divadle byla v roce 1939 postava ředitele Busmana v Čapkově R.U.R. [3] Za první republiky se proslavil hlavně svými filmovými rolemi (např. Velbloud uchem jehly, Kvočna, Jedenácté přikázání, Dům na předměstí, Poslední muž, Kde se žebrá, Život je pes, Mravnost nade vše). Řadu filmů také režíroval - nejznámější je jeho vlastní adaptace Čapkovy Bílé nemoci z roku 1937. V roce 1939 dostal výpověď z divadla z rasových důvodů [4] a v dubnu uprchl s manželkou Bibi přes Francii, Španělsko a Portugalsko do USA. Bratra Pavla, významného hudebního skladatele, jeho rodinu, své rodiče i malého syna Ivana museli nechat v protektorátu. Otec Zikmund i bratr Pavel zahynuli během války v koncentračním táboře. Do roku 1942 hrál divadlo v anglickém jazyce (spolupráce s Erwinem Piscatorem a Bertoltem Brechtem, např. role Galilea), vyučoval v herecké škole Actor´s Laboratory. Prosadil se v i v Hollywoodu nejen jako herec, ale i jako scenárista, režisér a producent. Koncem padesátých let se vrátil do Evropy. Po krátkém pobytu v Itálii se roku 1961 usadil ve Vídni, kde občas účinkoval v televizi. S výjimkou krátké návštěvy při oslavách výročí Národního divadla v roce 1963 už se do vlasti nevrátil. Zemřel ve Vídni 1. prosince 1968 a je pochován na židovském hřbitově v Brně vedle své matky. S mnoha umělci jej spojovalo dlouholeté přátelství, společní známí i podobný způsob nazírání na divadelní tvorbu. Díky podobnému smýšlení mu nechal Karel Čapek velký prostor při ztvárnění doktora Galéna, hlavního hrdiny Čapkovy hry Bílá nemoc, a dokonce ani nezasahoval do zfilmování dramatu, kterého se Hugo ujal jako režisér. Haase se hluboce dotkla smrt Karla Čapka, stejně jako jejich společného přítele Karla Poláčka. Mezi důvěrné přátelé, se kterými udržoval písemnou korespondenci i po svém nuceném odchodu do exilu, patřila i Čapkova manželka, herečka Olga Scheinpflugová. Jeho nejčastějšími partnerkami byly na pražských scénách Vinohradského a Národního divadla herečky Andula Sedláčková, Jiřina Šejbalová a Olga Scheinpflugová. Jako režisér a hlavní herec si mohl své partnerky ve filmu vybírat, ale samozřejmě tomu tak nebylo vždy. Mnohokrát se mu stala filmovou partnerkou Adina Mandlová (Ať žije nebožtík, Děvčata nedejte se!, Mazlíček, Život je pes). Po jeho boku se objevila rovněž i Věra Ferbasová (jako jeho nemanželská dcera ve snímku Mravnost nade vše a nevěsta v komedii Andula vyhrála). Ve filmech Velbloud uchem jehly a Okénko si zahrál manžela Antonie Nedošínské. Jako Haasovy partnerky se představily také Suzanne Marwille (Sestra Angelika), Lída Baarová (Madla z cihelny, Okénko) a Jiřina Štěpničková (Jedenácté přikázání, Velbloud uchem jehly - role dcery

Já se zblázním, nemohu tu vichřici překrýt. Tak ještě Květu Fialovou. Květa Fialová Květa Fialová (* 1. září 1929 Veľké Dravce, nyní Slovensko) je česká herečka, oblíbená divadelní, filmová a televizní diva, manželka českého režiséra Pavla Háši. Květa Fialová životopis Narodila se českým rodičům na Slovensku, kde prožila celé své dětství (než se po vzniku samostatného Slovenského státu musela celá rodina přestěhovat zpět do Čech) a slovenštinu zvládla na tolik, že mohla bez problému účinkovat i ve slovenských filmech, aniž by bylo zapotřebí ji dabovat. Po studiích na brněnské JAMU působila Květa Fialová v několika oblastních divadlech, v Českém Těšíně, v Opavě, Kolíně, Českých Budějovicích a slovenském Martině. Od roku 1958 byla v angažmá v pražském Divadle ABC, které v té době řídil Jan Werich. Po sloučení Divadla ABC s Městskými divadly pražskými zde působila od roku 1963 až do roku 1990. Jedná se o vyhledávanou a populární filmovou a televizní herečku. Květa Fialová vynikala v lehkonohém, konverzačním repertoáru, kde mohla uplatnit svou sametově smyslnou mluvu. Ačkoli vytvářela postavy, které byly pro svou výraznost snadno zapamatovatelné, málokdy získala titulní roli a většinou fungovala jako svého druhu okrasná dekorace. V prosinci roku 1962 se jí narodila dcera Zuzana. Vzhled svůdné krásky předurčil Květu Fialovou k rolím vypočítavých žen, které si pohrávaly s mužskou důvěřivostí a které bezostyšně zneužívaly svých vnad, aby dosáhly svých cílů. Asi si ji většina diváků zapamatovala jako příkladnou mrchu z „vacátkovské" detektivky Partie krásného dragouna (1970), sice půvabnou, noblesní a zdánlivě neviňátkovskou, která si ovšem zařídila výsostnou živnost jako pokoutní andělíčkářka, pomáhající zamilovaným dívkám od nechtěného těhotenství. Častěji ovšem tento typ vyzývavých ženských hrdinek parodovala. Stačí si vybavit komedie jako Limonádový Joe (1964) nebo Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967). Cizí jí však nebyly ani vznešené dámy důstojného chování, byť s příznaky ironizujícího odstupu: takovou jsme ji mohli spatřit v Ostře sledovaných vlacích (1966), Jarních vodách (1968) a Babičce (1971). Pozvolna se přehrávala do polohy měšťáckých matek a posléze interesantních stařenek, které se vyznačují uličnickým pohledem a často ztřeštěnými nápady. Až v posledním desetiletí jí televize nabídla větší příležitosti, zpravidla komediální, v nichž mohla zužitkovat své zkušenosti. Jednalo se většinou o různě potrhlé babičky, které s okouzlujícím i odzbrojujícím úsměvem páchaly ve svém okolí zmatky, ne-li ještě něco horšího. Taková byla záhadná paní Savageová ve stejnojmenné inscenaci (1997), ve Třech dámách s pistolí (2004) neváhala vzít do ruky zbraň, zatímco v nahořklé komedii Já z toho budu mít smrt (2005) se představila jako prudérní a roztomile pohoršená stařenka, zprvu šokovaná hambincem zřízeným v těsném sousedství. Jejím manželem je televizní režisér Pavel Háša, jenž ji obsadil do řady svých děl (mimo jiné též Záhadná paní Savageová). Autorské ambice projevila ve dvou vzpomínkových knížkách, v nichž mapovala své umělecké i privátní osudy,< To jsem tomu dala na frak! Vichřice stále duje a Ploučnice pořád probublává! Herec, který ztvárnil stovky divadelních a filmových rolí, se doslova a do písmene stal legendou a vzorem mnoha dalších umělců. Přečtěte si životní příběh Rudolfa Hrušínského. FOTO: Rozmarné léto Tento způsob léta zdál se Hrušínskému poněkud nešťastným. Zdroj: distributor filmu Jedna z nejzářivějších hvězd českého hereckého nebe, jedna z osobností, na které se zkrátka nezapomíná – to je Rudolf Hrušínský starší, narozený 17. října 1920 v Nové Včelnici. Narodil se ale ne jako Rudolf Hrušínský, nýbrž jako Rudolf Böhm, do rodiny s hlubokými hereckými kořeny, které sahají až k Josefu Kajetánu Tylovi. Už jeho narození mu předurčilo povolání, které později vykonával – malý Rudolf se totiž narodil přímo na divadelních prknech kočovné společnosti jeho dědečka Václava Červíčka – Budínského. V dědečkově společnosti excelovali i oba Rudolfovi rodiče, Rudolf nejstarší a Hermína. Rodinná tradice zvítězila Ochotníkem se malý Rudolf stal velmi záhy. Po přestěhování do Prahy ale kupodivu jeho kroky nevedly rovnou na konzervatoř, nýbrž na gymnázium. Jeho rodiče chtěli, aby se věnoval i něčemu pořádnějšímu, než bylo divadlo. Rudolf byl ale nakonec z gymnázia už v tercii vyloučen. Zprvu stále uvažoval i o jiných zaměstnáních, než bylo herectví (mezi jeho volby patřila například i právničina), hlavně proto, že se mu nikdy nepodařilo dostat se na konzervatoř. Nakonec ale v patnácti letech zahájil profesionální hereckou kariéru. „U nás stejně platila jakási nepsaná povinnost pokračování, převzetí zděděné živnosti po rodičích, jak oni pokračovali po dědečkovi,“ řekl Hrušínský spisovatelce Mirce Besserové, která je autorkou knihy Soukromý život Rudolfa Hrušínského. Od působení v předválečném Divadle D se Hrušínský postupně vypracoval až k činohernímu souboru Národního divadla. Jeho začátky jsou tedy především spjaty s dramatickou tvorbou, později ale začal své působení rozdělovat stejnou měrou mezi divadlo, film a rozhlas. Hrušínský se rychle vypracoval na velmi osobitého a vyhledávaného herce, který byl typický svým civilním projevem v nejlepším slova smyslu. Vyznačoval se minimálním používáním gest a mimiky, využíval bohatých možností dokonale ovládaného hlasu, který byl schopný naznačit i sebemenší citové či rozumové pohnutky. Jeho filmovým debutem se stal dodnes populární snímek Cesta do hlubin študákovy duše. V této veselohře se objevil jako devatenáctiletý nováček a od té doby do roku 1993 dokázal natočit přes stovku filmů, díky kterým se nesmazatelně zapsal do diváckého povědomí. Ať už byl člověkem-bestií s obsedantní poruchou ve Spalovači mrtvol, předsedou MNV v Bílé paní, laskavě sadistický estébák v trezorovém snímku J. Menzela Skřivánci na niti či harmonický básník života ve Svěrákově snímku Vesničko má, středisková, pokaždé prokazoval nezměrný talent a schopnost vcítit se do jakéhokoliv charakteru. Kromě hraní si Rudolf Hrušínský stihl i vyzkoušet jaké to je být režisérem. Pod jeho velením totiž ještě před koncem války vznikla divadelní hra s názvem První případ. Jinak ale zůstal u své největší vášně, herectví. Tomu se ale nemohl věnovat vždycky, počátek normalizace v 70. letech minulého století s sebou totiž přinesl i zákaz vystupování pro Rudolfa Hrušínského. Hlavním důvodem byl zřejmě jeho podpis článku 2000 slov, který sepsal spisovatel Ludvík Vaculík v roce 1968. Následovalo čtyřleté období bez pracovních nabídek a s tím související finanční tísně. Současně se zákazem hraní totiž přišel i vyhazov z DAMU, kde Hrušínský pracoval jako asistent a byly mu odepřeny i veškeré zahraniční nabídky. To zřejmě bylo důvodem, proč herec podepsal Antichartu, i když tohoto kroku velmi litoval. Stejně jako desítky dalších českých herců ho k tomu donutily okolnosti. Co se týče soukromého života, Rudolf Hrušínský se oženil na konci druhé světové války. Pro velké množství jeho fanynek to byla opravdu rána, Hrušínský do té doby totiž platil za milovníka jak na stříbrném plátně, tak i v reálném životě. FOTO: Slavnosti snžěženek Rudolf Hrušínský Kanec na šípkové omáčce a nebo se zelím… To je, oč běží ve Slavnosti sněženek. Jeho vyvolenou se stala poloviční Židovka Eva Koubová, jejíž rodinu potkal smutný osud v koncentračním táboře Osvětim. „V srpnu jsme jely s přítelkyní Mílinkou do Plané nad Lužnicí. Když jsme vystoupily z vlaku, padl mi do očí plakát, který oznamoval, že večer v sokolovně hrají Maryšu, kde hostuje Rudolf Hrušínský mladší se svými rodiči. A já jsem tenkrát, ve svých šestnácti letech, sebevědomě prohlásila: Dneska se s ním seznámím a dáme si rande!“ Tak vzpomíná Eva Hrušínská na své seznámení s manželem. Jeho synové pokračují v tradici Společně vychovali dva syny – Rudolfa a Jana, kteří oba dva pokračují v hrušínské herecké tradici, stejně tak i Hrušínského vnoučata Rudolf Hrušínský nejmladší a Kristýna Hrušínská. Co se týče Hrušínského koníčků, jeho další životní vášní se stalo rybaření, kterou po něm zdědil i jeho syn Rudolf. Ostatně, všichni si ho určitě pamatujeme jako rybáře Proška z nostalgického filmu podle knihy Oty Pavla Smrt krásných srnců. The video cannot be shown at the moment. Please try again later. Na počátku let devadesátých se na chvíli věnoval i politické činnosti – po převratu v roce 1989 totiž patřil mezi poslance československého Federálního shromáždění za Občanské fórum. V politice ale herec srdcem i duší dlouho nevydržel; po dvou letech odešel z Občanského fóra, velice zklamaný z toho, kam se republika dál ubírá. Za to, co mu šlo vždycky nejlíp, za herectví, mimochodem samozřejmě obdržel velké množství nejrůznějších cen – od Zasloužilého umělce přes Státní cenu až po Národního umělce a Cenu Senior Prix, kterou převzal v roce 1993, pouhý rok před svou smrtí. Zemřel po těžké nemoci ve věku nedožitých sedmdesáti čtyř let v Praze. Ve filmech ho ale budeme vídat dál, protože ty se zkrátka nikdy neomrzí. A navíc stačí, když z televizní obrazovky zazní Hrušínského nesmrtelné věty typu „Tak víš, kam jeď? Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš.“ nebo „Rodiče, kteří chtějí vidět Idiota, nechť přijdou do ředitelny.“ Je jasné, že Rudolf Hrušínský z tohoto světa nikdy doopravdy neodešel.

VICHŘICE DUJE A DUJE. jestli teď se to nepřekryje, tak už si bnevím rady! Vaše příspěvky udržují projekty nadace Wikimedia v chodu! České písemnictví s ptačí perspektivy Přejít na: navigace, hledání Údaje o textu Titulek: České písemnictví s ptačí perspektivy Autor: Arne Novák Zdroj: NOVÁK, A. České písemnictví s ptačí perspektivy. Praha: Aventinum, 1920. Dostupné online Vydáno: 1920 Licence: PD old 70 Předmluva Podnět tohoto stručného nárysu byl zcela příležitostný. Ministerstvo zahraničních věcí Československé republiky pojalo v době příprav k letošnímu sletu všesokolskému záměr, informovati o české kultuře cizince, kteří v míře tak hojné v Praze i za hranicemi vztahovali dychtivé ruce po zprávách o našem životě. I obrátilo se k učencům a spisovatelům s žádostí, aby napsali ze svých oborů zhuštěné a zaokrouhlené studie, jež v překladech do světových řečí měly býti souborně vydány jakožto malá encyklopedie vědomostí o naší republice a našem národě. Pokud vím, přání ministerstva bylo včas vyhověno, ale k překladu dodaných prací a dokonce k jejich publikaci do konce června nedošlo. Patrně náš zahraniční úřad má za vhodnější dodatečně vnucovati lhostejným cizincům pomůcku, kterou bylo možno podati v pravou chvíli vnímavým a ochotným hostům. Či soudí náš nejvyšší úřad diplomatický, že jest i v oblasti kulturní zbytečno, aby západní Evropa byla správně poučena o skutečných poměrech v Československé republice? Nevyčkal jsem oficiálního výkladu o těchto opravdových či domnělých důvodech, nýbrž vyžádal jsem si svou studii nazpět a nyní ji podle přání nakladatelova odevzdávám veřejnosti v původní podobě. Nebudiž tedy, prosím, zapomínáno, že byla původně určena pro cizinu, která na nás hledí vskutku s ptačí perspektivy. Nemínil jsem hromaditi jména, letopočty, knihopisné jednotlivosti; užil jsem co nejvydatněji obtížného práva vypouštěti a potlačovati vše podružné a nepodstatné; nedbal jsem ničeho tolik jako toho, abych co nejzřetelněji vypracoval logiku vývojovou. Neskrývám si sám nedostatků svého nákresu a na dva z nich upozorňuji výslovně jako na důsledky základní osnovy přizpůsobené účelu spisku. O českém dramatě, jež i s českým divadelnictvím mělo býti v informačním díle vylíčeno samostatnou statí, se zmiňuji velice skrovně a skoro jen nápovědmi, jsa si ostatně jíst, že jeho osobnosti í výtvory pří pohledu s ptačí perspektivy namnoze zanikají. Písemnictví doby předobrozenské probráno jest pouze přehledně, neboť vím, že se cizina hlavně zajímá o literaturu novodobou. Přes to věřím, že spisek můj vykoná i v českém originále své poslání a že vedle mých soustavných děl literárně historických bude vlídně přijat jako pokus o spojení dvou druhů literárních: přehledu vývoje slovného a zkratkového podobiznářství. V Proseči, v září 1920. ARNE NOVÁK. * * * Když český národ na počátku XV. století upozornil Evropu na svůj duševní život velkým náboženským hnutím husitským, provázeným podivuhodnou statečností válečnou, měl za sebou již značný rozvoj kulturní, obsáhající několik století a vyjádřený rozvětveným písemnictvím, které jest ze slovanských literatur vůbec nejstarší. Staročeský jazyk, jehož zlomkovité písemné památky možno sledovati od věku XI., hodil se znamenitě k vyjadřování slovesnému jak bohatstvím tak odstíněností svých tvarů i výrazů; vynikalť kromě libozvučnosti a rozmanitosti svého hláskosloví tak rozvitým skloňováním i časováním a tak jemným smyslem pro slovní i větné rozdíly, že to připomíná až řeči klasické. Za krátké církevní episody cyrilometodějské v říši Velkomoravské v IX. století přijal nejeden kulturní prvek z bohoslužebného jazyka staroslověnského, ale pak se po celý středověk učil od latiny, které také v Čechách se užívalo stejně ve veřejných listinách jako ve školách a ve chrámech: čeština osvojila si od mezinárodní řeči všech vzdělaných národů západní Evropy mnoho náboženských terminů i abstraktních výrazů pro svůj slovník, ale přizpůsobila se také vydatně latinské syntaxi, před jejíž výhradní nadvládou ochraňoval později pouze lidový původ většiny spisovatelů. Ale již počátkem XIII. věku nadchází na české půdě mocný zápas mezi ctihodnou učitelkou a mladou, poněkud neobratnou žačkou. Národní jazyk vniká postupně do formulí, písní a pomůcek bohoslužebných, ano z hluboce zbožného ducha českého vytváří se, proti výslovnému přání církve, malá literatura náboženských zpěvů českých, z nichž dva nejstarobylejší a nejvelebnější, „Hospodine, pomiluj ny" a „Svatý Václave, vévodo české země“, doposud se ozývají pod klenbami katedrály sv, Víta na hradě pražském. Toto zápolení mezi jazykem národním a mezi latinou, jakožto dorozumívacím prostředkem kněžské i laické inteligence, která v mezinárodní řeči byla již vytvořila vynikající díla kronikářská, rozhodnuto bylo konečně ve prospěch češtiny. Stalo se to v oné převratné době, kdy český, teritoriálně rozsáhlý stát ztratil národní dynastii Přemyslovců, a kdy se na slovanskou půdu hrnuly právní, hospodářské i kulturní vlivy cizí, spoléhající hlavně na rozsáhlou německou kolonisaci netoliko na zemském pohraničí, ale v městech, v samém srdci vlasti. Od počátku XIII. věku postupuje již nepřetržitě duchovní i světské písemnictví v Čechách psané mateřštinou a to mluvnicky velice vybroušenou; jako v jiných literaturách západních také zde časově i hodnotou předstihl vývoj veršované slovesnosti, pyšnící se značným uměním rýmovnickým, prosu. Obsahem i názorem sledují tyto začátečnické pokusy vesměs směry a vzory cizí, které buď z Německa neb z Francie přicházely ke kulturně mladému a lačnému národu, uvádějíce sem jednak asketické ideály církevní, jednak rytířskou vzdělanost s její dobrodružností a uhlazeností, jednak, o něco později, veselý rozmar žactva universitního. Ale ať šlo o tlumočení nábožných legend, ať o zpracování romantické Alexandreidy, ať o ukázky rytířských pověstí německých a bretoňských, ať o jarou lyriku a rozpustilé velkonoční scény, v nichž si studenti pražští libovali, vždycky jevila se v staročeském básnictví snaha podati něco více než pouhé překlady předloh západoevropských. Spisovatelé, kteří náleželi většinou trojímu stavu, kněžstvu, rytířstvu a žákovstvu, usilovali, seč byli, o zčeštění a znárodnění cizích látek: vkládali do nich ukázky národní moudrosti jako přísloví a říkadla, zpestřovali je realistickými obrázky vypozorovanými v domácím okolí, přizpůsobovali je životním poměrům ve své vlasti. Takto nabývalo staročeské písemnictví již v prvních obdobích svého vývoje národního svérázu, jímž se podstatně liší od sousedních literatur. Ještě dnes mluví k nám z něho hrdý a sebevědomý Čech, který zakládá si na svém jazyku a na svém státě, jsa hotov hájiti jich proti cizozemcům a přemítaje důmyslně o prostředcích k jejich zvelebení — jmenovitě spisovatelé ze stavu rytířského, na př. skladatel originální kroniky Dalimilovy, vynikali takovou uvědomělostí. Středověký Čech cítil se nadšeným a rozhodným křesťanem, jenž se nikterak nespokojoval s dogmatickou a liturgickou stránkou své víry, nýbrž s velkou mravní rozhodností a čilým smyslem praktickým naléhal na to, aby zásady Kristovy byly v lidské společnosti uskutečňovány a důsledně prováděny. Proto jeho etické horlení bylo pravidelně spojeno s říznou a nelítostnou mravokárnou kritikou společenských zlořádů; v literatuře staročeské náleží velmi význačné místo satiře, která se opírá o přesné a bezohledné pozorování skutečnosti a se zdarem užívá gnomického bohatství mluvy lidové. Z těchto jadrných a drsných dřevorytů ve verších poznáváme názorně a bezprostředně život starých Čechů ve XIV. století, ale zároveň také jejich mravní rozhodnost usilující o čistotu a poctivost celé společnosti, králem i dvorem počínajíc a drobným řemeslnictvem končíc. Teprve však, když od tohoto veršování a rýmování, napojeného šťávami života, sáhneme po staročeské prose, rozvine se před našimi zraky úplný obraz vysoké kultury, jíž bylo v Čechách dosaženo za vlády rodu Lucemburského, jmenovitě za požehnaného panování Karla IV., Otce vlasti. Národ, jehož stát dosáhl netoliko nebývalého rozpětí teritoriálního, ale i dokonalého politického a právního zabezpečení, má již svou literaturu právnickou, opírající se o starší tradici. Náboženské nadšení, které, podporováno štědrostí a uměleckým vkusem císařovým, vybudovalo nad Prahou celý les gotických chrámů, vyzdobených sochaři, malíři i klenotníky, projevilo se v životopisech světců i v rozjímavých spisech. Zájem panovníkův o minulost celé země podnítil kronikáře, a i sám vladař sáhl k peru dějepiscovu. Leč největší význam pro duševní život národa měl osvícený čin Karla IV., že v Praze po vzoru pařížském založil první středoevropskou universitu, která jmenovitě na fakultě bohoslovecké i artistické shromažďovala výkvět inteligence z východní i střední Evropy. Učení její profesoři, kteří hověli stárnoucí scholastice realistického směru, nevykonali sami valné práce vědecké ani výchovné, leč povznesení úrovně náboženského studia vůbec v Čechách přineslo ovoce stejně vzácné jako neočekávané. Jeden z prvních žáků university Karlovy, jihočeský zeman Tomáš ze Štítného, dovedl spojiti vrozenou hloubavost i mravní přísnost muže z lidu s poznatky scholastického í mystického bohosloví universitního a školený důmysl dialektikův se smyslem pro praktické potřeby životní. Když se vrátil z Prahy na svůj zděděný stateček, oddal se spisovatelství náboženskému, objímaje stejně metafysiku a dogmatiku křesťanskou jako mravovědu. Ale nepsal pro učené odborníky vědeckým jazykem latinským, nýbrž pro své dětí a pro lid vzornou a bohatou mateřštinou, jejíž byl mistrem, a třeba že tento neslýchaný čin laický budil pohoršení u theologů, hájil důsledně přesvědčení, že obecný člověk má býti i o nejvyšších věcech poučován ve svém rodném jazyku. Tato zásada o zlidovění bohosloví spolu s přísným rozhorlením mravním činí Tomáše ze Štítného, který bývá též, a to právem, nazýván otcem české filosofie, skutečným předchůdcem reformace české, třebaže dogmaticky se konservativní zeman ani o vlas neuchýlil od věrouky církevní. Na konci života Tomáše ze Štítného se již na všech stranách ozývalo hnutí reformační, čerpajíc zápalnou látku z nejrůznějších stran a zasahujíc všecky stavy národa. Mravní rozhorlení a chiliastícké vytržení lidových kazatelů bylo bouřnou předehrou; z Francie doléhaly ohlasy kritického úsilí bohoslovců pařížských o obrodu církve; z Anglie přineseno bylo do Čech odvážné učení Johna Wyclifa o církvi a došlo na universitě pražské neobyčejné pozornosti; ve vrstvách selských i drobného měšťanstva šířil se odpor proti znemravnělosti kněžstva a vyšších stavů vůbec. Stejně pronikavá jako neúprosná kritika církevní tradice, kterou podnikl odvážný myslitel bohoslovný Matěj z Janova a z níž odvozoval požadavek důsledného návratu k apoštolskému křesťanství, nenašla žádoucího ohlasu. Teprve Jan Hus dovedl učiniti z otázky reformace životní problém celého národa, když rozpravy o věcech víry přenesl s universitní katedry do lidu a když své stanovisko zpečetil smrtí mučednickou. Jan Hus byl větší spisovatel než bohoslovec. Jako universitní učitel, jenž si získal nesmírnou popularitu úspěšným krokem o znárodnění vysoké školy pražské, přidržoval se běžného realismu a spojil jej bez obtíží s radikalismem Angličana Wyclifa, v jehož nauce dočasně utonul, a to tak, že v latinských svých spisech podává málo více než parafrázi mistra oxfordského. Jako český spisovatel a prostonárodní kazatel znal však tento syn prostého venkovana cestu, vedoucí neklamně k srdci lidu. Rozuměje správně potřebám přítomnosti, zavrhl v pravopise i v jazyce archaismy a přizpůsobil je živému usu. Dbal o rozkvět lidového zpěvu v kostele jazykem národním a dovedl umění kazatelské, které přenesl konečně z chrámu pod širé nebe, k veliké dokonalosti. V duchu literární tradice staročeské kořenil svou řeč živly gnomickými, lidovými metaforami, realistickými obrázky ze skutečnosti. Nezavrhoval satiry, paskvilu, zkresleniny, jichž vydatně užíval ve svých spisech polemických, ale naopak byl ztělesněnou vlídností a něhou v osobních projevech, zvláště v proslulých listech posílaných ze žaláře žákům a krajanům. Za každou slovesnou prací Husovou stojí celá osobnost, soustřeďující v sobě hlavní síly svého národa ve své době. A tato osobnost vstoupila dne 6. července 1415 na hranici v Kostnici, aby poznanou pravdu proti vůli celého koncilu a k úžasu vší Evropy obhájila svým životem. Náboženské hnutí, které vyvolala mučednická smrt Husova a které „proti všem“ sáhlo k obranné a vítězné zbrani, nebylo nikterak příznivo literárnímu životu. Přísně asketický duch husitský, který se občas projevoval radikálním obrazoborstvím, odsuzoval umění vůbec a přisuzoval písemnictví toliko úkol vzdělavatelný a nábožensky i mravně výchovný. Tak na několik století vymizelo z Čech takřka veškeré básnictví, výpravná prosa i světské drama v jazyce národním; pokud se neuchýlily do nejnižších vrstev neliterárního lidu, sloužily tyto druhy krásné literatury za pouhé pomůcky náboženské i politické polemiky. Zato horlivě bylo pěstováno náboženské písemnictví ve všech svých oborech. Znovu a znovu byly překládány částky Svatého písma, z nichž pak pořizovány soubory biblické, poskytující nejprve písařům a iluminátorům, záhy po vynalezení knihtisku také tiskařům, aby osvědčili své umění. Kazatelé učení i lidoví skládali sbírky výkladů na texty biblické, t. zv. postily, a ježto do nich rádi vsouvali mravokárné a satirické vložky, jsou tato díla doposud cenným pramenem pro poznání poměrů z oné doby. Po stopách Jana Husí dbali husité o náboženský zpěv, který vedle čtení a výkladů bible se stal jádrem jejich bohoslužby a byl po stránce hudební i slovesné doveden k velké dokonalosti: z ničeho nevane k nám dodnes tak uchvacujícím vichrem drsný a hrdinský husitský duch jako ze sborové písně táborské „Kdož jste boží bojovníci“, která pravděpodobně souvisí s osobou samého geniálního vůdce husitského, slepého a vznešeného Jana Žižky z Trocnova — smysl pro přísnou vojenskou kázeň, neohrožená statečnost bitevní jsou zde sdruženy se starozákonní důvěrou v Boha a s ryze křesťanským nadšením pro statky duchovní. Když se již učení táborské a s ním válečná moc husitská neodvratně rozkládaly a upadaly, domyslil v samotě českého venkova hloubavý sedlák, jihočeský krajan Jana Husa a Tomáše ze Štítného, Petr Chelčický, vůdčí zásady a záhady české reformace, podrobil je příkré kritice a došel důsledků, které sice popíraly životní praksi husitskou, ale zároveň tvořily základ pro nové útvary duševního i mravního života v Čechách. Třebaže neznal valně latinsky, a neprošel tudíž studiem akademickým, osvojil si Petr Chelčický přece všecek myšlenkový kvas, cizího i domácího původu, který znepokojoval od počátku XV. století Čechy; s prudkým radikalismem a se sklonem geniálního primitiva zjednodušovati vše, dobral se krajních důsledků úsilí reformačního a ztlumočil je drsným, ale mohutným slohem mísícím rozbor bohoslovný s časovou invektivou a praktickou filosofii s demagogickým kazatelstvím. Zcela rozhodně zamítl veškerou tradici i organisaci církevní a vymáhal návrat k apoštolskému zřízení, při čemž jako o jedinou autoritu se opíral o bibli, pojatou značně racionalisticky. Nezastavil se u náboženství a u církve, nýbrž podrobil svému zdrcujícímu úsudku starokřesťanského supranaturalisty také stát a společenské zřízení. I zde osvědčil svůj selský radikalism: odsoudil středověké rozdělení na stavy, popřel oprávněnost královské moci a státního zákonodárství, stíhal nedůvěrou kupce, úředníky a připouštěl, že pouze ruční práce rolníkova na vesnici jest povoláním bohumilým. Zde v samotě, nedbaje majetku ani moudrosti světské, měl opravdový křesťan uskutečňovati království boží na zemi. Ač Chelčický sám byl duše vášnivá a útočná, kázal neodpírati zlému a zavrhoval veškeré násilí; proto odsoudil také husitské války a velel svému ohroženému národu, aby zastrčil meč do pochvy. Tento křesťanský anarchism a selský primitivism Petra Chelčického náleží nesporně k největším koncepcím ducha středověkého a zároveň k nejstatečnějším výrazům slovanské mysli; není divu, že v něm po 250 letech Lev Tolstoj pozdravil svého předchůdce. Petr Cnelčický, jenž byl asi o dvacet let mladší než M. Jan Hus, zemřel kolem roku 1460, ale již před smrtí jeho spojilo se několik nábožných a myslivých žáků jeho, aby uvedli do života jeho mravně náboženské zásady. Tak vznikla ve východních Čechách proslulá Jednota bratří českých, která netoliko vzácným způsobem oplodnila kulturní život český, ale mravně obrodila i národy cizí, zvláště kolonisty v severní Americe. V klopotné práci sedlákově, v evangelické chudobě a v bratrské svépomoci i solidaritě žili první Čeští bratří v pohorských, odlehlých končinách a vydrželi tu pronásledování od vládnoucích církví. Zprvu neměli ani pevné dogmatiky ani jednotné organisace, ale postupně proměnili se v dokonale zřízenou společnost náboženskou, kde nebylo rozdílů majetkových ani stavovských. Původní jejich odpor k světské moudrostí a mimonáboženskému poznání stavěl je mimo kulturu, leč záhy jali se pečovati o školství, užili vynálezu knihtisku, aby šířili své spisy dogmatické a své pečlivé sbírky náboženských písní, ano počali se starati o své dějiny, založili archiv bratrský, vychovávali si odborně vzdělané historiky a v XVI. století stáli v čele kulturního snažení celé své vlasti. Nebyla to zrada původních přísných zásad, nýbrž nutný ústupek životní potřebě, jako přijali do svého středu také urozené a vznešené osoby, pokud se zároveň vyznačovaly bezúhonností mravní, tak osvojili si konečně i zásady humanismu, který tenkráte opanoval se značným zpožděním českou vzdělanost. První kroky humanismu na půdě české, kam prostřednictvím kanceláře císařské a později zásluhou učitelů universitních pronikal z Itálie, měly ráz ne-li přímo protinárodní, tedy dozajista nenárodní. Byli to valnou většinou katoličtí učenci a šlechticové, necítící sympatií ke svým kacířským krajanům, kdož v umělé latině ciceroniánské pěstovali dekorační básnictví, didaktickou rétoriku a výjimečně také úvahy státnické. Teprve později přilnuli k cizímu kulturnímu směru též věrní Čechové, zachovávající reformační tradice a pracující obětavě pro národní stát; umínili si neopouštěti mateřštinu, nýbrž vzdělávati a zdokonalovati ji podle humanistického ideálu formalistického; tlumočili v překladech velké vzory klasické; vnášeli do spisovatelství, které tak dlouho posluhovalo výhradně náboženským sporům, pokročilé metody vědecké. Nejkrásněji snažení tohoto národního humanismu českého osvědčil vynikající právník Viktorin Kornel ze Všehrd, který v rozsáhlém díle podal zároveň úplný i kritický obraz vyspělé a rozvité právní kultury české, kterou dovedl zároveň pojmouti historicky i obhájiti její tradiční neporušenosti proti úskočným záměrům romanistů. Poctivého a ušlechtilého Čecha neprojevil pouze v úzkostlivé péči o ryzost mateřštiny, která se tu odvážila na předmět vědecký i na výraz složité umělosti, nýbrž zvláště čistě lidským smýšlením, ujímajícím se utlačených a ztotožňujícím právní cit s křesťanskou spravedlností. Zde opravdu humanism byl průchodem k humanitě. Z humanistického pokroku těžila vydatně populárně vzdělávací prosa česká, která hojností a rozmanitostí plodů i významem pěstitelů úplně zastínila krásné písemnictví, které i nadále úplně zkomíralo. Hojně byly vydávány spisy přírodnické a lékařské, díla státnická, s největší oblibou však cestopisy a to zvláště záznamy původních cest do Palestiny, kde nábožný duch český hledal stopy Spasitelovy, šíře zároveň své vědomosti o zemích a národech. Skutečného mistrovství dosáhla však česká prosa v XVI. a XVII. věku v jediném oboru: v dějepisectví. Veliké události politických i náboženských dějin naplňovaly nepřetržitě zemi a nedopřávaly generacím ani, aby v klidu vydechly. Šlechtici i města zápasili s panovnickou mocí, která od nastoupení Habsburků na český trůn r. 1526 směřovala více a více k absolutismu a přísně trestala vzdorné rebely; obě národnícírkve, husitští utrakvisté i čeští bratří, zápolily mezi sebou, ale odrážely zároveň mohutnějící sílu katolicismu, opírajícího se o přízeň habsburských císařů a vedeného řádem jesuitským; od německého i švýcarského protestantismu přicházela české reformaci podpora, ale spolu nebezpečí vnitřního rozkladu; z rozbouřených vln vzájemného boje všech proti všem občas nořila se vznešená myšlenka náboženské snášelivosti a státně vlasteneckého dorozumění hlavních činitelů v zemích koruny české. Pozorování takových dějů, stranických motivů i povah, které za nimi se rýsovaly, podporovalo ovšem značně psychologický bystrozrak dějepisců, neméně než čtení klasických vzorů starověké historiografie. Protože k tomuto chápání přistoupilo i odborné studium pramenů a dokumentů a smysl pro dějiny správní, povzneslo se české dějepisectví této doby k opravdové výši naukové; zvláště některé monografie, založené na osobním prožití událostí, působí duchem až moderním. Vedle nich nechybělo však ani zábavných, lehce vypravovaných kronik lidových, které dovedly buditi zájem pro dávnou minulost, upoutávajíce lehounkým tónem vypravovacím, jenž arciť jen nedostatečně zakrýval nekritičnost a libovolnost pojetí. Dokonalý smír mezi duchem bratrským a humanistickou vzdělaností provedl v dtuhé polovici XVI. věku biskup Českých bratří Jan Blahoslav, Náležel již k onomu pokolení, které přijalo humanistické nauky z německých universit; odtud pro celý život si osvojil směr, který Melanchthon byl tak přesně vyznačil heslem „litterata pietas“. Podle názoru Blahoslavova, v jehož nitru učenec daleko převyšoval bohoslovce, vede pravá cesta k dokonalé zbožnosti a křesťanské lidskosti důkladným vzděláním, opírajícím se o kulturu zároveň biblickou i staroklasickou; tuto pojímal Blahoslav v duchu XVI. století arcíť spíše rétoricky než filosoficky neb umělecky. Jako Jan Hus, na nějž vědomě navazoval, zajímal se i Jan Blahoslav o mluvnické otázky, k nimž u něho přistupoval zájem prosodický; stejně jako on dbal o rozvoj kazatelství a duchovní písně, ale při tom zvláště studoval její stránku hudební; v tradicích Jednoty bratrské pěstoval, a to skutečně kriticky, dějepisné badání. Ale hlavní dílo stejně krátkého jako bohatého života tohoto křesťanského humanisty bylo posvěceno bibli, z níž Jednota bratrská, věrna odkazu Petra Chelčického, stále vycházela a k níž stále se vracela. Jako Luther umínil si Jan Blahoslav — podle humanistické zásady: ad fontes — přeložiti Písmo svaté z originálu, očištěného filologickou kritikou, a tak emancipovati se od Vulgáty; jeho jazykový cit, vkus a vzdělání zaručovaly, že se to stane čistým jazykem mateřským. Blahoslav sám přeložil Nový zákon, kdežto k překladu Starého zákona sestoupila se v Jednotě bratrské celá komise znalců, z jejichž rukou vyšla na Moravě dvacet let po smrti Blahoslavově slavná Bible kralická, kterou se český národ doposud pyšní jako vzácným klenotem svého písemnictví a jež stále znovu se otiskuje Biblickou společností britskou. Drahocennější než veliká učenost filologická a exegetická, uložená v kritice tekstové i v hojných poznámkách, jest klasický jazyk tohoto překladu, podivuhodně jednolitého při původu tak složitém. Bratři dovedli spojiti živost mluvy lidové s velebou monumentálního jazyka literárního, jak se vyvinul tradicí stoletou; ocenili správně to, co rozlehlé oblasti české řeči, rozdělené na různá nářečí, jest společného; dovedli se úplně osvoboditi od humanistické těžkopádnosti, která tehdy ovládala, i od nezdravé módní záliby pro germanismy a latinismy, takže Písmo svaté v jejich tlumočení se stalo i nejprostšímu křesťanu srozumitelným. Po Husovi byl takto (ale s větší důkladností a důsledností) kodifikován jazyk spisovný — to kromě vzorného školství byl nejkrásnější světský odkaz Jednoty bratrské národu. Jinak nedovedli ani nejlepší stilisté této doby na př. horlivý polyhistor a neúnavný vydavatel Daniel Adam z Veleslavína zprostili se nákladného a nepřirozeného slohového baroka, které vlivem humanismu v XVII. věku zaplavilo literaturu na označenou, že písemnictví, které vyrůstá v skleníku studovny učencovy a ztrácí jakýkoliv styk s lidovým životem, vážně churaví. Ještě po bělohorské katastrofě r. 1620, která zasáhla stejně do vývoje kvdturního jako do života politického a náboženského a národ husitský a bratrský vydala na pospas krvavé zvůli habsburské dynastie a jesuitské protireformace, promluvila Jednota bratrská k Evropě způsobem slučujícím zásady křesťanské reformace s vědou humanistickou. Stalo se to ústy posledního biskupa Českých bratří, Jana Amose Komenského, velkého učitele národů. To, oč vznešený exulant český se snažil za svého pobytu ve Švédsku, v Anglii, Holandsku a Uhrách a co vložil do svých světoznámých tří děl latinských „Janua linquarum reserata“, „Orbis pictus“ a „Didactica magna“, náleží jako trvalý statek kulturní celému lidstvu: že vzdělání, a to především vzdělání v mateřštině, se má dostati každému bez rozdílu stavu, rodu a pohlaví; že se má mládež učiti nikoliv slovům, nýbrž názoru, jehož dosáhne nejsnáze vydatným vyučováním věcným a postupem od abstraktního ke konkrétnímu; že vedle ducha dlužno vzdělávati také tělo, čemuž nejlépe poslouží uvedení cviků a her do školy; že škola, řízená učitelem laskavým, má býti místem radosti. Tyto zásady valnou většinou původní nepodával J. A. Komenský jakožto ojedinělé poznatky, nýbrž jako organické součástky velkého plánu encyklopedického, jejž sám jmenoval pansofií; všecko lidské vědění, dotud rozptýlené, chtěl přesně a účelně uspořádati v jednotnou soustavu, opírající se o víru stejně jako o rozum; prostřednictvím pansofie by se člověk křesťan přiblížil nejvyššímu cíli svému, totiž poznání Boha a splynutí s ním. Ale Komenský, předchůdce encyklopedistů, pokročil ještě dále; v krvavé době třicetileté války snil o harmonii všech národů, států a náboženství a předpověděl tak svaz národů. Vedle tohoto odkazu světu, dodnes jen zpola vyplněného, zanechal Jan Amos Komenský mnoho děl svému národu, psaných jeho jazykem a adresovaných mu za nejtěžších zkoušek, kdy Komenský sám bloudil s místa na místo, nespatřiv od 35. roku více své ubohé vlasti. Kromě knih pedagogických, psaných výhradně neb původně česky, jsou to namnoze díla nábožensky rozjímavá a mravně útěšná, prosycená osobním hořem myslítele, který byl zároveň básníkem. Z nich zvláštního podivu jest hodná rozsáhlá alegorická skladba „Labyrint světa a ráj srdce“, kde, nakresliv swiftovským perem zdrcující obraz společnosti lidské, prchá křesťanský filosof k Bohu, aby v něm nalezl pravé štěstí. Jakoby na rozloučenou shrnul J. A. Komenský v tomto díle základní rysy českého písemnictví ve středověku: přísnou vážnost mravní, založenou na názoru křesťanském, živý smysl pro skutečnost, projevující se přísným pozorováním a kresbou realistickou, zálibu v alegorii, sklon satirický a jakýsi nedostatek porozumění pro pravou uměleckou volnost; ale vše, co v písemnictví před Komenským jest jen rozptýleno a naznačeno, provedeno jest tuto ve velikých obrysech, jako osobnost Jana Amose Komenského ztělesňovala přímo monumentálně nejlepší snahy a tužby národa Husova a Českých bratří. Když r. 1670 kmetný Jan Amos Komenský položil v Amsterodamě k věčnému odpočinku unavenou hlavu vyhnancovu, rozprostíraly se nad jeho pokořenou a umlčenou vlastí temnoty, jež nemají sobě rovných v dějinách vzdělaných národů. Vylidněny krvavými exekucemi i násilnou emigrací, zbaveny domácí šlechty i skutečného vzdělanstva, ochuzeny hospodářsky, seslabeny politicky, staly se Čechy výhradnou kořistí jesuitské protireformace, která zmocnila se university, škol, tisku a zahájila slovem i ohněm vyhlazovací činnost proti všemu, co připomínalo prokletou reformaci. Ale za spálené knihy kacířské nedovedli dáti katoličtí horlivci, mezi nimiž zprvu nechybělo upřímných vlastenců, žádné náhrady, neboť jejich asketická a mravokámá produkce, nesouvisící ani s životem národa ani s myšlenkovým duchem evropským, sotva zasluhovala ve své nechutné bědnosti názvu literatury; v XVIII. století pak postupně dohasínala. Latinské a později i německé knihy zaplavily Čechy, kde nyní i školské vzdělání octlo se v úpadku; jazyk kazil a porušoval se víc a více vlivem němčiny i zvráceným úsilím nevzdělaných purístů; smysl pro dějinnou souvislost uměle byl vyhlazen metodami jesuitskými. V polovicí věku XVIII. nebylo nikde naděje, že národ takto přitlačený k zemi mohl by se kdy vzpamatovati. Leč v selském lidu udržoval se plamének zdravého života národního. Řeč zachovávala si svou tvarovou i výrazovou přesnost, své metaforické bohatství, své gnomické koření. V pověstech, zkazkách, místy i ve vzpomínkách náboženských sekt žila dějinná tradice a s ní národní vědomí. Tvořivá fantasie lidu zbásnila právě v těchto těžkých dobách v Čechách, na Moravě i na Slovensku ony čarovné písně, hned hluboce zádumčivé, hned výbušně veselé, někdy ironicky štiplavé a jindy milostně něžné, plné vůně lučin a lesnatých strání, které za nedlouho měly pomáhati umělcům básníkům při hledání a nalézání pravé poesie. Nastal-li v poslední pětině XVIII. věku přece obrat k lepšímu, z něhož pak se vyvinulo celé národní obrození ve veškerých směrech duševního života, bylo to podivuhodným, ať nedím, zázračným výsledkem v pohyb uvedených kulturních sil evropských, které našly živý ohlas v Čechách, pyšnících se pod mrtvou korou úpadku vysoce zdravým a svěžím jádrem národním. Dva osvícení panovníci habsburského rodu, kteří podle vzoru svých druhů na ostatních trůnech evropských vnesli do starobylého a zpátečnického císařství skutečnou osvětu a ušlechtilé lidnmilství, poskytli hospodářskými, sociálními i právními reformami českému lidu možnost zdárného vývoje; ve vzdělanstvu za podpory vlády a pod vlivem zahraniční vědy a filosofie nabyl vrchu osvícenský směr, jenž důsledným racionalismem, neohroženou kritikou a bezohledným popíráním tradice znamenal úplnou porážku jesuitské protireformace. Universita stala se ohniskem skutečné vědy, vedle ní vznikaly učené společnosti s horlivou činností přednáškovou i publikační, kritické časopisy seznamovaly s naukovým ruchem za hranicemi a potíraly vžité předsudky, lidoví novináři v časopisech i brožurkách tlumočili nové názory vrstvám nejširším. Ale pokud tyto pokrokové snahy osvícenské i lidumilné přímo přicházely od vídeňské vlády neb byly od ní podporovány, přinášely s sebou veliké nebezpečí národní; bylyť zároveň pomůckou rakouského centralismu, který neuznával historického státního práva českého, a germanisace, která mínila všecky národy v Rakousku obětováti fantomu jednotné národností státní. Tento tlak, prováděný s velkou rozhodností, vzbudil stejně rozhodný protitlak v Čechách, a zde jsou prvopočátky národního uvědomění. Proti vídeňskému centralismu opřela se stavovská šlechta, jejíž práva byla vážně ohrožena, a jala se horlivě podporovati ušlechtilé snahy některých učenců z kněžského i laického sboru, kteří vystoupili na obranu českého jazyka a české národnosti. Leč běda! Jazyk český, věrně zachovávaný v mluvě lidové, nebyl vzdělancům běžný; jeho mluvnické ústrojí bylo neprozkoumáno, takže pošetilí novotáři, neznalí jazykové tradice, v něm řádili bez přítrže; pronedbav půl druhého století kulturního vývoje, nevyhovoval potřebám vědeckým. Stejně nesnadno bylo opírati národní uvědomění o historickou tradici, která byla značně zakalena předsudky protireformačními: nejslavnější doby národní minulosti byly bud zapomenuty neb provázeny opovržením a potupou; dějepisné památky byly rozptýleny a bádání nepřístupny; bajky kronikářů a legendy náboženských zuřivců nahrazovaly v lidových myslích skutečný obraz vlastenecké minulosti. Zde všude bylo obětavým a pracovitým buditelům nasaditi rádlo, a proto v čele hnutí obrozenského za doby osvícenské stojí vědecké bádání jazykové a historické. Ježto však nešlo pouze o to, probuditi vzdělance, nýbrž stejnou měrou získati pro národní věc lidové vrstvy, provází tuto naukovou činnost horlivé úsilí popularisační a lidovýchovné, prodšené ušlechtilou lidumilností a emancipačním nadšením osvícenským. Aby lidoví čtenáři mohli čítati správný a jadrný jazyk, vydávány pro ně památky staršího písemnictví českého; pro jejich poučení historické spisovány v lehké formě vlastenecké kroniky; na divadle a o něco později i v novelistice předváděny jim prostoduchou technikou a s hojnými tirádami vlasteneckými a demokratickými výjevy z dějin; noviny i kalendáře posilovaly jejich uvědomění národní. Toto první osvícenské období národního obrození, které se končí asi válkami napoleonskými, mělo jednak ráz vědecko kritický, jednak povahu popularisační, ale nepohřešovalo ani zcela myšlenky politické. Již první z badatelů a buditelů jazykových zdůrazňovali příbuzenství češtiny s jazyky slovanskými, a odtud byl pouze krok k tomu, aby tento názor vědecký byl přenesen do oblasti veřejné; Čechové nestojí osamoceni, nýbrž jsou příslušníky velké rodiny slovanské, o niž se mají v čas potřeby opříti, a jmenovitě v Rakousku, v němž tvoří Slované většinu, otevírá se volné pole zdravé a prospěšné politice austroslovanské. Takto zároveň s obrozením národním rozvíjela se v Čechách myšlenka slovanská, dodávajíc celému hnutí rázu universálního. Veškeré snažení osvícenské vědy v Čechách shrnuje a vyvrcholuje mohutná osobnost učeného abbé Josefa Dobrovského, jenž po celém Slovanstvu jest znám jakožto patriarcha slovanské filologie. Rozsáhlé a důkladné vědomosti jazykozpytce, literárního dějepisce a historického badatele provázeny byly přísnou a jasnou kritičností pravého ducha baylovského, jemuž věcná a neúchylná láska k pravdě byla životním náboženstvím. Vyzbrojen těmito zároveň rozumovými i mravními přednostmi, nestal se Dobrovský toliko zakladatelem vědeckého mluvnictví a soustavného literárního dějpisu českého, nýbrž stanovil i zákonné zásady novočeské mluvy spisovné, básnické prosodie a kritické metody. Nebyl by toho vykonal bez lásky k českému jazyku a písemnictví, třebaže sám psal jen latinsky a německy; ale přes to byl přesvědčen, že český duševní život náleží pouze minulosti a že jest proto vhodným předmětem naukového badání, nikoliv součástkou živého vývoje; že by Čechové byli schopni vytvořit krásnou literaturu evropské úrovně, nechtěl připustiti tento statečný skeptik. Teprve pokolení, které přišlo po Dobrovském a skládalo se namnoze z jeho žáků, odhodlalo se v romantickém nadšení vznésti dvojí heslo: národní vědy, české netoliko látkou, ale i jazykem a duchem, a národního básnictví; bylo to pokolení bohatýrské, protože nezůstalo při hesle, nýbrž samo je proměnilo v úspěšný čin. V jeho čele stojí vlastní zakladatel nové české literatury, Josef Jungmann, filolog z povolání, ale zároveň muž vzácného estetického vzdělání a vkusu. Obě hlavní, nevýslovně pracná díla Jungmannova, velký slovník z anglické, francouzské i německé poesie uvedl do Čech příklady vysokého umění slovesného; s jemným smyslem pro zevní ústrojí básnictví udomácňoval rozmanité, namnoze složité formy veršové, přeje si, aby v Čechách stejně bylo pěstováno básnictví přízvučné i časoměrné. Sám nebyl tvůrčím básníkem, ale jeho kritický podnět, jeho přátelská pomoc, jeho estetický vkus stály jako dobré sudičky u kolébky nové české poesie — byl to český Herder, vychovatel i miláček národní romantiky. Básnictví, které nejprve zkoušelo své neobratné síly v anakreontických hříčkách, v bezduchých náboženských i hrdinských epopejích a v únavných skladbách popisných, mělo zvláštní štěstí, že mezi Jungmannovou družinou se objevili dva opravdoví poetové; každý jiného uměleckého typu, Jan Kollár a František Ladislav Čelakovský, v lecčems přímo antagonisté, ale oba nadšení vyznavači romantismu a stoupenci i apoštolové slovanské vzájemnosti. Evangelický kazatel ze Slovenska, Jan Kollár, prošel romantickou universitou v Jeně, kde poznal Herderovu filosofii dějin, podle níž božský plán postupného vývoje k humanitě se uskutečňuje skrze velké, národně kulturní celky, střídající se na jevišti světa. Uprostřed pangermánského hnutí romantických studentů pojal v ohnivé své duši pevné přesvědčení, že nyní jest řada na Slovanech. V jejich velkou budoucnost a mravní poslání věřil tím nadšeněji, čím chmurnější byly jeho poznatky: v Durynsku nacházel pouze hroby vyhynulých a vyhubených Polabanů; jeho sentimentálně zbožňovaná milenka, v níž si představoval dceru pomyslné bohyně Slovanstva, mluvila pouze německy, ač pocházela ze slovanské krve; v Praze i na Slovensku, svém působišti, setkával se se zcela nepatrným uvědoměním slovanským. Snad proto jeho poesie, romantická v zevních formách, ale klasicistická v řečnickém výrazu, v starožitnické učenosti, v umných pointách, měla největší sílu tam, kde lkala, žalovala a bouřila elegií. Velká jeho alegorická skladba „Slávy dcera“, která se zrodila v cudné a něžné erotice a skončila v antikvářské pedanterii, byla statečným a důsažným buditelským činem netoliko pro Čechy, nýbrž pro Slovanstvo veškeré; ve své době podávala nejsoustavněji evangelium slovanské vzájemnosti, pojaté však nepoliticky. Umělecky vytvořil Jan Kollár v tomto cyklu sonetů s elegickým předzpěvem dokonalý typ romantismu učeného, odvracejícího se od života ke knize, od přítomnosti k dávnověkosti, od skutečnosti k platonismu a napodobujícího umělé i složité formy, v nichž si libuje literární kultura. Česká básnická romantika měla ještě jednu tvář, jejíž prototyp rovněž dlužno odvozovat od Herdera. Jestliže angličtí a němečtí romantikové přilnuli celou duší ke skutečnému i domnělému lidovému básnictví, jestliže jeho památky sbírali a vědecky studovali, jestliže ve svých umělých výtvorech pilně napodobovali jeho bezprostřední prostotu a svěží úsečnost, nemohl jejich příklad nikde vzbuditi živějšího souhlasu a ochotnější nápodoby než právě v Čechách, kde prostonárodní píseň pěstovaná i v dobách nejhlubšího úpadku obecného byla pozdravem a zárukou života v lidu. První pokusy o napodobení lidové poesie dály se na úsvitě českého romantismu oním povážlivým způsobem, který v Anglii označen jest jménem Chattertonovým a Macphersonovým. Velmi podnikavý muž, ale prostřední veršovec a filologický ochotník, Václav Hanka, který si později získal jakési zásluhy v slovanské propagandě, nesl se svými druhy těžce, že se Čechům nedochovala ze středověku ani původní starobylá lyrika lidová, ani národní epopeje, za které tehdy byly pokládány básně Homerovy, Niebelungy, ruské byliny a srbské písně junácké. I umínila si tato družina odpomoci takovému nedostatku a podle uctívaných vzorů starožitných, ale s hojnými knižními reminiscemi zbásnila dvě řady malých něžných písní milostných a hrdinských skladeb o činech bohatýrů i pěvců, namnoze z pohanských dob. Tyto padělky prozrazující dosti značné nadání básnické, byly i se svými hojnými anachronismy přeloženy do pochybného jazyka staročeského, přepsány velmi podezřelým způsobem paleografickým a s divadelními efekty „objeveny“ jako Rukopis Královédvorský a Zelenohorský. Trvalo plné tři čtvrtiny století, než věda odkryla smělý pokrok příliš horlivých vlastenců, jimž se však podařilo povznésti nemálo národní sebevědomí těmito domnělými plody vyspělé vzdělanosti staročeské. Nesporně uměleckých výsledků dospěl romantickou metodou napodobení lidového básnictví Jungmannův bystrý žák František Ladislav Čelakovský. Jasný duch tohoto učeného muže, v němž podle tehdejšího zvyku filolog doplňoval básníka, nadán byl pohodou klasickou, ano přímo goethovskou. Miloval vtip, jehož jako štiplavý satirik rád užíval v půvabných epigramech, nepohrdal didaktikou a vychovatelskou tendencí v poesii, liboval si v zaokrouhlených formách, které vybrušoval mistrovsky. Od mladých let zamiloval si lidovou poesii a to nejenom svého národa, nýbrž rovnou měrou veškerých kmenů slovanských, sbíral a otiskoval ji a pronikl tak k její podstatě, že v jejím duchu dovedl volně básniti; utajuje skoro úplně svou bohatou osobnost. Tyto samostatné napodobeniny, které své předlohy převyšují slohovým domyšlením typických rysů, jmenoval Čelakovský ohlasy a shrnul je ve dvou doplňujících se knihách plných přírodní prostoty a svěží gracie: „Ohlas písní ruských“ jest většinou epický, kdežto v „Ohlase písní českých“ převládá lyrika. Čelakovskému nechybělo žáků a následovníků, z nichž pouze jediný se osvědčil skutečným mistrem. Byl to Karel Jaromír Erben, sběratel lidových tradicí i původní básník. Za svou „Kytici“ měl by býti připočten mezi největší baladiky všech dob i národů: tyto chmurné, ano strašidelné báje a pověsti lidové vyrůstají z přírody, postižená vzácným, náladovým uměním; v dramatickém svém vzruchu pohybují se na samé hranici tragické, nad nímž však vítězí světlý a laskavý humanní názor básníkův; malba slovem, veršem a rýmem působí sugestivně — doposud nevyprchala kořenná vůně tohoto původního květu české romantiky. Ostatní básníci, kteří v době vlasteneckého romantismu českého obklopovali Kollára a Čelakovského, jsou dávno zapomenuti. Jejich význam nespočíval v oboru uměleckém, nýbrž i v jejich nadšeném a důsledném působení buditelském: s prostoduchou rozcitlivělostí opěvovali krajinné krásy vlasti, velebnost národního jazyka, ctihodnou minulost své země, rozlohu i nadějnou budoucnost Slovanstva; cit vlastenecký mísili s milostnou něhou; pravou lyriku doplňovali horlením tendenčním a tyto ušlechtilé i naivní tužby vkreslovali do onoho poloidylického, pološosáckého života, k němuž v první polovici XIX. věku odsuzovalo reakční Rakousko své národy. Kromě lyriky sloužil týmž snahám historický román, jenž v nejlepších případech se spravoval velkým vzorem Waltera Scotta, nikdy ho nedostihuje; s ním se souběžně vyvíjela romantická hra rytířského slohu, rozstřihující pásmo kronik v dětství a výstupy a uspokojující spíše národně výchovnou tendencí než životným obsahem. Jméno jednoho z těchto nadšenců dochovalo se do budoucnosti spíše jen šťastnou náhodou: obětavý demokratický novinář, potulný herec Josef Kajetán Tyl vyrobil celou spoustu historických truchloher, scénických báchorek, populárních frašek, plačtivých činoher z občanského života a rovněž dějepravných povídek, malých románů z lidového a omylem i z aristokratického života. Nečtou se již, hrají-li se, jsou přijímány s vlídnou shovívavostí, ale jeho něžně sentimentální píseň „Kde domov můj“ se stala národní a posléze i státní hymnou a svou jímavou melodií připomíná světu, že bylo to vlastenecké nadšení romantické doby, co přispělo nejvydatnější měrou k uvědomění českého národu. Mezi tolika epigonskými trpaslíky tyčí se chmurně a vznešeně postava geniálního básníka, jemuž romantism nebyl pouze literárním heslem, nýbrž životním osudem. Karlu Hynku Máchovi nebylo popřáno více než 24 let života, ale co všechno dovedl v nich prožíti mladý právník z proletářské rodiny! Německá idealistická filosofie, polská romantika, Byronův vliv byly mu pouhým průchodem, aby se dostal sám k sobě a aby porozuměl svému bohatému nitru, trápenému napolo smyslnou vášnivostí, napolo zžíravým hladem metafysickým; divoká krajina romantická a temná noc se svými zvuky byly sourodými sceneriemi Máchových stavů a dějů duševních. S temnou a prudkou odvahou zabral se v českém básnictví po prvé do záhady záhrobní a do otázky po smyslu a ceně lidského života; protrpěl hrůzu z nelítostné lhostejnosti přírody k bolesti člověkově; dal se uprostřed sentimentaliků sežehnouti plamenem lásky neuhasitelné, ale neuspokojující. Vytrpěl vše, s čím v duši zápasil, a to básnickým slohem, který byl naprostou novinkou v 30. letech XIX. věku v Čechách: zároveň hudebním i barevným, plným dramatického pohybu i náladové sugesce, jenž melodií i bohatstvím obrazů svádí jako neodolatelný milenec v chvíli erotického zasvěcení. Učinil skvělé a novotářské náběhy téměř ve všech oborech krásné literatury, v tragedii i v historickém románě, ale vlastním jeho odkazem, kromě filosofické lyriky, kterou uvedl do Čech, jest báseň „Máj“, kde si hoře lásky, vášnivý vztah k přírodě a metafisická dumavyvolily formu veršované povídky byronské. Báseň, kaceřovaná při svém vzniku a zbožňovaná později, stala se všem vzdělaným Čechům přímo symbolem přírody a lásky, básníkům pak heslem myšlenkové i umělecké odvahy. — Heslo národní vědy, vydané Josefem Jungmannem, padlo na úrodnou půdu. Zakládány naukové časopisy i vydavatelská družstva pro publikaci poučných spisů; pracováno vytrvale o vědecké terminologii pro veškerá odvětví; dbáno o to, aby filosofický názor zaokrouhloval odborné poznání. Nejzdárněji prospívala věda historická, která se mohla opříti o kritické prozkoumání látky, podniknuté v období osvícenském; vydatné výsledky naukové doplňovány byly buditelským působením dějepisných děl a jejich ideí a to netoliko na český, ale i na celý slovanský svět. V čele tu stojí dva věrní přátelé ze školy Jungmannovy, Slovák P. J. Šafařík a Moravan Fr. Palacký. Než nalezli své vlastní životní poslání ve vědeckém dějepise, prošli průpravou básnickou, estetickou a filosofickou a zasáhli takto, ještě pouzí jinoši, dospívající na plodné půdě slovenské, do duševního života nově probuzeného národa. Pavel Josef Šafařík, jenž část svého stejně klopotného jako obětavého života ztrávil mezi Jihoslovany, pokračoval na dráze Josefa Dobrovského, avšak s romantickým pojetím dějin. Neobmezuje se na starověk český, nýbrž přihlédaje stejnoměrně k dávnověkosti všeho Slovanstva, dospíval kombinací methody historické i filologické spolehlivých výsledků, které postavily na nové základy vědomosti o Slovanech. Dokázal, že jsou prabydliteli Evropy stejně jako Řekové, Římané, Keltové neb národové germánští i románští; popsal jejich sídla; přesně určil jejich národopisné rozvětvení; ukázal k jejich původní vzdělanosti a vysoké úrovni mravní. Kde svá učená díla doplňoval úvahami filosoficko politickými, hlásal s povznešeností i přesvědčivostí apoštolskou, že jejich úkolem v budoucnosti jest konati dílo humanity jako protiváhu k násilnickému názoru germánskému a tak uskutečňovati božskost na zemi. Stejné filosofie dějin došel v životním svém díle Šafaříkův mladší druh František Palacký. Když se r. 1823 přestěhoval pětadvacetiletý ze Slovenska do Prahy, rozhodl se věnovati povolání dějepiseckému a napsati národu ve velkém slohu a způsobem přísně vědeckým dějiny s obrazem husitského hnutí v popředí. K tomu byly nutny dlouholeté přípravy, které pojal Palacký co nejšíře a co nejhlouběji. Posoudil kriticky díla svých předchůdců; probádal archívy domácí i zahraniční; sebral a vydal památky českého hnutí náboženského; zorganisoval publikování starých listin a sám vzal na sebe největší část z toho úkolu; prozkoumal místopisné poměry v Čechách. Stav se úředním historiografem, jal se nejprve po německu vydávati dějepis český; když se však r. 1848 uvolnily veřejné poměry, zahájil své klasické dílo „Dějiny národu českého v Čechách i na Moravě“, které 78letý stařec dovedl ke konci; sahá však od nejstarších dob pouze do nastoupení rodu habsburského na český trůn. Neunavného sběratele a důmyslného kritika doplňuje mistr dějepisného podání, skvělý to vypravěč událostí i psychologický karakteristik jejich strůjců; s nimi jde ruku v ruce umělec komposice a pravý klasik klidného a mohutného slohu. Jestliže oddíly o nejstarších dějinách pro romantičnost názoru a nedostatek střízlivé kritiky zastaraly, zachovávají si vrcholné a do široka rozpředené partie o husitství a Jednotě bratrské stále svou cenu. Celistvosti dodává historické skladbě Palackého názor filosofický, velmi jasně a důtklivě vyjádřený. Dějiny národa českého nejsou shlukem náhod, mechanických sil a hmotných podmínek, nýbrž uskutečněním plánu božského. Od pradávna zápasí v nich Slovanstvo, nositel svobody a humanity, s Germánstvem, představitelem hmotné síly a rozpínavého násilí; od husitských dob přistupuje k tomu konflikt svobodného poznání církevní a státní autority. Jest možno pochybovati, na které straně spatřoval Palacký budoucí vítězství? Nemohl považovati svůj úkol za skončený, když ve svých dějinách dával národu probuzenému životní bibli. Muž mravní rozhodnosti a tvořivé vůle, jakým byl Palacký, přirozeně přešel od historie také do politiky, jakmile poměry k tomu dopustily. Tato možnost nadešla roku 1848, když revolucí padlo staré absolutistické Rakousko, a když zasvitla, alespoň nakrátko, možnost konstitučního života na parlamentním základě. Palacký ne zcela šťastně odsunul důsledný program státoprávní a pracoval ke zfederalisování Rakouska podle zásady národnostní; veden byl při tom nadějí, že nyní bude možno provésti austroslavism; v tom směru se vyslovil také velký slovanský sjezd r. 1848, kde slovanství vystoupilo již jako síla politická. Byl v politice nemenší autoritou než v literatuře a vědě a požíval obecně čestného příjmení „Otce národa“. Dostalo se mu zvláštního štěstí, že jeho politiku šířil v lidu vysoce nadaný spisovatel, zakladatel českého novinářství, Karel Havlíček, jenž vždycky udeřil na pravý tón, ať jadrným politickým výkladem působil na soudnost lidového čtenářstva, ať voltairovským vtipem satirikovým, nešetřícím ani státních ani církevních veličin, útočil na zdravý český cit, ať silou svého mužného a neoblomného karakteru se obracel ke svědomí své veliké věrné obce. Leč rakouská vláda v reakci, následující brzy po revoluci, nebezpečného publicistu Havlíčka uštvala, Palackého umlčela a v českých vlastencích nadobro udusila víru, že by bylo možno Rakousko obroditi federalisací národů, mezi nimiž Němci chtěli stůj co stůj hráti vůdčí úlohu. Proto, když se po reakčním intermezzu vrátil do zchátralého habsburského císařství opět parlamentarism, rozhodli se čeští politikové za souhlasu Palackého pro státoprávní program historický. V dusné době reakčního útlaku, kdy se poesie opětně stávala jediným útočištěm ušlechtilých myslí, vytvořila rozkošná svá díla první významná spisovatelka české literatury Božena Němcová, sladká a melodická básnířka v prose, jíž bída proletářky a ponížení ženino nedovedly ze srdce vypleniti lásky k přírodě a k člověku. Prošla romantickým kultem lidu i národopisným studiem jeho života; osvojila si emancipační tendence dobové a zaujala se zvláště otázkou mravní výchovy ženiny. Nic z toho neumenšilo jejího čistého instinktu a jejího původního vztahu k půdě: její lidoví hrdinové vyrůstají odtud jako luční květiny a ovocné stromy. Její povídky, jmenovitě románová řada kouzelných vzpomínkových obrazů lidového života „Babička“, jsou cele písní o mladosti země a dobrotě lidského srdce, které nikde nebije tak nerušeným tepem jako pod halenou sedlákovou a kordulkou vesnického děvčátka. Karlem Havlíčkem a Boženou Němcovou hlásí se ke slovu nové snahy myšlenkové a směry literární, podstatně odlišné od vlastenecké romantiky, která kolem r. 1848 nadobro byla vyčerpána, ano mrtva. Mladé pokolení literární, které asi deset let po revoluci obnovilo a domyslilo její snahy, dávajíc jim hlasitý a obratný výraz v hojných časopisech a novinách, vyhlásilo otevřený boj literárnímu romantismu. Smýšlelo positivisiicky a materialisticky; rozhodné přesvědčení demokratické stupňovalo živým smyslem sociálním; odvracelo se od minulosti k otázkám přítomné doby. Časovost, skutečnost a pokrok byla vůdčí hesla mladých spisovatelů, kteří z cizích literatur se odvolávali k Byronovi, Heinovi a G. Sandové, z domácího písemnictví k Máchovi, Havlíčkovi a Němcové. Jejich tendenčně zbarvený realism studoval na moderním člověku spíše to, co mu propůjčuje platnost obecně lidskou než co mu dodává národní svéráznosti; i v kritice snažili se tito velmi vzdělaní a neohrožení literáti klestiti cestu myšlenkám kosmopolitického dorozumění. Prakse nebývá vždycky ve shodě s teoretickými zásadami školy, a organický vývoj literární odvede spisovatele často od mladistvého programu. To osvědčilo se i tentokráte. Jeden z vůdců této skupiny, Vítězslav Hálek, vytvořil v krátkém a neúnavném životě mnohostranné dílo, v němž zastoupeny jsou snad všecky genry literární, arciť s nejednou výpůjčkou z literatur cizích. Co z něho doposud žije, toť pouze realistické obrázky postav a dějů ze středočeské vesnice a lehounce nahozené písně o domácím hájí i louce, kde vzácné malířské nadání je provázeno spontánním lyrismem prostého srdce. Podobný, skoro ptačí lyrismus přírodního bezstarostného dítěte zvoní z nepřehledné veršované produkce dnešního patriarchy české poesie Adolfa Heyduka, zvlášť šťastného, když napájí své sloky z českých pramenů slovenské písně neb když je odívá do hluboké zeleně, milovaného svého Pošumaví. Mnohem složitější bytostí než tito oba lyričtí básníci, byla Karolina Světlá, velmi samostatná pokračovatelka Boženy Němcové, beze sporu největší výpravné ingenium celé školy. Prostý instinktivní poměr člověka k přírodě a k životu, který jest vlastním předpokladem všech prací Boženy Němcové, neměl pro ni platnosti; patetická a přísná její mysl zaujímala ke skutečnosti odstup, který překlenovala velmi těžkou refleksí. Myšlenkové a mravní problémy, které bouřily její vlastní nitro, překládala s velkou dialektickou odvahou do nadživotních postav svých vesnických románů, zobrazujících život na pohraničním pásmě ještědském; jsou to konflikt ženiny lásky a rodinné cti, spor mezi velkou životní vášní a mravní vůlí k oběti, otázka etického růstu ženina, boj mezi zjeveným náboženstvím a volným deismem. Leč neméně silně než tato všelidská témata mluví k nám z velkorysých a patetických románů Karolíny Světlé kmenová původnost a povahová rázovitost jejích tragických horalů. Vedle románové tvorby Karoliny Světlé ztrácí se v perspektivě dneška neméně rozlehlé a myšlenkově závažné, ale umělecky nedozralé dílo mladších prosaiků její generace, již většinou usilovali o moderní román sociální, prodšený emancipačními i revolučními snahami pátého stavu. Dráha, jež vede od Gustava Pflegra Moravského k Antalu Staškovi a zvláště pak k Jakubu Arbesovi, znamená vzestup od sentimentální romantiky k střízlivému positivismu a k rozumové kritice života, zbaveného ilusí a příkras. Jakousi obdobou a doplňkem románové prosy české v 60. a 70. létech jest společenské drama, jímž na jevišti, řízeném s velikou péčí a s úctyhodným smyslem pro odpovědnost, mínilo pokolení Nerudovo a Hálkovo udomácniti jak tendence tak formy západoevropského divadla poromantického. Nejvyšším snem zůstávala sociální tragedie vážená z ryze moderních konfliktů, ale na dosah se jí přiblížil pouze jedenkrát F. V. Jeřábek, kdežto druhý stejně vzdělaný a zanícený divadelník Emanuel Bozděch se spokojoval šumivými a jiskřivými hrami salonními, důmyslně zosnovanými na náhodách a intrikách rokokového či empirového světa. Vlastním vůdcem a stálým duchovním středem celé školy byl Hálkův sok, Heydukův věrný druh a Karoliny Světlé milostný přítel Jan Neruda. Literatuře, která mu nebyla pouze povoláním, nýbrž osudem, obětoval vše, i intimní štěstí. Nedoceněn za života, stal se po smrti jedním z nejdražších jmen českého písemnictví. Ve svých začátcích jevil se Jan Neruda, hrdý a uzavřený syn chudičké rodiny pražské, pouze přesným a chladným pozorovatelem skutečnosti a trpkým kritikem života i vlastního nitra. Zatím co ironický úsudek mladého nepřítele každé sentimentality leptavě rozkládal vlastní city, a úsečný sloh samostatného žáka Heinova zhušťoval výsledky tohoto procesu do drsných a hutných malých slok, šířil se obzor realistického pozorovatele. Poznal evropský západ, moře a Řím i přední Asii a vytvořil ze svých cestovních zkušeností první český umělecký cestopis, prosycený světovým vzduchem. Prošel sociální bídou svého rodného města a zachytil ji v črtách stejně pravdivých, jako názorných. Vrhl se do novinářství a vytrval v prvním velkém českém deníku „Národních listech“ až do smrti a po Havlíčkovi, který ukázal, kterak s žurnalistikou spojiti lidovýchovu, provedl mistrovsky, zvláště ve feuilletoně, sjednocení literatury a novin. Nedbaje o školské doktriny ani o výzbroj odbornickou, psal bez oddechu o divadle, knihách, obrazech a vzdělávaje vkus obecenstva, dorůstal sám zvolna v kritickou autoritu. Pokusil se do poesie vnésti vědeckou inspiraci a ohromil veřejnost řadou písní a hymen o látkách kosmických, jak se jeví modernímu člověku ozbrojenému dalekohledem a spektrálnou analysou. Jako světoobčan, dobře znající kulturní potřeby svého domova, boural „čínskou zeď“, dělící české písemnictví od ostatní literatury světové. Za těchto kulturních služeb svému národu získal Jan Neruda sám nejvíce — našel humor a vyzrál k citové něze velkého lyrika. Humoristickým jeho chef ďoeuvre jsou jeho „Malostranské povídky“, malá to galerie postaviček a osudů z Nerudova malebného domova pod pražským hradem, ve virtuosně ovládnuté formě realistických skiz, na jejichž dně vedle smíchu třpytí se slzy. I jeho verše protepluje humor, ať jsou to balady a legendy plné naivní víry a věčné lidskosti, ať jeho písňový odkaz „Prosté motivy“, kde v ročním cyklu počasí hovoří s přírodou osamělé a vznětlivé srdce pravého muže. Leč poslední dílo Nerudovo, pohrobní kniha vlasteneckých meditací a modliteb, není humoristická, nýbrž tragická a patetická: místo vlastního hoře básníkova krvácí tam v náladě Velkého pátku bolest jeho celého národa, odsouzeného Bohem nacházeti velikost utrpení. Na vývoji Jana Nerudy ukázalo se zvýšenou měrou totéž, co bylo pozorovati i u Hálka i u K. Světlé, že totiž smýšlení a cítění této generace, která vystoupila jako světoobčanská a mezinárodní, vyvíjelo se postupně stále určitěji směrem nacionalistickým. Oddávajíce se kultu národa a jeho minulosti, účastníce se zápasu o práva jazyková i kulturní, vplouvali básníci do vln politického boje, který právě v této době obracel se velmi rozhodně proti Vídni, nesen myšlenkou státoprávní a posilován zápalem slovanským. Když pak vstupovali do literatury mladší spisovatelé na rozhraní šedesátých a sedmdesátých let, netajili se nikterak touto tendencí, ano vraceli se přímo k ideálům národního obrození; tradiční myšlenkový obsah ožíval v lyrice i epice pečlivé a barvité formy, školené netoliko u západních mistrů, ale i u slovanských poetů; honosná a těžká malba veršová pojila se s hlasnou a umělou rétorikou. Když byl plnokrevný mluvčí nové školy nacionalistické a slavjanofilské, řečnický lyrik žhavých barev a silného dechu, sedlák a bohém, Václav Šolc předčasně zmařil své bohaté nadání dobrodružstvími nepokojné krve, ukázal se nejušlechtilejší osobností z této literární družiny Svatopluk Čech, pokládaný dlouhou dobu za největšího básníka svého národa. Z blaženého domova na venkově si přinesl plachý snílek lásku k idyle, k sedláku, k původní lidové kultuře; od otce idealisty přijal slovanské nadšení, smyšlení demokratické a svobodomyslné, přirozené náboženství lidskosti; jako hoch čítal s porozuměním Máchu, Kollára a ruské byronisty. Dospěv poznal Černé moře a Kavkaz; prožil s velkou opravdovostí pokusy sociálních revolucionářů o přerod sestárlé Evropy; nadchl se vítězstvím slovanských zbraní na Balkáně. Přísnou samotu, kterou si uložil, zasvětil službě umění, které v něm našlo úzkostlivého ciseléra obrazů i veršů, stále neuspokojeného dosaženými výsledky a vždy znovu zoufalého, že posvěcení inspirace trvá příliš krátce. Tento podivuhodný básnický nástroj nebyl však vyhrazen ke vzbuzování sensací a k uměleckému rozkošnictví; Svatopluk Čech vyjadřoval jeho pomocí svou myšlenkovou i citovou koncepci vlasti i Slovanstva, pojatou v duchu pokroku a lidskosti. Nejobvyklejší básnickou formou, jíž Svatopluk Čech užíval od mladých let, zdokonaluje ji postupně, byla veršovaná povídka byronského původu s vydatným živlem refleksivním a s těžkým dekorativním rámcem; takto zpracoval dějinné látky domácí, zvláště z husitské a bělohorské doby, alegorické příběhy ztělesňující myšlenkové, společenské i politické krise Evropy v soumraku a Slovanstva na úsvitě nového poslání, romaneskní děje z východu i symbolické náměty legendární — za myšlenkově zatíženou diskusí zvedá se zpravidla nákladné a marnotratné dílo sytého štětce historického malíře a krajináře. Odtud zatoužil později do pohody a klidu českého venkova, mezi lidové rázovité typy, vzdorující vzdělanosti, všecko vyrovnávající, avšak naléhavé otázky společenské a hospodářské vyplašovaly básníka z idyly, nutíce jej, aby o nich hloubal, řečnil a lid o výchovně horoval. Národní i sociální tendence, spojující moderní demokratism se slavjanofilstvím, a bratrské ocenění dělnictva s vlasteneckými tradicemi, učinily z něho lyrika, jenž místo, aby se zpovídal důvěrně, vyjadřuje zaokrouhlenými chansonami hromadné cítění dobové; tehdy dosáhl Čech popularity nejobecnější. Ale jeho skromnost a vkus nedopouštěly, aby si oblíbil pósu národního věštce a setrval v ní. Svatopluk Čech měl humor a rozmar, jenž bavě se, lehce satirisoval a zvoně půvabnými rolničkami, usmíval se; veršované jeho báchorky, plné fantasie a vtipu, náleží k nejrozkošnějším květům podkasané Musy v Čechách a doplňují se s jeho arabeskami a humoreskami, jejichž starodávně pohodlná a jemně pointovaná prosa oživuje a zvěčňuje malosvět českého měšťáctva. Svatopluk Čech měl mnoho napodobitelů, leč nedostalo se mu žáka rovnocenného; spíše pro přednosti karakterní, pro ušlechtilost tendence a působivost výrazu než pro hodnoty umělecké bývá z nich velebena virtuoska básnické rétoriky Eliška Krásnohorská, duševní vůdkyně feministického hnutí v Čechách, u níž kovová mužnost a řízný racionalism často dusí pravou inspiraci básnickou. Stálou věrnost myšlenkovým hodnotám a citovým vznětům národního obrození zachovávají básníci slovenští. Slovensko tvořilo s Čechami národopisný i kulturní celek, třeba politicky bylo od nich odloučeno již ve středověku; náboženská reformace husitská i bratrská prohloubila a upevnila tuto jednotu. Z evangelických vrstev národně uvědomělých a nikterak nedotčených rozkladným vlivem protireformačním, vyšli oba velcí Slováci, básník Jan Kollár a učenec Pavel Josef Šafařík, kteří tak mocně zasáhli do obrození českého národa; v jejich blízkosti vyrostl i František Palacký — byla to duševní šlechta česká, která myšlenkovou i slovesnou jednotu Čechů se Slováky cítila jako samozřejmý předpoklad životní. Odstředivé snahy některých katolických horhvců na Slovensku, které vedeny učeným jazykozpytcem Antonínem Bernolákem a literárně představovány epikem a idylikem klasicistického směru Janem Hollým, pokoušely se o zvláštní literaturu v nářečí, nacházely naproti tomu skrovnou půdu. Teprve v samý předvečer revoluce 1848 obnovila toto separatistické úsilí vzdělaná mládež evangelická a dík zvláště myšlenkové bystrosti i publicistickému nadšení neúnavného Ludevíta Štúra prohlásila jazykovou i literární odluku celého Slovenska od Čech — pro neústupné horlivce byl tento zápas o sebeurčení nikoliv národa, nýbrž kmene, mluvícího několika dialekty, důsledkem romantického pojetí národnosti a spolu výrazem slavjanofilské touhy, aby kultura byla postavena na lidovější základ, zachovaný v ryzejší čistotě na východě; pro politickou praksi byl to nešťastný krok, jenž maďarským politikům přišel velmi vhod. Palacký i Šafařík varovali z Čech, básníci jako Božena Němcová a Adolf Heyduk usilovali o obnovení jednoty, ale vývoj nedal se již zastaviti. Kdežto na Moravě uvedeno úsilí o kmenovou svéráznost jazyka i literatury v dokonalou shodu s povědomím úplné jednoty národní, jak se o to později zvláště zasloužil jadrný filolog dobrého lidového kořene, František Bartoš, má Slovensko od konce 40. let vlastní literaturu básnickou i publicistickou, psanou nikoliv v některém z přirozených nářečí lidových, nýbrž v umělém jazyce spisovném, nově zkonstruovaném; pouze písemnictví vědecké mu chybí. V duchu myšlenkových vůdců slovenského separatismu staví básnící tamní v popředí své poesie oslavu svébytné kultury a povahové čistoty venkovského lidu i horské přírody, na jejíchž kvetoucích ňadrech vyrůstá; zhusta užívají se zdarem rázovitých prvků zvykoslovných. Po romantickém blouznivci o lásce a přírodě, Andreji Sládkovičoví, jenž byl vrstevníkem Boženy Němcové, převzal tento úkol v 70. létech velký mistr sytého básnického slova a složité umělecké kultury Hviezdoslav, jenž dosáhl klasičnosti ve výpravných skladbách, opěvujících horské lidové karaktery z Oravy. Stařešina slovenského písemnictví, jenž často biblickým slovem zalkal nad porobou svých krajanů, dočkal se politického sjednocení Čech se Slovenskem a pozdravil je nadšeně. Znaje samo dno slovenské duše národní, dovedl se oprostiti z omylu starší generace, jejíž mluvčí, sentimentální lyrik a povídkový kronikář slovenského zemanstva, Svetozar Hurban Vajanský, odmítal každé dorozumění se silnějším a vyspělejším kmenem bratrským. Tradicionalism, šířící se v literatuře a hlásaný v poesii Svatoplukem Čechem a jeho vrstevníky, znamenal také obnovu historického románu, v němž si již vlastenecká romantika libovala. Nyní však vykonán byl v tomto oboru, nesmírně milovaném lidovým čtenářstvem, pokrok mnohonásobný. Myšlenkově ukázal správný směr Fr. Palacký svým pojetím národních dějin: ne již zevně napínavý rytířský středověk, nýbrž myšlenkově závažná reformační minulost česká, zvláště husitského období, posunuta i u románových vyprávěčů v popředí. Demokratický názor českého vzdělanstva projevoval se také tím, že za základ historického dění pojímán lid, jehož život osvětlován s národopisnou podrobností. Nebylo-li tuto alespoň na počátku dosaženo pravé realistické jistoty v kresbě povah a v logice dějů, vynakládalo se značné, spíše naukové než umělecké úsilí na to, aby byla přesně zachycena barva doby, patina řeči, ovzduší starožitnické. Čtenářstvo, tvrdošíjně věrné tradicím obrozeneckým, spokojovalo se dlouho dějepisnými vypravěči, kteří staré formy historické povídky naplňovali buditelskými tendencemi; proto trvalá obliba provázela jednotvárné kroniky, „husitského kněze“ a pobělohorského elegika Václava Beneše Třebízského, třeba že se tomuto nuznému fabulistovi nedostávalo stejně dušezpytné schopnosti jako daru karakterisačního. Teprve zvolna zatoužila česká inteligence po vědecky ověřených obrazech starodávného života. Největší dílo tu vykonal neúnavně plodný miláček lidového čtenářstva českého Alois Jirásek, povoláním historik a pedagog; souzvuk těchto tendencí zaznívá i z jeho rozsáhlého díla spisovatelského. Vervu vypravovatelskou a pevné umění ostré kresby projevil hned v mládí hutnými povídkami z bouřlivých dob, naplněnými dobrodružností a vzruchem, přesycenými krví a stíny. Pohrdl jimi záhy, neboť zamířil k rozsáhlým skladbám, jejichž hojný, namnoze rozdrobený děj rytmován jest velikými dějinnými silami. Ve dvou cyklech a dvou samostatných skladbách rozvíjí se husitské hnutí, jehož složky jsou stopovány v různých stavech a ústředích v Praze i na venkově, od jižních Čech až do východního Slovenska, čímž vzniká dojem totality. S názorností ještě teplejší a se cítěním ještě pronikavějším vymaloval Alois Jirásek národní obrození, a to ve dvojím zrcadlení: první cyklus líčí vrstvy pražských i venkovských vlastenců třídy literární i učenecké, druhý předvádí účast lidového zástupu z českokladského pomezí, domova to Jiráskova. Zde i onde podporoval historickou evokaci jemný smysl pro rozhraní mezi rokokem a empirem i krajanské vzpomínky na rodný kraj v Čechách severovýchodních. Chybí-li těmto cyklům žádoucí soustředění, často i dějová jednota, podařily se ve dvou skladbách Jiráskovi nústrovské kusy historického vypravovatelství: v „Psohlavcích“ velkorysá epopeje selského vzdoru a českého zápasu za právo, a v „Temnu“ úchvatná elegie národního úpadku v XVII. století; onde úsporná kresba z jednodušených karakterů, tuto sytá malba náladová dostoupily monumentality. Jiráskovy knihy — vedle románů a novel také několik příliš naivních historických her — jsou školou národní energie, zdrojem síly k zápasu za staré dobré právo, tedy mravním činem vedle své hodnoty literární; není divu, že vděčný národ promíjí svému zasloužilému vychovateli psychologii občas mělkou, komposici uvolněnou a provedení leckdy chvatné. Naprosto bez tendence, za to s řídkým uměním evokačním vzkřísil životní útvary XVI. a XVII. věku Jiráskův druh, učený a břitký archaista Zikmund Winter, virtuos v drobnokresbě a v groteskním humoru; zvláště se jeho intuici, která ovšem prodělala školská léta v archivě, poštěstilo obnoviti starobylou Prahu, a to mnohem životnější, než učinil způsobem naukovým její dějepisec Václav Vladivoj Tomek, studený a suchopárný konservativec ze školy Palackého. Není poslední zásluhou Jiráskovou, že ukázal, kterak velká myšlenková hnutí, zaměstnávající vzdělanstvo, zachvacují v Čechách také lidové vrstvy; takto se u něho historický román sléval s psychologickými studiemi lidové duše. V tom směru nalezl mnoho pokračovatelů, kteří však sledovali tento proces hlavně v přítomnosti neb v nedalekých obdobích století XIX. V lecčems postoupili nad Aloise Jiráska: se silným zájmem ideovým stopovali myšlenku až k jejím nejskrytějším kořenům; vyzbrojili se důkladnějším studiem národopisným; jako opravdoví realisté nazírali na duševní jevy složitěji a s odvážnější pravdivostí; nebyli pouhými vypravěči o životě, ale i básníky jeho záhad. Tři různé kraje a lidové kmeny našly tlumočníky své duše. Jižní Čechy, kolébka to Husova, Žižkova a Chelčického, vyslovily se svým rodákem, slavjanofilským myslitelem a novinářem Josefem Holečkem, který v selských svých krajanech odhalil náboženské a mravní dědictví Českých bratří. Kulturně složitá básnířka ze školy K. Světlé, Teréza Nováková, odložila na čas pýchu i hoře moderní feministiky a oprostila se, aby pochopila i vyložila duchovní úsilí tkalců a chalupníků z nejvýchodnějších Čech, kde sama zdomácněla. Moravský Slovák Jan Herben, pokrokový publicista mužné naléhavosti, propracoval rodovou kroniku své barvité a kulturně zaostalé otčiny, ale nevznikla pouhá řada přesných a pasivních kinematografických obrazů jako u jeho krajana Aloise Mrštíka, ani pouhá galerie povahokresebných genrů, jež se v nezvyklé plastice podařily jadrnému vypravěči slovenskému Martinu Kukučínovi, nýbrž zároveň filosofie kraje a lidu, v němž dřímou síly ukryté pro budoucnost. Takto nabýval stále větší zvučnosti i naléhavosti hlas, volající básníky domů, zvoucí je ke kořenům, ukládající jim péči o národní svéráz. Avšak vedle této tendence soustředivé a často proti ní ozývala se snaha kosmopolitická, nutná u malého národa, neměl-li zakrsnouti a zplaněti v úzkém svém okruhu myšlenkovém i látkovém. Již František Palacký vydal heslo, aby staré Čechy zdomácněly v nové Evropě; v sedmdesátých letech proměnili je mladí spisovatelé v básnický program. Studium, překládání a nápodobu západoevropských vzorů pokládali za nejvhodnější cestu k tomu, aby si osvojili ideové bohatství i umělecké formy moderního člověka. Vyhrazovali si pak, za častého nesouhlasu, právo zpracovávati dějinné, bájeslovné i fantastické látky cizích národů; vyjadřovali se, i když to odporovalo literární tradici, slohem exotickým; ukájeli svou obraznost v rozkošnickém těkání po časových i místních dálkách. Znamenalo-li to vítané rozšíření uměleckého obzoru, jmenovitě pomocí hojných překladů, ukazovalo se záhy i kulturní nebezpečí, spojené s tímto směrem, totiž těkavý eklekticism, diletantská nestálost, nedostatek pevného stanoviska. Silní duchové z kosmopolitické školy dovedli překonati úskalí toto vytrvalou prací myšlenkovou a samostatnou tvořivostí; jenom epigoni utonuli, nevynesše z opojných hloubek svébytného díla básnického. Nikde neprojevilo se toto eklektické těkání, spojené se stálým střídáním vzorů, slohů, vkusů takovou měrou, jako v básnictví dramatickém, které od r. 1883 mělo v Národním divadle důstojnou svatyni, obklopenou láskou všeho národa a vyplněnou výkony herců nadprůměrných. Zatím co přední básničtí mistři českého světoobčanství v oblasti lyrické a epické, Jaroslav Vrchlický a Julius Zeyer, marně zápasili v Národním divadle o prvenství scenickými básněmi v rámci umění poklasického a romantického, aniž dovedli svými velkorysnými, avšak většinou jen improvisovanými pokusy položiti základ ke zdravé tradici, bil na zlatou bránu krásné budovy neodbytnou pěstí již realism, jenž herecky i básnicky mohl v Čechách spoléhati na životné předpoklady. Publicistický vůdce kosmopolitické školy, Josef V. Sládek, byl silný duch jako jeho selští předkové ze západočeského pohoří, bylo to však zároveň jemné srdce, které žáka Jana Nerudy a druha Jar. Vrchlického uzpůsobovalo k tomu, aby se stal nejčistším lyrikem v Čechách. Jeho vkus vzdělán byl anglickým básnictvím, z něhož jmenovitě Shakespeara přetlumočil mistrovsky po česku; jeho životní zkušenost rozšířila se v Americe, kde poznal přírodu, lid, práci; jeho srdce prošlo zkouškami těžkých rodinných ztrát a mučivé dlouholeté choroby. Sládek, mistr písně i básnické dumy, zocelil se v těchto osudech tak, že na každý podnět života a každou otázku smrti dovedl odpověděti projevem melodickým, který byl zároveň mravním činem. Jako lidé silného ducha a jemného srdce hledával posilu ve styku s půdou domova a tomu děkuje české básnictví za jeho selské písně, odpolu politické, odpolu rozmarné, v nichž hrdý Čech a vzdělaný světoobčan Sládek vstoupil do šlépějí Čelakovského, aby za sebou strhl některé následovatele, hlásící se ke škole národní a libující se v básnění hlasně tendenčním; široký a zdravý humor hanácký kyne samolibě a šťastně z písniček nejnadanějšího z těchto Sládkových žáků F. S. Procházky. Takové opory stále hledal a nikde nenacházel opožděný a nečasový romantik Julius Zeyer. Miloval národ, k němuž náležel podle jazyka a uvědomění, nikoli však podle racy, ale cítil se uprostřed něho cizincem. Studiem i cestami toužil ukojiti svou žízeň po dálce, leč vracel se zklamán, protože skutečnost nikdy nedostihla přeludu snivcova. Rozkošník ducha prahnul po vášnivém životě, než asketa srdce, raněn chimérou, klesal pokorně u paty kříže. Pohrdal novodobou civilisací, přírodními vědami, měšťáctvím, pedanterií a zůstával gotikem s příchutí anglického praeraffaelismu uprostřed věku praktického a materialistického. Pokusil se o všecky formy, které nabízí romantické básnictví, nejřídčeji o lyriku, v níž jeho tvrdý výraz se pod návalem citu neb meditace zajíká, se zevním neoprávněným neúspěchem o drama, kde se mu nejlépe dařila pohádka. Kromě románsky zaokrouhlené povídky, pro niž sám nalezl přesný výraz „obnoveného obrazu“, ovládal nejlépe román silně prostoupený živly subjektivními a volnou rapsodií epickou, psanou blankversem. Své látky volil ze širé oblasti pověstí a bájí keltských, románských, germánských a ruských, někdy zabloudil až za nejzazší východ japonský a čínský, leč i jemu vstup na domádí půdu značil zpravidla vzpružení tvořivosti — dávno budou zapomenuty jeho parafrase zpěvů o Karlu Velikém, jeho veršované letopisy lásky, až jeho mužně ušlechtilé evokace staročeské bohatýrské dávnověkosti „Vyšehrad“ i jeho dušezpytný autobiografický román „Jan Maria Plojhar“ stále budou čítány jako nejlepší odkaz novoromantické episody v Čechách. Básníkem naskrze renesančním jest naopak Jaroslav Vrchlický. Z plachého syna nezámožné obchodnické rodiny, krutě stíhané osudem, ze zádumčivého vychovance venkovské fary a pražské university, ze světobolného lyrika v tradičním slohu učinila trojí závažná událost mladých let renesančního umělce, optimisticky velebícího život a vývoj: pobyt v Italii, šťastná láska, plná smyslného kouzla a studium francouzských i vlašských básníků. Již tehdy vedle neuvěřitelné tvořivosti básnické, kterou lehkost a virtuosita občas měnily v improvisační překotnost, zahájil mladý poeta, vyzbrojený úžasnou vnímavostí a vzácnou literární kulturou, svou neúnavnou činnost překladatelskou. Jí děkuje česká literatura za ztlumočení všech hlavních velkých básnických děl francouzských a italských od renesance do naší doby; později přibyli i básníci germánští. Jsme překladateli Vrchlickému ještě více zavázáni, neboť on předváděním nejsložitějších cizích forem dodal poetickému slohu českému, hlavně po stránce rýmu i rytmu, nebývalého výbrusu. Na původní tvorbu Vrchlického nejvlivněji působil Victor Hugo a jeho družina — v jejich duchu vtiskl Vrchlický české poezii ráz románský, řečnický a spolu světově representační. Odtud převzal názor o nepřetržitém vývoji vesmíru a lidstva k vyšším formám vědomí; tak se manifestuje Bůh s přírodou totožný, ale neunavný v tvořivosti a změně. Vrchlickému nestačilo, aby byl chvalořečníkem kosmických sil, které se nám jeví jednou jako ženina láska, jindy jako genialita umělcova, jindy jako tucha myslitele nebo zakladatele náboženství; toužil jako Victor Hugo býti básnickým a věšteckým dějepiscem kosmických i vesměrných událostí. Jeho veškeré básnění nabývalo cyklického rázu jako kruh „zlomků epopeje“: reflekse obtáčí symbolické výjevy z bájí, legend, dějin, bez obmezení látkového; některé zlomky mění se v eposy, jiné v tragedie a komedie; hranice mezi epikou a meditační lyrikou není nikde vytčena; silně nanášené barvy a hlučný živel řečnický zdůrazňují stanovisko básníkovo, který nad svým dílem stojí s vědomím závažného úkolu. Ale vedle tohoto honosného křídla někdy faustovské, jindy donjuanské, nejčastěji však moderně liberalistické a vývojově optimistické reflekse Vrchlického šumí v jeho díle peruť druhá, vzdušnější, důvěrnější, prožitější: jeho lyrika. Po vnitřním ozdravení básníkově zaznívá teplá a silná melodie na počest moře a lesů, milostného i rodinného štěstí, myšlenky a umění, dodávajíc antické a renesanční radosti ze života přízvuku čistě moderního. Vedle písně pěstuje lyrik Vrchlický umělé, ano vyumělkované formy románské, svrchovaně vhodné pro vyjádření zasvěcených chvil životních, jež vyzlatí a estetická kultura, zvláště v sonetu dosáhl virtuosity. Ale vyzrávajícímu muži-básníku nepřinášel život pouze blaho, požitek a hru; jeho milostné a manželské sny o štěstí byly krutě ztroskotány; poznání a umění podávaly zatrpklé plody; v samotě duševního dělníka a v přemítání o smrti ukázalo se vše dosažené i dosažitelné malicherným. Optimista se zříkal slova, chvalořečník života se rozdíral sám v přísném sebezkumu, kulturní rozkošník učil se pokoře. Písňový zdroj však zvonil nadále a to postupně čistší melodií, zbavenou řečnických příměsků i prvků převzatých z ciziny. Právě poslední lyrická díla Vrchlického okouzlují spanilostí citovou a výrazovou — někdejší žák antiky i románského umění mluví z nich nikoliv již k smyslům, nýbrž k srdci onou něhou lásky a soucítění, rozšířenou na celé lidstvo, ano na veškerou přírodu, která bývá ne neprávem prohlašována za znak povahy slovanské. Jaroslav Vrchlický, jehož díla tvoří rozsáhlou knihovnu, kde vedle poesie a překladů všech básnických druhů jest zastoupena i literatura kritická, a kde jako podružný oddíl nacházíme též povídkovou prósu, znamená více než pouhý jednotlivý zjev — jest to celá literární kultura. V něm se splnil slovesný program Jungmannův, jím bylo domyšleno Nerudovo heslo uměleckého světoobčanství, ale jím vykonán byl také důležitý čin osvobozovací, neboť teprve Vrchlický odvedl české básnictví nadobro ze závislosti na vzorech a typech poesie německé a spjal je s evropským západem, hlavně s Francií. Není divu, že osobnost tak bohatá podněty vzbudila celý zástup žáků a napodobitelů, kteří se vzdělali na týchž vzorech, vyjadřovali týmž slohem, závodili s mistrem v týchž virtuosně ovládaných formách. Někteří z nich pokusili se umělectví Vrchlického smířiti s občanskými ideály a rozmělnili jeho odkaz na prostoduché náladkářství. Několik básníků-kněží užilo renesanční dikce pohana Vrchlického k tomu, aby ji stupňovali v lyrické baroko ke cti Madonny, eucharistie a Velkého pátku. Jiní přinesli nový odstín, měníce zdravou a krevnatou renesanci Vrchlického v umění rafinované, nervní a nachořelé. Hlavní představitel následovníků Vrchlického v tomto směru, Jaroslav Kvapil, zaměnil záhy za drama a divadlo lyriku lásky a melancholického snění a dosáhl i mimo hranice Čech proslulosti jako básník-režisér; jeho dekoračnímu nadání se dařilo měniti život i scénu v pohádku, uchvacující hrou světla a tmy, barev a pohybu. Bez Vrchlického nebyla by se nedlouho před sklonkem století a v důsledcích literární revoluce české vyvinula ani ona skupina, které po způsobě francouzském bylo přezdíváno dekadentů a která se v kritické teorii i praksi ostře proti osobě Vrchlického obrátila, zvedajíc okázale prapor novoromantismu, vypadnuvší z ruky Zeyerovy. Nelze-li zastaviti u nyvého elegika soumračných nálad a archaistické výzbroje, u Karla Hlaváčka, jehož cudná a křehká Musa vyznala na konec, že není slabá z nudy a přesycení, nýbrž z hladu, budiž odsud jmenován alespoň všestranný, ale málo samostatný umělec vybrané formy Jiří Karásek ze Lvovic, jehož vlastní význam spočívá v lyrice; zde vypěl nyvou melodií beznadějný smutek bledých, ano zsinalých vyhnanců ze života, kteří znechuceni požitkem a odpuzováni svou dobou, prchají do minulosti a hledají v ní symboly pro stínovou hru svého nitra. — Myšlenková i slovesná reakce proti Jaroslavu Vrchlickému a jeho směru nebyla o nic slabší než jeho vliv; dála se pod heslem realismu. Jeho počátky, jež měly ráz podstatně naukový, spadají do období českého vědeckého obrození v 80. létech, přivozeného obnovou české university pražské. Tehdy nabyly nové podoby také oba obory, jež vždy vlivně zasahovaly do národního i slovesného života, jazykověda a dějezpyt: onu postavil klidný klasik vývojeslovného výkladu Jan Gebauer na široký základ srovnávací, tento naplnil vybroušený mistr detailní kritiky Jaroslav Goll hledisky západoevropskými. Ideový obsah českému realismu dal T. G. Masaryk, který dříve než se věnoval politice, v níž se stal osvoboditelem národa a tvůrcem Československého státu, zasáhl do národního života zvláště účinně jako vědecký organisátor a jako kritik. Po spisovateli žádal tento obdivovatel velkých ruských romanopisců vyhraněný světový názor a živý vztah k mravním otázkám přítomnosti; povzbuzoval ho, aby oprostě se od umrtvujícího historismu, studoval skutečnost kolem sebe a nepřijímal předsudků, posvěcených sebectihodnější tradicí; proti umělecké hře a diletantskému rozkošnictví zdůrazňoval mravní opravdovost básníka, jenž se nesmí vyzouvati ze všelidského úkolu nové doby, totiž z organisovaného úsilí o sociální spravedlnost. Tyto požadavky znamenaly převahu stanovisek obsahových a názorových nad kriterii formálními, cenily na spisovateli více umění pozorovatelské než tvořivou obraznost, stavěly krásné písemnictví do služeb sociálních tendencí a mravní výchovy. Nebyly ovšem novinkou, ježto láska ke skutečnosti provázela české písemnictví ode dávna, a zájem o společenské problémy byl básníkům uložen již Nerudou, ale působily nyní velmi mocně, ježto se shodovaly s celkovým ovzduším evropským a byly s krásným zápalem hlásány osobností nevšední: mužem světového rozhledu, jenž neomylně cítil naléhavé potřeby vlasti, idealistou, který žil a myslil v dorozumění se starou tradicí českých dějin a zároveň hleděl do budoucnosti, kritikem-filosofem, pod jehož zdánlivým rozumovým chladem se tajil oheň tvůrčího úsilí. Mezi spisovateli, přijavšími Masarykovy zásady za své, není mnoho básníků, a i ten, kdož z nich prokázal největší stupeň obraznosti i rytmického nadání, jest v podstatě spíše žurnalistou velkého slohu než umělcem. Jest to Josef S. Machar, nebezpečný polemik a skvělý feuilletonista, demokrat a volnomyšlenkář od hlavy k patě, v jehož břitké prose i suchých verších došel prudkého výrazu český odpor proti Vídni i Římu a zároveň revoluční uvědomění proletariátu. Jeho lyrické začátky byly ven a ven subjcktivistické a připomínaly v lecčems mladého Nerudu, ale těžký soumrak století halil do svých stínů Macharovy typické spory mezi zjitřeným citem a nedůvěřivou rozumovostí, Macharovu krutou kasuistiku lásky spíše nervní než citové. Rozum, kritický a analytický, zvítězil pak v prvních knihách, psaných ostrým perem satirikovým na začátku dlouholetého pobytu vídeňského: nelítostný soud o politice, o poměru společnosti k ženě, o veřejné mravnosti, o rozvrstvení společnosti, o logice dějin odíval se do jasných, často až triviálních forem, v nichž živel lyrický ustupoval stále určitěji epice. Studium dějin, horlivé zabývání se antikou, několik cest do Italie dokonaly Macharův obrat k objektivismu, takže v posledním období své básnické činnosti věnoval se básník výhradně rozsáhlému cyklu výpravných básní, jež s názvem „Svědomím věků“ zpodobují epopeji lidstva, nejšťastněji tam, kde mužné dláto tesá postavy římského impéria nebo kde zapřísáhlý protivník církve obnovuje s ostrými pointami výjevy z české reformace a protireformace. Jsme tu však na míle vzdálení od ryze uměleckých evokací Jaroslava Vrchlického: rozkoš z básnické vise nadobro ustoupila mravnímu soudu nad dějinami, renesanční radost ze života nahrazena jest tvrdým kultem síly a povinnosti, kouzlo přírody a estetická hra vyhasly pod přísnýma a střízlivýma očima realisty a demokrata. Macharovou školou prošel, ale od ní se osvobodil Petr Bezruč, básník jediné knihy, jež se právem pokládá za vrchol českého politického básnictví soudobého. V rhapsodických skladbách strhujícího patosu a dokonale lidového rázu zahřměl samotářský pěvec slezský do svědomí všem, kdož zapomínají, že na Ostravsku a na Těšínsku hyne polonisací a germanisací celá větev národa československého; spojiv obžalobu národnostní s protestem sociálním, pozvedl utrpení kovkopů na českopolském pomezí do výše skutečně tragické. To, co se nazývá českou realistickou prosou povídkovou a románovou, vykazuje při značné početnosti pěstitelů i produktů tvářnost několikerou. Domácí tradice pozorovatelská, která přes starosvětského figurkáře a mudroslovného vychovatele lidu Aloise Vojtěcha Šmilovského sahá až k V. Hálkovi a B. Němcové, pojí se tu s mnohonásobnými podněty cizími, zvláště ruské románové psychologie a francouzského vypravovatelského umění. Skoro pitoreskní zájem o rázovité postavy, dychtivý smysl pro rozvrstvení společnosti podle stavů a tříd, staročesky hloubavé porozumění mravním otázkám pomáhají vytvářeti románová díla, vesměs neocenitelná pro poznání životní skutečnosti v Čechách, kde stále zřetelněji zemědělec ustupuje továrnímu dělníku, a kde měšťanstvo nadobro odkládá patriarchální formy, přizpůsobujíc se mravům a nazírání západní Evropy. Starší z českých realistických povídkářů pracují způsobem genrovým a na figurkách láskyplně vypozorovaných ukazují, kterak formy života obměňují lidské povahy, stavějíce je před zvláštní mravní otázky. Tak Ignát Herrmann, rozmarný i soucitný kronikář drobné buržoasie pražské, mistr humoristické kresby, nebo Karel V. Rais, střízlivě pravdivý zpravodaj o rodinných i stavovských rozporech sedláků a domkářů v Podkrkonoší, milující rolníka v jeho svazku s půdou. Na sociální román velkého slohu, jaký tanul na mysli již několika vypravěčům Nerudova pokolení, pomýšleli psychologové českého měšťáctva, znepokojení až do hloubi duše mravními krisemi své třídy, nachuravělé i fysicky; kde však Matěj A. Šimáček, malíř života továrního, dospívá k pokorné resignaci, k víře o obrození plemene čerstvou krví venkova a k evangeliu práce a slitování a kde naturalisovaný Moravan Josef Merhaut léčí své postavy z mravního úpadku mystikou jednou katolicky náboženskou a podruhé národnostní rozhoduje se hlučná feministka Božena Viková-Kunětická pro mravní vzpouru ženinu, namířenou proti základním útvarům dosavadního soužití obou pohlaví. Realism značívá často, že pozorovatelská činnost přeroste v spisovateli jeho obraznou tvořivost, a že se v látce věcně zajímavé úplně ztratí osobnost básníkova, při čemž dílo trpívá nedostatkem umělecké volnosti a spontánní poesie; v tomto smyslu jsou uvedení romanopisci typickými realisty. Jako v době Nerudově nachází realism výpravný svůj doplněk v realismu scénickém, k němuž se propracoval ve zralých svých hrách již Ladislav Stroupežnický, kdysi hotovitel hřmotných historických truchloher a řezbář archaistických genrů: dostačil-li mu zprvu rušný pohyb barvitých figurek lidových, o něž ani později nebyla ve vesnických dramatech českých nouze, postřehl, dozrav, že musí vážiti tragiku ze společenských proudů současného života, kde činy jednotlivcovy mají dosah sociální. Neprovedl všeho, co mu tanulo na mysli, ale prorazil dráhu nástupcům, kteří pak v látkách dělnických i měšťanských, studentských i uměleckých hledali pod barevným povrchem ostře vypozorované skutečnosti hlubší proudy, často s vzácným darem rázovité povahokresby, zřídka se štěstím v osnově tragických konfliktů. Jména realistických těch dramatiků jsou namnoze stejná se jmény realistických vypravěčů; jeden z nich však, Jaroslav Hilbert, užívá skoro výhradně jasné a mužné formy scénické, do níž se mu zprvu vešly pronikavé analysy ženských novodobých duší, pak skladné pohledy do dějinného bohatýrství, posléze netragické obrazy měšťanských domácností. Jako Hilbert pohrdli mladší a nejmladší dramatikové čeští ctí i nebezpečím ibsenovské problematiky a místo scénické kritiky života oddávají se systematickému zobrazování jeho vrcholných chvil, upadajíce při tom leckdy do techniky spíše výpravné. Ale nebudiž vývoj předbíhán! Studeně předmětný realism mírně reformních záměrů, který ovládal českou prosu na sklonku devadesátých let, nemohl dostačiti mladším romanopiscům jiskrnějšího temperamentu, kteří touží vtisknouti osobitě podanému a směle stilisovanému obrazu skutečnosti co nejvíce ze své individuality a zároveň naplniti výpravné skladby ilusí života vystupňovaného. Vyšedše z realismu a naturalismu, oprošťují se během vývoje od něho a vytvářejí si svět svéprávné zákonnosti. Náladový lyrik a teplý krajinář Fr. X. Svoboda slučuje venkovského mudrce a moderního deterministu s básníkem a dosahuje v dušezpytných povídkách i společenských románech dojmu životní totality, ať maluje nové vesničany svého středočeského domova nebo ať líčí pražskou buržoasii. Zachmuřený a nesmiřitelný pesimista Josef K. Šlejhar přebásňuje si svět bloudících lidí, trpících zvířat a oživených věcí v děsivou visi až horečného rázu, pod níž úpěnlivě kvílí soucit a touha po vykoupení. Nevyčerpatelný fabulista a úžasný znalec všech životních prostředí K. M. Čapek miluje nade vše smělou grotesku, jejíž složky a motivy jsou převzaty s úchvatnou pravdivostí ze života, ale jejíž souhrn působí fantasticky; pod špatností, pitvorou a ubohostí, jež odvážně seskupují jeho románové kroniky pražské, tetelí se často strádající srdce lidské, očišťující se utrpením. Vilém Mrštík, horoucí psycholog mladých duší studentských, jest v podstatě nadání malířského; ať v jeho dějově chudých, ale pozorovatelsky hodnotných románových skladbách proudí nad volnou lesnatou krajinou záplava slunce, nebo ať starožitná Praha v nervosním ovzduší mění svou nevypočitatelnou tvářnost, vždy jeho barvy se impresionisticky kmitají, třepotají, žhnou a vábí. Vynikající místo ve vývoji české povídkové prosy bylo vždy přisouzeno spisovatelkám; po Boženě Němcové, Karolíně Světlé a Tereze Novákové připadl tento úkol Růženě Svobodové. Realism byl pro ni školou přesného pozorování věcí, prostředí a duší, kterou prošla rychle a s hodnotnými výsledky; impresionism, podporovaný také kulturou výtvarnou, zjemnil její zrak; sociální a emancipační snahy dobové prohloubily její mravní cit pro spravedlnost a čistotu; vydatné studium literatur, umění a praktické filosofie, jakož i rozsáhlé cesty učinily z ní uvědomělou umělkyni dalekých kulturních obzorů. Od monografické podobizny cudné ženské bytosti, která ve styku se životem bolestně pozbyla ilusí, postoupila Růžena Svobodová k složitému společenskému románu, v němž česká i evropská skutečnost jest stilisována a přestilisována v duchu vývojové touhy spisovatelčiny a často způsobem novoromantickým. Vlastní však oblastí vypravovatelského umění jejího jest psychologicky propracovaná novela, stejně šťastná tam, kde vypráví typické osudy pudově ryzích postav, rostoucích z klína přírody, jako tam, kde zachycuje erotické soumraky v duších rafinovaných — znalkyni duší a malířku krajinářku doplňuje vybroušená stilistka barevného odstínu a melodické skladby. Růženou Svobodovou se vývoj českého románového umění nekončí: někteří z jejích žaček a žáků usilují o duševní prohloubení, jiní o přísnější tvarovou stavbu románů a povídek; s novoromantiky, kteří se dobrovolně vyhošťují z přítomnosti, závodí mladí naturalisté dbající o podrobnou malbu prostředí; soustředění zpytatelé výjimečných povah a osudů individuálních střetají se se sociálně zaujatými vykladači velkých dobových tendencí. Bylo by přcdčasno hromaditi jména tam, kde jde o čestný zápas umělců teprve hledajících a vzdálených doposud zralého mistrovství. Odklonu od realismu k umění duchovějšímu, od pouhé reprodukce skutečnosti k slohové zákonnosti, od slohu suše referujícího k barvité, odstíněné a osobité dikci nebyla by románová prosa česká právě jako drama a zvláště lyrika mohla provésti bez vydatné pomoci, kterou všemu krásnému písemnictví českému poskytla v nevídané dotud míře literární kritika. Od počátku devadesátých let připadlo jí místo vůdčí, a tuto svou odpovědnost uvědomovala si v předních svých zástupcích. V čele jejich stojí F. X. Šalda, v němž vedle břitkého kritika a literárního učence dříme také básník, experimentující občas v různých oborech. F. X. Šalda přinesl z Francie do Čech přesnou kritickou metodu; vytvořil kritické názvosloví; s jedinečným smyslem pro formu daroval svým krajanům essayistický sloh, v němž sám napsal několik klasických kusů hlubokého pojetí, přesvědčivé výmluvnosti a výrazové lahody. Tu synteticky shrnul to, oč se bil v břitkých polemikách a co dovozoval dlouholetou praksí posuzovatelskou: že umění musí vyvěrat ze života a vraceti se k němu jako jeho množitel; že básnické dílo nevzniká ani nápodobou vzorů ani prováděním rozumových tendencí, nýbrž organickou tvorbou, jejímiž podmínkami jsou opravdovost v životě a umělecké školení; že forma jest nerozlučně spiata s obsahem a že v ní se skrývá nejosobitější projev individuality původcovy. Jako Masaryk v době realismu, stal se F. X. Šalda v následujícím období myšlenkovým vůdcem českého písemnictví — kritika přejala místo filosofie. I tentokráte byla to lyrika, jež vyjádřila nejvyšší úsilí národní duše formou stejně novou jako uměleckou; mocněji než v románě i v dramatě došly v ní výrazu obrodné snahy mravně společenské, ozývající se od Masarykova vystoupení a od politicko-sociální revoluce 90. let, zvané „Omladinou“; samo srdce národa se vyzpovídalo verši a metaforami svých lyrických básníků. Ideově náleží do jejich řady J. S. Machar, jehož umělecké prostředky jsou však bližší realismu; dokonalými představiteli této lyrické skupiny jsou Antonín Sova a Otokar Březina, jejichž básnické dílo jest dnes podstatně uzavřeno. Antonín Sova i Otokar Březina jsou syny jižních Čech, vlasti náboženské myšlenky a vznícené citovosti, která se před stoletími vyslovila reformací; onen přinesl si z domova spíše vznícenou citovost, onen spíše hloubavost náboženskou. Oba záhy opustili rodný kout, ale nosí věrně jeho obraz s sebou, úředník a knihovník Sova v Praze, vzrušené národními i sociálními zápasy, učitel Václav Jebavý (neboť takto zní občanské jméno Březinovo) v samotě moravského venkova, stvořené pro kázeň soustředěné meditace a ideové i básnické ekstase. Citový a citlivý snílek Antonín Sova počal uměleckou svou dráhu uprostřed veršujících genristů a realistů jako impresionista velmi jemného ústrojenství a impresionistou zůstal vlastně vždycky; dodejme, že jeho impresionism má ráz příznačně hudební. Veršem hebce melodickým a obrazem, jenž má plachost pastelu, dovedl zachytiti netoliko odstín krajiny, naladění melancholické či zrádné lásky, světélkující ovzduší velkého města s jeho směsí krásy a hrůzy, ale i citový přízrak doprovázející přemýšlení. Antonín Sova dumal o přerodu společností, o blízkosti revoluce, o hrdinském poslání malého národa, který uprostřed nepřátel znovu jest povzbuzován k dobrodružstvím odvahy, o vykupitelské moci lásky, oběti a solidárnosti. Takto Antonínu Sovovi básníku s Aeolovou harfou v útlé a bolestné duši, neušel ani jediný myšlenkový záchvěv milovaného národa, od napiatých dob revoluční „Omladiny“ až do obnovy politické samostatnosti československé, ale co poutalo jej z každé myšlenky nejvíce? Její citový doprovod, její náladová fosforescence, její kouzlo, „rozviřující samotářské struny v duši“. Zcela jinak u Otokara Březiny. Vzdělav se u mystiků indických i křesťanských, prošed školou moderních filosofů i přírodovědců, zpracovav podněty sociálního hnutí i mravního novoidealismu, zasvětil celý svůj život zádumčivého samotáře metafysickému přemýšlení, které se stalo jeho výhradní vášní, když se byl zřekl štěstí v milostné či přátelské pospolitosti. Necelých deset let ze svého života věnoval Otokar Březina tomu, aby lyricky vyslovil zkušenosti a jistoty své filosofické myšlenky; pouhých patero sbírek básnických a jeden svazek essayí mu k tomu dostačily, takže sotva pětatřicetiletý může odložiti pero a ponořiti se do mystické dumy, jež jest mlčením. Prosycen osobní bolestí, která soustředila všecky smutky srdcí a hlav z konce století, dal Otokar Březina proniknouti svou duši záhy mysticky plamennou touhou po Bohu, radostnou láskou k osudu a k vesmíru. Zřeknuv se pak osobní poesie, plane v této duchovní rozkoši a zpívá v ní lidstvu hymny a modlitby, v nichž projevuje svou solidaritu, svůj bratrský pocit se všemi myslícími, pracujícími a trpícími bytostmi. Taklo v jeho díle došly výrazu netoliko tendence novoidealismu evropského, ale i dávná ideová tradice celé reformace; i on jako Hus, Chelčický, Komenský a Palacký neshledává vyššího úkolu a větší moudrosti než žíti v Bohu a s Bohem, hledati a konati jeho vůli, poznávati a milovati ve vesmíru souhlas s jeho zákony. Ale jako Čechové minulých věků má i Březinova náboženskost zároveň ráz praktický, nabývajíc rysu sociálního a posvěcení mravního. Kážeť — nejkrásněji v posledním básnickém díle v „Rukách“ — evangelium součinnosti všech, spolupráce milionů živých, mrtvých i nenarozených, ukládá soustrázeň a pomocnou energii, hledá a uskutečňuje zákon nového řádu sociálního, jenž jest svrchovaně spravedliv, ježto vyvěrá z Boha. Leč i umělecky jest dílo Březinovo naplněním a dovršením tradice českého básnictví, hlavně oné, která se počíná Jaroslavem Vrchlickým. Dokonalý mistr uzavřené formy i volného verše, básník nejosobnějších modliteb i hromadných hymen sborového rázu, pracoval Otokar Březina jako ciselér o svém díle, až je přivedl k dokonalosti skoro absolutní; těžko bylo by v celé lyrice Evropy současné najíti umělce, jenž by v obrazovém vytržení takto ovládal patos myšlenky a takto klenul odvážnou a bohatou metaforou most mezi kvetoucím světem jevů a vzdušným světem ideí. Vrchol, jehož české básnictví dostoupilo Otokarem Březinou, pozdějším lyrikům zůstal podle své mystické povahy nedosažitelným; jejich cesta vede s hrotu hory do údolí, mezi lidské radosti a žaly, k svítícím i kouřícím ohňům života. Jediné dramatický lyrik, předčasně zesnulý Otakar Theer usiloval ve vzdorné a hrdé své mysli o absolutno náboženské, mravní a umělecké, ale nezapomněv svých sensualistických začátků, provázel své hledání prudkou, až nahou konkrétností obrazu i výrazu, vždy vášnivě prožitého; snaha o volný verš, inaugurovaná již Sovou a Březinou, došla u něho vyvrcholení. Jeho antipodem jest do jisté míry Karel Toman, ryzí lyrik uzavřené formy písňové, jehož ctižádost směřuje k tomu, aby citová dobrodružství svého temného, ale ohnivého srdce zhustil na nejmenší prostor veršový a nadal při tom názornou plastikou. Takový úsečný básnický výraz blížící se jednak písni, jednak říkadlu, oblíbil si ve své lyrice také Viktor Dyk, nejplodnější z mladších českých básníků, zdomácnělý i v románě, povídce a dramatě, nad to vynikající politický novinář a satirik obávaného vtipu. Skepse a ironie jsou již vrozeny tomuto romantikovi na ruby, jenž vlastní svou hlubokou citovost persifluje a jenž nedůvěřuje své obraznosti podivně rozmarné. Celý jeho vývoj směřuje však k tomu, aby onu vrozenou skepsi a ironii překonal a dopracoval, či spíše domyslil a dotrpěl se absolutní jistoty. Nehledá jí ani u Boha, ani v náručí ženině, ani v klínu přírody, nýbrž v bezpečné jednotě s národem, ale tu dovede jeho rytířsky hrdá a neústupná mysl přijmouti pouze, když by karakterní národ stál na svobodné půdě. Takto došel Viktor Dyk, krajan Svatopluka Čecha a v lecčems pokračovatel Jana Nerudy, k poesii českého nacionalismu a při ní stál věrně s důsledností pravého muže jak za let politických zmatků, tak i v dobách válečných zkoušek; politický sarkasmus, lyrická dialektika, duchaplná pointa sloužily mu v jeho úsporných a narážkových verších k tomu, aby varoval před slevením s ideálu formovaného již v národním obrození. Dožil se v plné tvůrčí síle toho, že tento ideál byl uskutečněn vybudováním Československé republiky. Tu však přihlásil se znovu starý romantik v něm. Nespokojuje se s tím, čeho již dosaženo, nýbrž povzbuzuje stále k vyššímu; jest raději donem Quichotem ideálu než spokojeným příživníkem pohodlné skutečnosti; svatý neklid, hárající v něm, jest vzpruhou mravního vývoje. Ani Theerův idealism všemu na vzdory, ani Dykovo rytířství nedosažitelného nevyjadřuje životního názoru a básnického vyznání dnešní lyrické mládeže české. Ta zvolila si za mistra rétorika zdravě lačných smyslů, jenž prošed dekadencí, zakotvil v radostném naturismu. Stanislav K. Neumann, chvalořečník života ve všech jeho formách, plodivé přírody i strojové civilisace, volného ptactva ve vzduchu i dělnictva při práci, hučícího potoka i oddychujícího města, přenesl mystický výkřik Ot. Březiny „sladko jest žíti“ na zemi, zatížil jej vitalismem poněkud brutálním a panteismem značně nehorázným. V jeho výmluvné, smyslné, názorné hymnice života jen a jen empirického dochází výrazu opojení lidu, který dychtí přisednouti k hostině života. Málokde v Evropě jest mu prostřeno tak bohatě, jako právě v mladé Československé republice, vybudované důsledně na základě zákonodárství sociálního, v duchu solidarity všech tříd a se zřejmou snahou ochrániti a zabezpečiti vrstvy pracovní. Jenom tehdy budou to však hody požehnaného života, stane-li se jejich předpokladem tvořivá práce a to v tradičním duchu oněch myšlenkových hodnot, jejichž nejvěrnějším zrcadlem jest české písemnictví v šesti stoletích svého vývoje.

Poslední pokus! Kopíruji předchozí stránku přáníček, to už musí vyjít. Obrázek uživatele samor2 Diskuze: každodenní malá přáníčka pro všechny Diskuze založena: 26. Března 2009 - 8:54 Autor/ka diskuze: samor2 Tak něco pro každodenní malá přáníčka pro všechny samor2 Přeji krásný celý den bez hlupáků a průšvihů Moje www: www.teta.estranky.cz Odpovědět Poznámka ke komerčním sdělením: Pomáhejte nám zde udržovat kvalitní diskuzi. Nevkládejte proto do diskuze příspěvky, jejichž primárním účelem je komerční sdělení. Budou automaticky mazány. V případě zájmu o reklamu na Světě seniorů nás kontaktujte. Poznámka k diskuzi: Diskuzní příspěvky jsou seřazeny chronologicky. Čím je příspěvek výše, tím je novější. Chcete napsat komentář? Obrázek uživatele Belinda Letím 29. Dubna 2013 - 21:59 — Belinda a href='http://postimage.org/' target='_blank'>čč image upload no limit odpovědět Obrázek uživatele Sidi Ahoj 29. Dubna 2013 - 13:31 — Sidi Mějte hezký den, trénujte koště a použiji Poletušky motto: Jen vesele, jen vesele život musíš brát! SLECINKY.EU Sidi ♥ odpovědět Obrázek uživatele Maruš práce Pata a Mata dvou kutilů 28. Dubna 2013 - 23:41 — Maruš kos 2 free image hosting Tak Vás všechny zdravím a našla jsem zdroj pomocí mého přítele Mata.Jsem moc ráda,že my dvě kutilky jsme na to přišly.Není to ještě jak má být,ale zdroj na posílání obrázků je zde. Všem kámoškám přeji štěstíčko ♥. odpovědět Obrázek uživatele Bohumír Petzný Tak se těšte ........... 28. Dubna 2013 - 9:49 — Bohumír Petzný Spěchej ! ...... chvátej ! .....SOS,chceš tam být ještě dnes. Kde přeci ?.... Na Petrákách,co sraz tam je ! ...... Pro koho ? .....To nevíš,že pro ty,co mají 30.dubna největší slávu mají, Máš dopravní prostředek už připravený ? Nový ?.......Ojetý ? Ojetý ? .... no taky dobrý,ale potřebuje větší množství oprav a servisu, no také více rumu a sexu,nebo pechtle - mechtle,co se snese. Příjemno všem ...... no těm, ......... co se chystají a poletí .....................Bobo odpovědět Obrázek uživatele babčahanča Účast bude asi dobrá. 28. Dubna 2013 - 7:17 — babčahanča Sidi buď ráda, že jsi neztratila hlavu. Musíš jí v té jedné vrstvě/ nebo ve dvou?/ posunout trochu dolu. Jak letíš, hlava není na třech vrstvách v jednom místě.Je pod ní vidět tvář ježibaby a tu musíš zakrýt. Po dešti se tráva zelená, cestou jsem vyplašila jelena. Už jsem nad Vysočinou. babčahanča odpovědět Obrázek uživatele Barča pro všechny lidičky 28. Dubna 2013 - 0:49 — Barča Zdravím všechny, hlavně ty , co nemohou spát. Dva dny jsem se sem nemrkla,a je neskutečné, co jste toho zase vyprodukovaly.Musí se to všechno číst, aby člověk neztratil nit.No snad se sejdeme na těch Petrákách u té rumové zastávky a tam pokecáme. Včerejšek je historii.Zítřek tajemstvím.Dnešek je dar. odpovědět Obrázek uživatele Marta Tohle chci umět. 27. Dubna 2013 - 21:39 — Marta Tak tohle děvčata se naučíme, ne? odpovědět Obrázek uživatele Marta Pro Sidinku 27. Dubna 2013 - 21:24 — Marta Sidi, hlava se Ti nehýbe proto, že jsi frajerka a při letu čaruješ. Hlavně, že tam tu hlavu máš a letíš na zámek. Přesně u té kašny je ta mala občerstvovací zastávka - rumová. Odsud už poletíme jako pralinky. Na místo určení to není už tak daleko, takže to hravě zvládnem i řádne zpralinkované. Tedy zlinkované. Tak Sidi, Maruško, Hanči, Barči, Poletuško, Beli a všechny co tu jste ahoj na Petrákách!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A takhle to tam roztočíme i s našima kocourama. Klouby nelouby, kolena nekolena, záda nezáda, dejchavičnost nedejchavičnost.............. odpovědět Obrázek uživatele Sidi Neúspěšná zkouška 27. Dubna 2013 - 20:57 — Sidi Zkusila jsem si vyvětrat koště, které obstálo. Ale neobstála moje hlava. Hani, proč se mi ta hlava nehýbá zároveň s tělem? Jsou to 3 vrstvy, udělala jsem stejný počet vrstev hlavy a každou jsem k tělu sloučila dolů. Tak proč? A to jsem si už myslela, že to začínám chápat! Vidíš, Maruško, jaký jsem břídil! My 2 jsme Pat a Mat, jak jsi správně řekla! SLECINKY.EU Sidi ♥ odpovědět Obrázek uživatele babčahanča Takže tady? U kašny? 27. Dubna 2013 - 19:40 — babčahanča Záleží na počasí, nějak mě blblo koště. Mám nové na elektrický pohon, žádnou tříkolku nebo kolo. babčahanča odpovědět Obrázek uživatele Maruš pozdrav všem 27. Dubna 2013 - 19:21 — Maruš Zdravím všechny a chystám se taky na slet,ale na mém profilu jde jenom psát a zdroj stále nikde.Už jsem psala paní Petře a asi to nejde opravit,nevím.Tak že hezký konec dubna a sletu zdar. Všem kámoškám přeji štěstíčko ♥. odpovědět Obrázek uživatele Marta Pozdravení 27. Dubna 2013 - 19:07 — Marta Tak já stará /ále veselá/ čarodka vás všechny tady zdravím a už se těším taky na tu jízdu, jako vždy na jesenické "Petráky". Holky, ten obrovský dub u zámku ve Velkých Losinách nám pokácely. Byl zde už od čarodějnických procesů a nám poslední roky sloužil jako taková malá zastávečka na občerstvení. Takže nezapomeňte se zastavit přímo na dvoře zámku. Tam dáme ruma, nebo dva, nebo ještě víc a poletíme dál s mohutnějším zpěvem. Teplo je, neprší a nefouká, tak můžeme na rameno posadit i kocoura, nesfoukne ho to. Pokud ovšem nepoletíte rychlostí tryskáče. Tak ahoj na srazu. Zdraví vás Marta. odpovědět Obrázek uživatele Bohumír Petzný Takže máme tu sobotu,sobotěnku ...... 27. Dubna 2013 - 15:58 — Bohumír Petzný Když máme tu sobotěnku,sobotu ...... slunka málo,tepla jako dosti,vody z vrchu občas do sytosti,zlatým deštěm je to podmalované všude kam se podiváš.,samou krásu poznáváš.Zdravím Marušku,Sidínku,Belindu,Haničku,Barčušku, Poletušku ...... no to je asi dnes všechno ? ......anebo néééééé ? ....ale toje jedno,dobrrou pohodu a radost ............od Boba ... ne od Boha ! Druhy lásky: 1/ Studenstká - je čím,není ale ským a kde ? 2/ Milenecká - je čím,ským,ale není kde ? 3/ Staromládenecká - je čím,kde,ale není s kým ? 4/ Manželská - je ským,kde,ale není čím ? 5/ Firemní - je čím,ským,kde,ale se musí na školení ?Do Stockholmu asi ? 6/ Filosofická - je čím,ským,kde,já se ptám : proč ? Vtípek pro klídek: Zpovídá se řádové sestřičce klučina. Měl jsem nemravné představy o Bohu. Zpovědnicí to cukne: Jasně prosím tě ? Představoval jsem si Boha s vemenem. Jak tě to prosím pro Boha napadlo ? No,jak se pořád říká:Vemenu otce ,syna a ............... To snad stačí ..............................Bobo odpovědět Obrázek uživatele Sidi Ahoj 27. Dubna 2013 - 15:55 — Sidi Bobo, začínáme tě předělávat k obrazu svému, chichi! Fejeton, přímo pro ženy! Žádný fotbal a pod, ale to, co nás zajímá. Jsi fajn! Ještě sežeň šikovného kamaráda pro Belču, ať máme další zábavu. Ač se nám počasí pokazilo, přeji všem hezký den. SLECINKY.EU Sidi ♥ upravit odpovědět Obrázek uživatele Belinda Teda Bobo 26. Dubna 2013 - 21:38 — Belinda Ty jsi byl snad doma u mého syna,,,,, Tvůj fejeton přesně vypovídám jak to u nich vypadá, tleskám, máš talent......Pravda ale je, že nejoblíbenější hračky Rozárky jsou misky z umělé hmoty, vařečky a tátovi pantofle... Sidule, koukni mi poslat pořádné fotky, z toho co mám, TĚ NEMOHU udělat štíhlou jako laňku. Nebo že by??? a href='http://postimage.org/' target='_blank'>Z A BERTIK photo hosting software odpovědět Obrázek uživatele Sidi Ahoj 26. Dubna 2013 - 20:25 — Sidi Dobrá upozornění Hani. Zatím jsem četla jen tvůj příspěvek, Bobův je moc dlouhý, ten si nechám, až budu mít více času, teď jen letem světem. Jen ti Hani chci napsat, že začínám malinko - ale jen malinko chápat vrstvy v gimpu. Dále vás všechny pozdravuje naše Martinda. Prý má notebook poničený, má obavy, že skončí úplně. No, to doufáme, že neee! Zatím pa, přeji vám hezký večer. SLECINKY.EU když se na to teď koukám, vidím, že ta animace je trochu trhaná. Asi jsem některou vrstvu špatně sloučila. A co Poletuška, ta je asi zase pěkně unavená, měla jí přijet návštěva. Sidi ♥ odpovědět Obrázek uživatele babčahanča Čarodějnice 26. Dubna 2013 - 19:35 — babčahanča Bobo-krámů mají dost.Dobrý fejeton. Už mám natrénováno, lítala jsem s koštětem a uklízela chatu.Hotovo. babčahanča odpovědět Obrázek uživatele Bohumír Petzný S radosti se přidám ...... 26. Dubna 2013 - 18:16 — Bohumír Petzný Když je tak krásný čas ? ..... no přeci sluníčko krásně hřeje a připaluje,kvítka na zahrádce vyskakují sami ze země,pejsci běhají o sto šest,paničky Hanči a Beli nestačí je honit a možná jezdí s kočárky kde je Honzík a Rozárka .....nádherný to čas babiček ? ....no ano !......... ale mladých a krásných babiček. Malé povídání k tomu mám. Pořídit si dnes dítě, znamená pořídit si hangár na uskladnění všeho,co takové moderní robě zcela nutně potřebuje.Během prvního roku svého života použijí dnešní kojenci víc vehiklů,udělátek a bytových doplňků Fantasmagorického vzhledu,než by pojal střední lunapark. Začíná to postýlkou.Kam s ní ?Dítě většinou v ní nespí ani náhodou,ale zabírá misto v pokoji.Zatím do ni odkládáme různé hračky,oblečení,pleny a další předměty / školní pomůcky, i možná hrnek od kafe ....a pod./Máme doma pojízdný proutěný košík,...... ale ten je plný prádla na žehlení / snad se to podaří vyžehlit dřív než půjde do jeslí /.Také máte závěsnou hacku na ukládání dětských hraček a tak podobně ? ......jsou li v rodině starší děti ,je to dobrá skrývačka pro špinavé ponožky a další zašpiněné věci. Ale hlavní hnízdo bude mít miminko stejně v dospělácké posteli. A co autosedačka,je nutná pro jízdu v autě,ale nejen pro to,ale nechá se využít také doma,ale nesmí být na rukověti a na ostatních místech tolik cingrlátek,hehblátek a chrastítek.Miminko by v ní nemělo být dlouho,lepší je vibrující domácí sedačka.Sotva se miminko začne rozkoukávat,potřebuje nad postílku / nebo jiné odpočínkové zařízení /.............kolotoč / plastové ramínko, plné barevných plastových zvířátek a dalších věciček .... včetně hrací digitální melodie ....nejméně 5 skladeb / hej Kubo.....,Kočka leze dírou .... atd /.Ramínko na přidělání potřebuje zkušeného mistra - řemeslníka .... který takové práci rozumí.Musíte doma mít i gumový gymnastický míč na které se budete s mimčem houpat.No koupací kbelík,který má stejný tvar a barvu jako obyčejný kýbl,ale stojí 4 x více.Na jídelní stoličku je potřeba přidělat odváděč pozornosti,aby byly u jídla stimulované nejenom jeho chuťové buňky,ale i všechny ostatní smysly. No, zkusil jsem takový malý fejeton,,,,, co na to Hanči či Beli ........ zdraví Bobo. odpovědět Obrázek uživatele Sidi Ahoj 26. Dubna 2013 - 11:21 — Sidi Přeji všem krásný den se zdravou chutí k jídlu. Toto je foto Marušky, když byla malá. Ta chuť k jídlu jí zůstala. Sidi ♥ upravit odpovědět Obrázek uživatele babčahanča Jaro klepe na poklopec 26. Dubna 2013 - 7:13 — babčahanča Že klepe ,ví Pepe. ovšem taky - tety bety. Z toho masa kousku vyrůstajíc z fousku, jsou jako nadržený, od řetězu utržený. Že ptáčkové zpívají a hnízdečka chystají, to jim stále uniká, pozorují jen Pepíka. Jaro je tu- kytičky- mláďata zanechte ty kaťata! Ať se Pepa nakrucuje- vítr v pytlíku mu duje. Hezký den všem. babčahanča odpovědět Obrázek uživatele Sidi Belči šulín 26. Dubna 2013 - 0:44 — Sidi Šmankote, už jsem tu zase, vypasená, jako prase! Belčo, já tě přerazím, dolů mi nejdou kila, chutí k jídlu tě nakazím, bys také tlustá byla! Ukradnu ti Bertíka a ven s ním chodit budu, a ty si ponech místo Berta, Pepu - necudu! Belča mě zatáhla k němu, šulín mu však koukal, když spatřil 2 baby, písknul a radostně si houkal. Řekla jsem mu - Pepane, ponech si jen Pepindu, na obě se přec nezmůžeš, sotva na Belindu. Belindo, toho Pepana pošli radš do háje, holky s bráchou seženou ti lepšího šohaje! Takže Bobo, zapoj mozek, najdi Bele přítele, takového, co nebude dělat ostudu Bele. Maruška už začla zkoumat svoje rodokmeny, možná, že najde bratrance, co má peněz many (mnoho) Sidi ♥ upravit odpovědět Obrázek uživatele Maruš návštěva se nekoná. 25. Dubna 2013 - 23:58 — Maruš Říká se,že krevnení voda. Sestra nás v Liberci nechce vidět,škoda. My jsme byly natěšené a na cestu vypravené. Bojí se as o ten útvar, co mu čouhal maličko. Takový mám i já doma. Naše milá sestřičko. Tak už neměj obavy, ze Sidi a z Máří z Moravy. To bude mít odvetu, ještě v dubnu na sletu. Všem kámoškám přeji štěstíčko ♥. odpovědět Obrázek uživatele Belinda Návštěva 25. Dubna 2013 - 22:54 — Belinda a href='htsssstp://postimage.org/' target='_blank'> how to do a screen shot Moje sestra Sidi z Ústí, na sever se rozjela, navštívit svou sestu chtěla, ráda by jí viděla. Setkání to bylo krásné, pak bez dlouhých řečí, vyšly jsme si na procházku, lesní vzduch přec léčí. Je tu Belčo věru krásně, jásala má sestřička, protáhla své ztuhlé údy, užila si Bertíčka. Po návratu z dlouhé cesty, netuším nic zlého, zatoužila náhle vidět, hned souseda mého. Pepa vyšel jen tak v tričku, pod ním holou nožičku- y, netušil on že uvidí, místo mne, mou sestřičku. Sidi čučí na ten útvar, který čouhá maličko, copaks nikdy neviděla, šulínečka sestřičko??? Odvádím jí silou domů, pohled ten si užila, ještě večer, před usnutím, o Pepčovi básnila. Belčo nevíš co máš vedle, já to umím ocenit, koukni se o Pepu starat, je to chlapák, jak má být. Dokonce chce zase přijet, spolu s Máří z Moravy, že chtěj vidět drahou sestru, mám veliké obavy. odpovědět Obrázek uživatele babčahanča Dobrou noc 24. Dubna 2013 - 22:21 — babčahanča Slepice už dávno spí...Jdu do hajan. http://img24.eu/images/pv3npxe3.gif babčahanča odpovědět Obrázek uživatele Sidi Ahoj 24. Dubna 2013 - 21:35 — Sidi Hanča je opravdu všestranně šikovná! Spát chodí se slepicemi, jen občas - jako včera, má úchylku a mírně ponocuje. HEZKÝ VEČER VŠEM! SLECINKY.EU Sidi ♥ upravit odpovědět Obrázek uživatele Barča pro babčahanča 24. Dubna 2013 - 17:50 — Barča Prosím,tě, co ty všechno nestihneš. Krásné vyšívání. CHodíš vůbec spát.? A čumím, jaký máš široký záběr svých koníčků. Včerejšek je historii.Zítřek tajemstvím.Dnešek je dar. odpovědět Obrázek uživatele Barča pro všechny lidičky 24. Dubna 2013 - 11:18 — Barča Zdravím všechny kámošky na netu. Jsem teď velice zaneprázdněná, protože mě čeká to, co děti Poletušky.Proto to vždy jen prolítnu a na víc se nezmůžu. Ale to nevadí, protože mistrem v slovní zásobě je zde Sidi a Marta. Obdivuji jejich veršovačky. Včerejšek je historii.Zítřek tajemstvím.Dnešek je dar. odpovědět Obrázek uživatele babčahanča Už kvete 23. Dubna 2013 - 10:41 — babčahanča Hezký den přeji. To se těším Maruš, že ji snad taky uchovám při životě do dalších let. Je příbuzná s afr. fialkami a ta mi jdou.Jen musí zatáhnout a odpočívat, což jonátky nedělají. Zdeno, připravuješ se na slet? Uteče to jako voda. babčahanča odpovědět Obrázek uživatele Maruš krásná kytka Hani. 22. Dubna 2013 - 22:12 — Maruš Minulý rok jsem dostala od sestry gloxinii.krásně kvetla a letos už z ní mám dvě.rozmnožila se .Ale ještě mě nekvete.Ale je to krásná kytka,plná květů a není náročná na pěstování.Horší je to s orchidejí,kterou jsem dostala od snachy.Zůstal mi jenom holý stonek a někomu tak krásně kvetou a ve všech barvách.Přeji Vám všem příjemný večer a mnoho tak krásných dnů,jako byl ten dnešní. Všem kámoškám přeji štěstíčko ♥. odpovědět Obrázek uživatele Belinda Baruško 22. Dubna 2013 - 21:48 — Belinda Děkuji za zaslaný zpravodaj, došel v pořádku Hančo, Ty jsi neskutečně pilná, kde na to všechno bereš sílu a čas. Poletuško, tak jak jste zvládli ten stěhovací mumraj?? Krásné fotečky, jako vždy... odpovědět Obrázek uživatele babčahanča Mějte se moc hezky 22. Dubna 2013 - 8:17 — babčahanča Poletuško-super rodinka.Proto jsi tak omládlá.... Pracovní týden se na mě podepsal. Mám záda / sekala trávník / a migroš/ vyšívala/ . Dnes relaxuji.Hezký den. Špatná fotka, ale z kytky mám radost. babčahanča odpovědět Obrázek uživatele Maruš Ahoj všichni 21. Dubna 2013 - 19:30 — Maruš Zdravím vvšechny po dlouhé odmlce.Nevím co jsem s tím mým kamarádem netem měla.Ale asi od desátého dubna jsem tam měla pořád stejné datum a stále ty stejné příspěvky.Nešlo mi dát nic.Ani teď to ještě nemám v pořádku.Stále mi tam nejde zdroj a to ostatní,co tam patří,smajlíci,na mazání a další.Říkala jsem o tom Zdeničce a musím napsat paní Čaníkové,aby se mi na to podívala.Poslední příspěvek byl jak Bobo hrabe trávu a já přichystaná s hráběmi spěchala na pomoc,ale zdroj nikde.Tak že bez obrázků.Stejně moje přihlášení je někde dole.zkrátka je to špatné.Počasí se konečně umoudřuje a dnes jsme se byli podívat na zahrádce.Ještě je tam vlhko.Chce to tak dva dny a můžeme začít.Dnes mi to nedalo a vytrhala jsem plevel v česneku a boty samé bláto.Musíme začít pomalu.Přes zimu jsme zlenošili.Jsem ráda ,Poletuško,že už se mladí stěhují a budeš mít vnoučátka nablízku .Přeji všem hezký večer a i další dny pohodu. Všem kámoškám přeji štěstíčko ♥. odpovědět Obrázek uživatele Sidi Poletušce 21. Dubna 2013 - 13:26 — Sidi Vyšťavněná Poletuško, do sebe to kopni, pozor - k tomu cos malého k snědku ale zobni! Potřebuješ pouze vzpruhu, vydrž ještě pár dní, pak si v klidu užívej se svou Rebí dny jarní! SLECINKY.EU Sidi ♥ upravit odpovědět Obrázek uživatele Poletucha Krátký raport z dneška 21. Dubna 2013 - 1:49 — Poletucha Oslavenci - Tom 13 Jonáš - 4 Image hosting by nahrejto.cz - file hosting Image hosting by nahrejto.cz - file hosting Image hosting by nahrejto.cz - file hosting přeji všem ♥ Tak téměř vše, dnes Lukáš s bráškou přestěhovali a mladí spí poslední noc ve starém bytě, už jen na matracích. Zítra zbývá lednice, matrace a pár košů s drobnostma. Včera ještě podlahář položil v kuchyni nové lino, můj muž natíral futra, Gábi uklízela. No ještě budou mít dost práce s uspořádáním věcí. Zítra ještě hlídám, nějaké věci odváží na chalupu jen na otočku, tak nechtějí brát kluky s sebou. A pak ještě jeden den v týdnu, to zas jedou do Prahy do Ikey pro stůl do kuchyně a nějaké maličkosti. Ve čtvrtek přijedou slováci, takže já si oddychnu až po jejich odjezdu. Ale naštěstí jsou kluci docela hodní, ani nezlobí, jen že se stále ptali, kdy přijdou máma s tátou. Tak to je v rychlosti to nejdůležitější a já se zase ozvu, nyní už jdu zavřít víka. Jitka-užívej si každého dne, nikdy nevíš, není-li poslední odpovědět Obrázek uživatele ctirad koudelka Cestovní služby 20. Dubna 2013 - 8:58 — ctirad koudelka Dobrý den, pokud máte více jak 50 let, pomozte mi zjistit Vaše cestovatelské názory a preference. Tento dotazníček poslouží k mé bakalářské práci a může i zlepšit samotnou nabídku služeb pro Vás. Zkuste jej přeposlat i svým známým a budu Vám na věky vděčný :) http://cestovatelske-preference-vek.vyplnto.cz/ odpovědět Obrázek uživatele Bohumír Petzný Také vás všechny zdravím ...... 19. Dubna 2013 - 16:29 — Bohumír Petzný No ano,zdravím všechny co jsou na SS aj ty co trochu déle spí /oni to pak dohoní /. Počasí se sice trošku zakabonilo a sprchlo, no ........ pro ty co mají zasazené patřičné zeleniny a kvítka pro potěšení. Fenomén - svíčková na smetaně - ve Strakonicích byla ve čtvrtek hotová a je to ta ? - pravá svíčková dle tohoto receptu: 750 g pravé hovězí svíčkové / nebo hovězí zadní maso / 3 bobkové listy 150 g mrkve spetka tymianu 150 g celeru citronová štáva 75 g petržele cukr 1 větší cibule 100 g plnotučné hořčice 50 g slaniny nakrájené na úzké klínky 2 lžíce hladké mouky 150 g másla 250 ml šlehačky sůl mléko na příp.zředění mletý pepř citron nakrájený na plátky 5 zrnek celého pepře brusinkový kompot 3 zrnka nového koření Pozdravení máme ...... dáme 1,recept máme ............ dáme 1,vtípky máme ......... dáme taky za 1, no výborně !!! 1/ Zase jsi se opil ?Vítá manželka manžela po příchodu z hospody ,Víš co jsi slíbil ? Že už nebudeš pít ! Prosím tě ,mlč!.Copak je to malý trest,že tě vidím dvojmo ? 2/ Opilý muž stojí opřený o strom,šmátrá v rozkroku a říká :No,neboj se,vylez,nebudeme trkat jen čůrat . 3/ Jaképak fifty,fifty !Já podvádím plešatého,nicnedělajícího darmošlapa a ty krásnou a inteligentní dámu. 4/ Víš,proč posílají důchodce do lázní s léčivým bahnem ? Aby si postupně zvykali na hlínu. No tak na ten víkend ? radost,teplo a nepřepracování se na zahrádce ...... přeje Bobo odpovědět Obrázek uživatele babčahanča Pozdravení 19. Dubna 2013 - 11:05 — babčahanča Já jsem spáč.Tak zjišťuji ochlazení až ráno.No, nevadí.Mám hafo žehlení/ zvládnuto/ a šití / konám/.Svíčkovou mám od včera...Jen bych ještě chtěla zasázet všechen naplánovaný hrášek/ využít vláhy/.Venda je chlupatý/ do soboty/ a spokojený...Mějte se hezky. babčahanča odpovědět Obrázek uživatele Barča Zdravím všechny nespavce 19. Dubna 2013 - 4:33 — Barča Zdravím všechny nespavce na netu.Sedím zde v tichoučku, čtouc vaše moudra, příběhy, legrácky atd. Ptáčci mi zpívají do uší. Je zajímavé,jak se i tak malí tvorové přizpůsobují dnešní době.Dříve ptáci zpívali v lese a sadech a prostě v přrodě, kde si potravu museli ulovit,dnes díky pesticidum se schází u popelnic, kde je jídla dost. Včerejšek je historii.Zítřek tajemstvím.Dnešek je dar. odpovědět Obrázek uživatele Sidi Ahoj 17. Dubna 2013 - 10:40 — Sidi Poletuško, když si své třetí oko zaktivuješ, tak určitě prozřeš, až potkáš Boba! SLECINKY.EU Sidi ♥ upravit odpovědět Obrázek uživatele Bohumír Petzný Mile rtád to doplním .............. 16. Dubna 2013 - 21:38 — Bohumír Petzný Já tě Poletuško dlouho podle vidění znám, to když jsem chodil s našim Rikim / už je v psím nebíčku /, za domy na Čajkovskoho ulici mezi školkami, tak jsi se procházela s přítelkyněmi z vašeho a dalšího baráku , na procházce.Černý pejsek / dnes už vím,že Rebi /, další černý pejsek Riki a pak pár dalších ....... no vidíš,že se známe, a až budeš chodit k mladejm tak okolo plotu , a koukat z okna mladejch tak budeš vidět náš dvorek .... a poznáme se ............... zdraví Bobo odpovědět Obrázek uživatele Poletucha Pro všechny na Ss 16. Dubna 2013 - 16:38 — Poletucha Moji milí přátelé, jste hodní, že pomoc nabízíte a za to velké díky sklidíte! ♥ Rušná bude sobota, od rána stěhování, odpoledne oslava Tomových narozenin a zároveň ten den i Jonášek 4 roky má. Za týden pak z Blavy přijedou a opět tu slavit budou. Dominik krásných 18 a Adam 15 let. Pak musíme pokřtít ten nový byt, jsem zvědavá, zda ještě budu fit! Teď hlídám každý den, neboť syn dělá v bytě různé úpravy, stěhoval sklep a zítra přijde malíř. Jetě bude potřeba natřít futra, nastříkat kuch. linku. Ale to už se bude dělat za pochodu. Jinak to nejde, v pondělí předávají klíče zase oni od bytu. Jediné, co mě poslední dobou deprimuje, je můj muž. Evidentně mu není dobře, bolí ho hned hlava, zuby a má lehce ochrnutou levou ruku (je levák) No a protož k doktorovi nepůjde, neboť stejně brzy umře - jak praví, tak poslední dny života chce strávit pitím piva. Nechtějte vědět, jak pak skončí, není to nic hezkého. Ale zatím si to pere sám. Nedá se s ním už o ničem mluvit, všechno ho rozčiluje, včetně těch malých kluků! Tak jsem si trošičku ulevila, ale nebojte, já jsem s ním hned hotová, jen mě to prostě není jedno a jde mi to na nervy. Ještě, že na ty nervy beru léky, to mne udržuje v klidu - teda většinou.Beli, brzy se uzdrav, ať si můžeš užívat přírody i vnoučátek. Hanča má také kouzelné bejby, tak zas to nepřeháněj se sportem a zahradou, ať jsi pro ně stále fit! Bobo, tak blízko sebe bydlíme, jak to, že jsme se ještě nepotkali? Nebo jsme se potkali, ale nepoznali se? Tak zdravím všechny i ty nejmenované - Martu, Baruš...a mějte se krásně, skládejte básně a hlavně nemaroďte! Image hosting by nahrejto.cz - file hostingImage hosting by nahrejto.cz - file hosting Jitka-užívej si každého dne, nikdy nevíš, není-li poslední odpovědět Obrázek uživatele Bohumír Petzný Já k tomu nemám slov .......... 16. Dubna 2013 - 12:00 — Bohumír Petzný Jen to doplním,blízko jsem ,3 minuty pochodem, stači cvrknout telefonem a jsem co by dup,dupy dup, Zájem o pomoc je velíká,dálka nic neznamená, slábá záda,rýma,nádcha,vedlejší kje,kfdyž někdo pomoc potřebuje. Zdravím všechny siláky, .......... Bobo odpovědět Obrázek uživatele Sidi Haničko 16. Dubna 2013 - 9:34 — Sidi Povím ti to jenom krátce, chceš-li pomoct kamarádce, přestaň kopat, hrabat, rýt, zanech práce na zahrádce, ať jsi k stěhování fit! Sidi ♥ upravit odpovědět Obrázek uživatele babčahanča Já se moc necítím 16. Dubna 2013 - 7:57 — babčahanča Pomůžu Poletušce ráda, i když mě zas bolí záda. Jsem taková horší, kůži mám však hroší. Včera zas na půdě ryla, brambory do země skryla. Ještě hrášek od Belindy. mrkev,špenát,žádné kyndy. Slunce mě zas vytáhne, půjdu makat, když do Hradce musím chvátat! babčahanča odpovědět Obrázek uživatele Sidi Tak lidičky Ss, kde to vázne? 15. Dubna 2013 - 23:29 — Sidi Stěhování myslím vážně, stavíte se k tomu vlažně!!! Belča s rýmou chce jet s chutí, letěla by na peruti, nemusí mít ni motorku, letěla by v zimě, v horku! Z Belindy si vemte příklad, ta, se svou chutí vám dá mat! Sidi ♥ upravit odpovědět Obrázek uživatele Belinda Tak to teda néééééééééééé 15. Dubna 2013 - 12:01 — Belinda Přestože mi z nosu teče, má rýma se sakryš vleče, doma sedět nehodláme, na cestu se vydáváme. Mají přijít velká horka, bude stačit má motorka, jen dojedem do Hradce, zapojím se do práce. I když bude z nosu kapat, nehodlám se vůbec flákat, když budu mít chorou hlavu, budu vařit aspoň kávu. jedem upload foto odpovědět Obrázek uživatele Sidi Stěhování 14. Dubna 2013 - 21:24 — Sidi Všichni jedem do Občin, všichni jedem do Hradce, pomůžeme stěhovat Pol - jů, to bude legrace! Avšak Belča - to je chůdě, doma bude ve své nudě, z nosu trčí rýmy zátka, postihla jí velká nátka! SLECINKY.EU Sidi ♥ odpovědět Obrázek uživatele Belinda Hračky 14. Dubna 2013 - 20:34 — Belinda Když tak koukám, jaké hračky pro děti jsou v současné době k dostání, vzpomínám, s čím si před 35ti lety hrál můj synek. Jo pokrok je pokrok... stále rýmovatá Belča jasro upload foto odpovědět Obrázek uživatele Belinda Hračky 14. Dubna 2013 - 20:31 — Belinda Když tak koukám, jaké hračky pro děti jsou v současné době k dostání, vzpomínám, s čím si před 35ti lety hrál můj synek. Jo pokrok je pokrok... stále rýmovatá Belča jasro upload foto odpovědět Obrázek uživatele babčahanča Od kamaráda 14. Dubna 2013 - 19:30 — babčahanča Prosím, jak se nejrychleji dostanu na stanici? Počkejte, odvážu vlčáka... -----------------------------------------------------------------------: Víte, kdy je člověku nejlépe samotnému? Když dědí... -----------------------------------------------------------------------: Slyšel jsem, že ses oženil. Jo nechutnala mi strava v závodní jídelně. A pomohlo to? Jo, teď už mi tam chutná. -------------------------------------------------------------------- Novomanželka si stěžuje matce. Mami, včera jsme měli naší první velikou hádku. To je normální, dceruško. Dobře ale co mám udělat s tou mrtvolou? --------------------------------------------------------------------- Manžel řve na manželku: Podej mi ty golfové ponožky. Jaké golfové? Vždyť takové žádné nemáš. Ale ano, ty co mají osmnáct děr... ------------------------------------------------------------------------- 75 letý dědek sedí, kouká na babku a povzdechne si: Tak jsem se těšil až zestárnu, tak se budu starat o zahrádku a o vnoučátka. A bum, oni ti kokoti vymyslí Viagru. ----------------------------------------------------------------------- Správný Čech má o dovolené tři přání: 1. jemný písek 2. čistou vodu 3. aby se mu neposrala míchačka. ---------------------------------------------------------- Cítíš se sám? Cítíš se příliš opuštěný? Sedíš o samotě ve velkém bytě? Ozvi se mi. Dežo Lakatoš s rodinkou. " "=" " "; Já dnes projížděla auto. Do Rokycan. Byl jarně-letní den.... Deka se líbila a pěkně jsme se vyblbli...Honzík se už nahlas řehtá...A Venda žárlí, jak na vnoučka mluvím, dere se mi Venda na klín. Ach jo. Při zpáteční cestě blbla spojka,zajížděli jsme do Blatné a tam se mi to stalo...zasekávala se u podlahy...Dojela jsem jak po....dám si pivo a klid. Mějte se hezky.A dejte o sobě vědět...

Diskuze: každodenní malá přáníčka pro všechny Diskuze založena: 26. Března 2009 - 8:54 Autor/ka diskuze: samor2 Tak něco pro každodenní malá přáníčka pro všechny samor2 Přeji krásný celý den bez hlupáků a průšvihů Moje www: www.teta.estranky.cz Odpovědět Poznámka ke komerčním sdělením: Pomáhejte nám zde udržovat kvalitní diskuzi. Nevkládejte proto do diskuze příspěvky, jejichž primárním účelem je komerční sdělení. Budou automaticky mazány. V případě zájmu o reklamu na Světě seniorů nás kontaktujte. Poznámka k diskuzi: Diskuzní příspěvky jsou seřazeny chronologicky. Čím je příspěvek výše, tím je novější. Chcete napsat komentář? Obrázek uživatele Bohumír Petzný Budou bydlet také Na Občinách ...... 14. Dubna 2013 - 9:21 — Bohumír Petzný Tak Poletušce se plní přání,děti se stěhují co neblíže mámy, 4 minutky chůze nikoho nepřemůže,a co dodat k tomu, že adresa Na Občinách ta stejná je, jako Bobo má, tak ať se jim tam dobře bydlí s radostí, přeje ....... Bobo odpovědět Obrázek uživatele Marta Pro Beli 13. Dubna 2013 - 21:35 — Marta Tak se Beli brzy uzdrav. Ta dlouhá zima nám dává zabrat. Ahoj všichni. odpovědět Obrázek uživatele Belinda AHOJ VŠICHNI 13. Dubna 2013 - 20:07 — Belinda Z ničeho nic na mne sedla nějaká viróza. Opuchlo mi celé patro a nemohla jsem polykat,,, fuj, to nebylo příjemné. Nyní se mi spustila velká rýma. Všechny zdravím, vaše zprávy čtu, ozvu se, až budu trochu fit. odpovědět Obrázek uživatele Bohumír Petzný Já se už po 3 přidávám ...... 13. Dubna 2013 - 11:41 — Bohumír Petzný Tak jak se na to dívám dnes,je to lepší než v pátek ..... kop by do toho pes ! ........... 2 x krásně napsané a dovbře zveršované,a počitač udělal mžik ! .............a vše je pryč !!!! Takže dnes po třetí zkouším štěstí své,jsem zvědav co to přinese ?? Sidi říká,že tu je prd,radši zdrhne do Brd. ..... to si asi pomůže ?,Bob2 kupuje elektro kolo ,,,,,, prosím to nejsem já !! to si ho / Boba / půjčil bez dovolení !!! ..... i to se stává ?Maruška radost má,že už se zima u nich rychle poddává a krásy jara ,že hned překvapí. Nejvíce práce má Hančí ............plete,šije radost má,Veritasku používá Máme doma také ten stroj,jeto elektrický v dřevěné bedně./ už je nová šlapka na provoz a novej řemínek /,Belinda závodí .......... Bertík ji honí,co ostatní ,co asi dělají ?? ........ to ta radost z jar mladost dává,tím se snáže na psaaní zapomíná / když ono to je lepší a krásnější / Proto aby to šlo,humor nesmí chybět a vtipkovaná začíná: 1/ Přijde mladá slečna ke gynekologovi : Pane doktore,mě na ohambí neroste žádný chloupek ? Doktor : Kolik je vám let ? Slečna 26 už ? Doktor: To by vám tam už mělo něco narůst ,kolikrát máte sex týdně ?? Slečna : 26 - 28 týdně ? Doktor na to odpoví - no slečno,na dálnici také neroste žádná tráva. 2(/ Turisré opouštějí ráno horský seník,ve kterém přespaly. Bačo,do toho seníku pořád zatéká ? Ne,jen když prší ! 3/ Máte velmi krásné zuby,paní učitelko.Nová učitelka se polichoceně usmívá. To mám po moji mamince.A sedí vám dobře ? 4/ Zítra zkouším Světlou,Němcovou a Nerudu,říká profesorka.Ty k nám nechodí do třídy !!..........,ozve se zezadu 5/ Kž chceš najít nšco co nutně potřebuješ,tak musíš hledat úplně jinou věc ? 6/ Proč je chlap jako sněhová bouře ? Protože nikdo neví .... kdy to,příjde,kolik centimetrů přinese a jak dlouho to bude trvat ! 7/ Kdy je muž totálně pod pantoflem ? Kdy se bojí řící své těhotné ženě ..... že je neplodný. Tak to máme pro dnešek dost ...... si myslím ? a uvidíme co neděle přinese ? ...............................ahojík a dovi .......Bobo odpovědět Obrázek uživatele Poletucha Pohodovou sobotu i neděli přeji vám všem ♥ 13. Dubna 2013 - 1:14 — Poletucha Nyní se sem asi tak často nedostanu, dnes jsem se byla podívat v novém bytě a tak začnou menší úpravy, jako malování a natírání a pak uklízení a stěhování. No a já budu hlídat ty moje miláčky. Dnes jsem si to stopla a od našeho domu k jejich, mi to trvalo pouhé 4 minutky. Kluci tam lítali a řádili, bylo vidět, že se jim v novém bytečku líbí. No a až bude vše hotovo, uspořádáme oslavu, přijede i dcera s rodinkou z Blavy, tak byt hezky pokřtíme. Začíná už konečně být teplo, tak si užívejte jara každý podle svého, hlavně se mějte fajn ♥ Image hosting by nahrejto.cz - file hosting Tam, jak jsou křížky, tak první - bydlíme my a pak druhý, tam zase mladí. Image hosting by nahrejto.cz - file hosting Jitka-užívej si každého dne, nikdy nevíš, není-li poslední odpovědět Obrázek uživatele Sidi Ahoj 13. Dubna 2013 - 0:24 — Sidi Ono to tak nejde lehce, k nám se jaru jíti nechce! SLECINKY.EU Sidi ♥ upravit odpovědět Obrázek uživatele Marta Už zdravííím... 13. Dubna 2013 - 0:00 — Marta Všechny vás moc zdravím. Přeji krásnou sobotu a neděli. A dnes abyste věděli bylo u nás taky jarně. Sníh už odolává marně. ptáci zpívaj' vesele, zimá kouká kysele. Nechce se jí odejít už to ale musí být. My už tady jaro chcem, jenom to je naším snem. Na zahradě se chcem rýpat na sluníčku sladce hnípat. Však už je tu na to čas, zimu ať už vezme ďas. Nemám pravdu kamarádi, nebo máte zimu rádi? odpovědět Obrázek uživatele babčahanča Co děláte všichni, že ani nepozdravíte? 12. Dubna 2013 - 22:15 — babčahanča Sidi na chalupu jede, Poletuška stěhuje, Bobo kolo kupuje, Beli na závodech vede, http:/ Barča cvičí na tyči, Maruška se opičí. Kde je Martě konec? Eli- ta se vypařila, že by kočky opustila? A já šiju ,pletu ,seju, sázím, taky SS za hlavu házím. Aspoň sem juknu a na vás kuknu....Hanča Stroj sto let slaví,na hlavu se staví. Ale já ho promazala,a látky si nachystala. Honzíkovi deku šiju, podle webu šikulek a tak se pletu do holek. Kdo se ke mně přidá a kus sádla z těla vydá? http://quiltworld2.blogspot.cz/ http://quiltworld2.blogspot.cz/ babčahanča odpovědět Obrázek uživatele Sidi Ahoj 12. Dubna 2013 - 21:07 — Sidi Zase to tu stojí za prd, je jaro, odjíždím do Brd! Sidi ♥ upravit odpovědět Obrázek uživatele Bohumír Petzný 100 x krát díky za pomoc ...... 9. Dubna 2013 - 20:09 — Bohumír Petzný Jak je možno číst,dobrý člověk se vždy najde,děkuji Maruško za nabízenou pomoc.Až se ty budeš cejtit v nouzi,neboj já také rád a mile pomůžu.Joóóó´sníh to byla už loňská záležitost a na Moravě to ještě trvá ......taky bude jaro v květnu.Dovolím si poděkovat za krásné pozdravy přes e-mail boránek. No tak díky .....Bobo. odpovědět Obrázek uživatele Maruš pozdrav pro všechny 9. Dubna 2013 - 19:51 — Maruš Zdravím všechny ze stále ještě zasněžené Moravy.Rychle to odtává,ale na poli je ještě stále sníh.Byla jsem s Endíkem na procházce polní cestou ,bořila jsem se do roztávajícího sněhu,nadřená jako Bulhar.Pes běžel jako čamrda a já funěla jako kňour.Ale už i sem tam vykoukne sluníčko,tak sníh půjde rychle dolů.Bobovi jsem chtěla přijít na pomoc při hrabání trávy.Po nemoci ho nenecháme strhat,ale obrázek mi tam nejde dát.Chybí zdroj a vše ostatní co tam bylo,na mazání,a ostatní.tak musím jenom psát.ahoj ahoj všichni lidičky Všem kámoškám přeji štěstíčko ♥. odpovědět Obrázek uživatele babčahanča Aspoň na někoho to jaro leze... 6. Dubna 2013 - 8:28 — babčahanča Mimo našeho Vendy.Hezký den. babčahanča odpovědět Obrázek uživatele Sidi Ahoj 5. Dubna 2013 - 22:26 — Sidi Zatím je to jaro jenom umělé, ale i tak je krásné! Přeji vám dobrou noc s malým svůdníkem: Sidi ♥ upravit odpovědět Obrázek uživatele Poletucha Posílám vám jaro! 5. Dubna 2013 - 12:44 — Poletucha Image hosting by nahrejto.cz - file hosting Jitka-užívej si každého dne, nikdy nevíš, není-li poslední odpovědět Obrázek uživatele babčahanča Od kdy i rapuješ? 4. Dubna 2013 - 18:06 — babčahanča Opatruji sazeničky své paničky. Ona se zimou chvěje zima se konci nespěje. Má už toho dost, je to pro zlost. babčahanča odpovědět Obrázek uživatele Sidi Ahoj 4. Dubna 2013 - 16:39 — Sidi Jaro už tu mělo být, leč neotvítá dveře, u nás mlha, mrazivo, však jen ve vyšší sféře. Zataženo a to slunce vůbec se ven nedéře, na Moravě zasněžené jsou stromy a keře, v Kroměříži, u Morkovic bydlí mé neteře.. Kdo nám asi vysvětlí, kde se ten sníh furt béře, vždyť nás všechny to počasí už pořádně séře! Sidi ♥ upravit odpovědět Obrázek uživatele babčahanča Tak se připravujeme na pelech 2. Dubna 2013 - 22:21 — babčahanča Ať je už teplo, nechci iglů.Ať se máte prima, ať stěhování ala Kulový blesk dopadne dobře... babčahanča odpovědět Obrázek uživatele Sidi Rebí 2. Dubna 2013 - 22:03 — Sidi Fešanda, že? Sidi ♥ upravit odpovědět Obrázek uživatele Belinda Díky 2. Dubna 2013 - 21:12 — Belinda Díky díky Bobo za informaci a ochotu. Zpravodaj mi jako první poslala Hanča a hned po ní Sidule. jste skvělí... odpovědět Obrázek uživatele Bohumír Petzný Kdy bude máj ..... lásky čas ? 2. Dubna 2013 - 20:47 — Bohumír Petzný Jen dvě roční období !..... no to tedy ne !! Poletuško ...................a co máj - květen co je lásky čas,kdy už rozkvetou sakury také u nás snad /aprilové rostou jen ve Strakonicích /,jinak meteorolog stale říká .teplé kabáty,šály,čepice a rukavice mají svoji pohotovost jen do konce týdne a více ne ?? Pro Belindu malé info . hradecká radnice bude se posílat do Liberce .Pro Poletušku povzbuzení k stěhování mladých do nového hnízda a až přijede Blava to už bude hej,co dokázal čaroděj Dobroděj.Pro ostatní mám jen slůvko povzbuzení - nepoddávej se ,ppočasí ještě dnes zimnímu,ale přijde čas jaroletní pro potěšení nás. Vtipy: 1/ Ptá se soudce ženy,kolik je vám vlastnš let ?" Světlo světa jsem spatřila před 30 lety. A soudce - kolik let jste byla slepá ? 2/ Tvoje žena se hodně ráda směje:,že ? povídá jeden muž druhému.Jak to víš ?Když jsem ji posledně vyprávěl vtip,smála Se tak,že málem vypadla s postele. 3/ Babička říká svému vnukovi,Pepíčku když kašleš,dej si ruku před pusu.Pepíček - babi neboj,mně zuby nevypadnou ! 4/ Jaký je rozdíl mezi lahví a podprsenkou ? No téměř žádný,u obojiho záleží na obsahu 5/ Tři prostitutky potkají ministra zdravotnictví.Dvě ho uctivě zdraví a třetí se nechápavě ptá : "Co je to za člověka ?"Jo holka ten zdědil největší bordel v republice. 6/ Pane vrchni,ten řízek byl vynikající,řekněte prosím panu vedoucímu,že jsem spokojen. " Ne prosím vás tak nahlas,omylem jsem vám dal jeho porci ! " Tak to máme jako aprílové číslo ..................................... fíha a zdraví Bobo. odpovědět Obrázek uživatele Poletucha Dvě roční období - nic mezi tím! 2. Dubna 2013 - 20:04 — Poletucha Všichni víte, že já zimu miluju, ale tohle Sidi, teda neberu! Nyní už budou jenom období dvě, půl roku zima, půl léto zahřeje tě. Ve škole se nyní budou učit, že existují pouze dvě roční období - ZIMA a LÉTO Image hosting by nahrejto.cz - file hosting Nezoufejte na duši,ono se se to vylepší! Teď hlavně koukejte, ať je vám dobře spoň na těle! Jitka-užívej si každého dne, nikdy nevíš, není-li poslední odpovědět Obrázek uživatele Sidi Belindo 2. Dubna 2013 - 17:40 — Sidi Máš pravdu, to bude náš další život. SLECINKY.EU Sidi ♥ upravit odpovědět Obrázek uživatele Belinda Apríl 2. Dubna 2013 - 15:24 — Belinda Sidi, Maruš, nejste samy, co to Hanče zbaštily, i já jsem jí uvěřila - jen listy mne dráždily. Říkam si já, jižní Čechy, maj tam všechno dopředu, že jí tedy kvete třešeň, představit si dovedu. Jsem já z rozmarů počasí, jaksi hodně zmatená, jednou prší, jednou padá, už jsem z toho znavená. K tomu Sidi pranostika, vyvolává zděšení, žíti celý život v iglů, není přece řešení. a href='http://postimage.org/' target='_blank'>ig upload foto odpovědět Obrázek uživatele Sidi Ahoj 2. Dubna 2013 - 12:55 — Sidi Těšíte se na jaro? NEBUDE! Těšíte se na léto? NEBUDE! SLECINKY.EU Sidi ♥ odpovědět Obrázek uživatele Sidi Sakura ve vichřici 2. Dubna 2013 - 0:58 — Sidi Tak se jmenuje jedna kniha, název se hodí na tu Hančinu sakuru, chichi! Hanča tady volá - hurá, holky, kvete nám sakura! S Maruškou závistí blednu, jak to, u nás je jak v lednu! Na Moravě v Morkovicích, je jinak než v Strakonicích? Hanča přec na jihu bydlí, počkej, Maruška tě zmydlí! APRÍL! Jsme to hlupačky, jen přijď, Hani na táčky! Smlsneme si také na tě, dostaneš od nás přes gatě! Poletuško, huráá? Máš po velké starosti, máme radost, vaši mladí se budou stěhovat, to je výborná zpráv a! Sidi ♥ odpovědět Obrázek uživatele Poletucha Dobré ráno, hezký den ♥ 2. Dubna 2013 - 0:46 — Poletucha Tak a svátky "jara" máme za sebou. U nás letos po mnoha letech proběhly v naprostém klidu a pohodě, neboť z Blavy přijedou až koncem dubna, kdy má Adam 15 let a bude si tady zařizovat OP. Oba kluci mají dvojí občanství. Návštěvy jsme měli jednu dopoledne, to přišli mrňouskové mě vyšlehat a odpoledne se stavil syn s Ivetkou a Tomem. Dnes bylo vyloženě aprílové počasí, sluníčko, sněžení a tak se to střídalo během celého dne. POZOR! příští týden by mělo nastat balení a přípravy na stěhování. Měli by mladí dostat klíče, vymalovat, uklidit a mohou se stěhovat. Marušce vzkazuji, že problémy s PC nemá jen ona, ale je nás mnohem víc, tak snad Tě to Maruško uklidní. Hanče také vzkazuji, že při pohledu na obrázek, který sem dala, první co mě napadlo, že to je pěkná provokatérka! Apríl mě netrk! :-) Image hosting by nahrejto.cz - file hosting Jitka-užívej si každého dne, nikdy nevíš, není-li poslední odpovědět Obrázek uživatele babčahanča APRÍL ještě 1. Dubna 2013 - 19:34 — babčahanča APRÍL ještě nekvetou.... babčahanča odpovědět Obrázek uživatele Maruš všem na Ss 1. Dubna 2013 - 18:24 — Maruš 2013 03 29 234056 images nemůžu poslat obrázek,nemám tu zdroj.Poslední dobou mě PC nějak nechce poslouchat.Jde to moc pomalu a často musím restartovat.Dlouho se to načítá .Je to k zlosti .I to počasí.Zdravím všecny. a čekám na sluníčko.Ty sakury jsou překrásné.Máme je na náměstíčku celou řadu,ale zatím jsou přikryté sněhem Všem kámoškám přeji štěstíčko ♥. odpovědět Obrázek uživatele babčahanča Dnes 1. Dubna 2013 - 11:25 — babčahanča U nás slezl všechen sníh a vykvetly sakury!!! babčahanča odpovědět Obrázek uživatele Poletucha Vánoce? Velikonoce? 1. Dubna 2013 - 2:18 — Poletucha Image hosting by nahrejto.cz - file hosting Já to vyřešila takhle! Image hosting by nahrejto.cz - file hosting Jitka-užívej si každého dne, nikdy nevíš, není-li poslední odpovědět Obrázek uživatele Bohumír Petzný No velikonoce .....ahoj ?? 30. Března 2013 - 21:14 — Bohumír Petzný Velikonoce už jsou tady, a tak přejeme Vám všichni dohromady bohatou pomlázku a hodně štěstí, hlavně však radost,jež jaro věští Dnes je bílá sobota - a tak se bavme: 1/ Příjde stařec k doktorovi a povídá: "Od té doby ,co užívám ty prášky,je mi hůř a hůř než předtím "!A doktor ptá se : " Jaké prášky užíváte "? Stařec odpoví : "No ty nejlepší z reklamy ....Persil a Ariel "!! 2/ Cikáne už sis našel prácí ? Áno pan velkomožný,ale já jsem poctivý cigán,já ji hned vrátím ? 3/ Dívá se cigán na krabičku cigaret a čte: " Škodí zdraví "!. Zamyslí se a říká: " Kurva na lopatu to nenapíšou " !! 4/ Cigán dělá autoškolu a instruktor mu říká,co je to za značku? A cigán odpoví : " To je hliniková a tu dávám do sběru "!!! 5/ Víte co to je : Hodně masa,málo dřeva ? Že ne ? Přece tříska v prdeli ! Hodně dřeva málo masa ? Opět nevíte ? No přece veverka na stromě. Tak to je dnes vše ...... barvení vajíček je také práce,........pozor !! né na modro,to dost bolí ahojda Bobo odpovědět Obrázek uživatele Barča všem,všem,všem 30. Března 2013 - 16:12 — Barča Krásné, veselé a hlavně pohodově prožité jarní svátky přeje Barča- Včerejšek je historii.Zítřek tajemstvím.Dnešek je dar. odpovědět Obrázek uživatele babčahanča Hezké svátky jara 30. Března 2013 - 11:01 — babčahanča Jsem v jednom kole. Šili jsme velikonoční zajíčky , vaříme , maluje,me vajíčka, pečeme....... Jako ostatně i vy. Tak se mějte velikonočně... babčahanča odpovědět Obrázek uživatele Poletucha Boj za jaro! 29. Března 2013 - 22:34 — Poletucha BOJKOT ZIMY Vážení spoluobčané, byl vyhlášen bojkot zimy! Když to ta příroda nezvládá, je nutné, abychom se toho chopili my, lidé. Po krátkém zamyšlení nad efektivní realizací bylo navrženo následující: ♥ ti z vás, kteří mají "ptačí" příjmení, popř. jména (např. Kohoutková, Špačková, Kavková, Vrabec, Sýkora, Sýkorová, Jiříček a Jiřička... Sikorovy měkké "i" neomlouvá - gramatika sem, gramatika tam - každý pták dobrý..... ) vylezou na nejbližší strom a začnou šveholit, švitořit a štěbetat, a jelikož simulujeme jaro, tak se samozřejmě za účelem rozmnožování u toho musí tvářit vilně, dámy poodhalí výstřihy, pánové načechrají chocholy, je povoleno stavět hnízda... ♥přirozeně Vrána, Vránová, Havran, Havranová, Vraný a podobná havěť zavřou zobáky a odtáhnou na sever, třeba lyžovat, to je jedno ♥ kolegové Suchý, Suchánek, Sušák, Vysušil a jim podobní poberou lopaty, smetáky, vysavače, hadry a fény a začnou odstraňovat sníh a vlhkost, pomůže jim např. Teplý, Teplá ♥ ti z vás, kteří disponují příjmením typu - Louka, Fiala, či jmény typu Květa, Jiřina, a ojedinělí jedinci jako Petr Klíč apod. se výrazně oblečou, nalíčí a na místech již ošetřených pány Suchým a spol. zahrabou své bosé nohy po kotníky do země, vztyčí paže směrem k nebi a budou se nadále tvářit blaženě ♥ Ježek, Kuře, Zajíc, Králík - vylézt z brlohů, odblešit a rozmnožovat !!! ♥ ostatní, s nepoužitelnými jmény jako Kristová, Geryková, Vavrušová, Říhovská, Hozová , Nádeníčková aj. se lehce oblečou a za tance Volání jara, začnou zpívat píseň s jarní nebo letní tématikou ( Léto - I.Bartošová, Léto je léto - son of Jamaica- Helena Vondráčková, atp.), choreografie je individuální, zakázány jsou pohyby připomínající sníh, sněžení, vánoční stromek, lyžování, let na lyžích, Ježíška, soba a podobné symboly zimy, počet opakování nejméně 5x denně ! ♥ pány a dámy Mrázek, Mrázková, Studený, Studená, Holínková, Zima, Zíma, Zímová a jim podobné je bohužel nutné obětovat......... Jaru zdar !!!!!!!! Image hosting by nahrejto.cz - file hosting Jitka-užívej si každého dne, nikdy nevíš, není-li poslední odpovědět Obrázek uživatele Poletucha PŘÁNÍ VŠEM ♥ 29. Března 2013 - 2:39 — Poletucha Image hosting by nahrejto.cz - file hosting Jitka-užívej si každého dne, nikdy nevíš, není-li poslední odpovědět Obrázek uživatele Poletucha V rychlosti, jdu Vás všechny pozdraviti ☺ 28. Března 2013 - 21:12 — Poletucha Asi fakt budeme místo Velikonoc, slavit Vánoce! Muž mi dneska z lesa donesl jmelí, tak abych snad zadělala na vánočku?! Image hosting by nahrejto.cz - file hostingImage hosting by nahrejto.cz - file hosting Jitka-užívej si každého dne, nikdy nevíš, není-li poslední odpovědět Obrázek uživatele Bohumír Petzný Veselé velikonoce .......... 28. Března 2013 - 20:32 — Bohumír Petzný Tráva zatím neroste,vody plné sklepy, místo slunka pro zahřátí nutno dělat dřepy, i skřivan má zmrzlý zobák,těžko se mu vrzne, a kdo v noci nemiluje ,tak ten jistě zmrzne. Přesto všichni doufáme,že se sluníčko vrátí, a ta zima mrcha jedna,nebude nás sráti. Veselé velikonoce 1/ Proč se maluješ,mami ? ptá se Pepík. Abych vypadala hezky ? A kdy to začne účinkovat !! 2/ Tak jsem slyšel,že ses oženil ? No jo,už mě to nebavilo vysdávání po hospodách. No a co teď ? TeĎ už mě to zase baví !! 3/ Jde chlap do hospody a manželka mu říká :" Vraťse v šest ,budou betonovat schody. Chlap se v osm vrací ,leze po zábradlí,příjde domu a žena na to. NO Franto máš štěstí : "Dneska nebetonavali schody,ale natírali zábradlí !" Veselé velikonoce ......no ano přeji je Vám všem,protože,Vás všechny mám rád ..................Bobo odpovědět Obrázek uživatele Sidi Ahoj všem 27. Března 2013 - 23:58 — Sidi Všechny vás zdravím a přeji hezké prožití velikonočních svátků. Od zítřka tu budu mít převážnou část rodiny, tak zavírám krám a jedu na pár dní do Dubaje. Pa, pa, ozvu se. SLECINKY.EU Sidi ♥ upravit odpovědět Obrázek uživatele Belinda Jarní pozdrav 27. Března 2013 - 12:10 — Belinda Posílám vám všem rok staré video, společně s přáním hezkého prožití velikonočních svátků. odpovědět Obrázek uživatele Belinda Závod o nejkrásnější čarodějnici 27. Března 2013 - 0:54 — Belinda To jsme jednou moji milí, na závody vyrazili, cíl, město Litoměřice, soutěž o nejkrásnější čarodějnice. a href='http://postimage.org/' target='_blank'>čarodějnická radost image hosting sites odpovědět Obrázek uživatele Sidi Ahoj 26. Března 2013 - 20:05 — Sidi Přeji všem hezký večer a je tu jedna dáma, která vám přeje k velikonocům: SLECINKY.EU Sidi ♥ odpovědět Obrázek uživatele Sidi Ahoj 25. Března 2013 - 12:39 — Sidi Přeji hezký den všem a konečně už brzský příchod toho správného jara. SLECINKY.EU Sidi ♥ odpovědět Obrázek uživatele Marta Krásnou neděli všem 23. Března 2013 - 22:19 — Marta Přeji všem tu nejkrásnější neděli, ať už v teplíčku domova, nebo venku na sluníčku. Třeba už nebude foukat ten studený vítr jako dnes. odpovědět Obrázek uživatele Sidi Ahoj 23. Března 2013 - 20:10 — Sidi Přáníčko všem. Ozvi se nám Bobo milý, zdali jsi jak kdysi čilý! SLECINKY.EU Sidi ♥ upravit odpovědět Obrázek uživatele Poletucha I přes špatné počasí, přeji všem ... 21. Března 2013 - 14:24 — Poletucha Image hosting by nahrejto.cz - file hosting Včera jsem bronz chytala, ráno obloha plakala a pak se jí peřina roztrhla. Mne už ta zima nebaví, chci vítat krásné předjaří, procházet lesem voňavým. Jitka-užívej si každého dne, nikdy nevíš, není-li poslední odpovědět Obrázek uživatele Maruš Bóže,to jsme ale rodinka. 21. Března 2013 - 1:53 — Maruš Když viděli naši sestru z Ústí jak se svíjí o tyči. Nastal o ni velký zájem .přepadli ji holiči. A hned bylo nové fáro,na hlavě vyčesané háro. Ihned byla na dračku, když viděli kočku jako frnkačku. Ale naše druhá sestra z Liberce,chudáček. Ta vypadá na té fotce jako mrzáček. Jedna se svíjí jako anakonda, hned je na obzoru nová honda. A ta druhá,chuďátko,jak ošklivé káčátko. Mrzí mě to velice,slzy kanou na líce. Všem kámoškám přeji štěstíčko ♥. odpovědět Obrázek uživatele Sidi Rychle, nej odejdou chrnět 21. Března 2013 - 1:23 — Sidi Fotila jsem to ve spěchu, hle, jakou má Belča cejchu! Zato mě to afro sluší, skryjí se mi pěkně uši! SLECINKY.EU Sidi ♥ upravit odpovědět Obrázek uživatele Belinda Já ti dám mutanta 21. Března 2013 - 1:16 — Belinda Nejdřív mutant, pak pěchota, já jsem z toho zmatená, čeho jsem se to dočkala , na svá stará kolena. Nejsem žádná VIP ka, zkolila mne prý, ta prasečí chřipka. Ještě že mne na Moravě, sestra Maruš lituje, zato ta grácie z Ústí, v mém pádu si libuje.... odpovědět Obrázek uživatele babčahanča Hezký večer krásného dne 20. Března 2013 - 21:02 — babčahanča Asi bude dnešní den ojedinělý. Zítra zase začne zima? Honzík měl kvalitní předporodní přípravu. Čekali jsme ho 3 týdny. Jako sloní mládě!!! Dnes byl nádherný den, jsem z toho jarního vzduchu ospalá/ jako vždy/.Sidi zase perlí.....Moc ti černé vlasy Evo

Vichřice stále duje, Ploučnice probublává a já  brečím!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

utor/ka diskuze: samor2

Tak něco pro každodenní malá přáníčka pro všechny

samor2

Přeji krásný celý den bez hlupáků a průšvihů
Moje www: www.teta.estranky.cz
Odpovědět
Poznámka ke komerčním sdělením:
Pomáhejte nám zde udržovat kvalitní diskuzi. Nevkládejte proto do diskuze příspěvky, jejichž primárním účelem je komerční sdělení. Budou automaticky mazány. V případě zájmu o reklamu na Světě seniorů nás kontaktujte.
Poznámka k diskuzi:
Diskuzní příspěvky jsou seřazeny chronologicky. Čím je příspěvek výše, tím je novější.
Chcete napsat komentář?
Obrázek uživatele babčahanča
ale ano, náš Honzík se směje....
20. Března 2013 - 8:53 — babčahanča

babčahanča

odpovědět

Obrázek uživatele Sidi
Halo, lidičky!
19. Března 2013 - 23:50 — Sidi

Žádné odezvy na srandičky, jako jindy! Ani na toho mutanta!

SLECINKY.EU

Sidi
♥

upravit
odpovědět

Obrázek uživatele Maruš
copak je to za mutanta?
19. Března 2013 - 0:25 — Maruš

o berličce,hnáty křivé,v tom růžovém trikotu.

Nepoznávám svojí sestru,je za hvězdnou pěchotu.

Jak pajdá do zatáčky,padají ji natáčky.

Já tu volám nebesa!!! to je ale noblesa.

Tak si tady říkám vole,nekupuj si žádné hole

v rodině už máme jednotlivce,je mi jí i líto,

vypadá jak po prasečí chřipce.

Až to naši doma spatří,tak to s nimi jistojistě praští.

Všem kámoškám přeji štěstíčko ♥.

odpovědět

Obrázek uživatele Belinda
To je konec
18. Března 2013 - 22:43 — Belinda

Sidule, Tobě když se něco podaří, tak to je tedy dílo. Nejen že růžovou naprosto nesnáším, ale abys musela odhalit tu krutou pravdu o mém těle, to jsem si tedy od Tebe drahá sestřičko nezasloužila. Vlásky jako po týfusu, nožky a ruce po křivici, ještě že je obrázek němý, dozajista bych koktala..... pomsta bude krutáááááááááááááá

odpovědět

Obrázek uživatele Sidi
Hůlky
18. Března 2013 - 19:09 — Sidi

Nejsou hole, jako hole,
to máš přece vědět, trole,
Belinda je vyjímečná,
výbava nedostatečná.
Belča vlastní jednu hůl,
stačí jí však jenom půl!

SLECINKY.EU

Sidi
♥

odpovědět

Obrázek uživatele Barča
pro Belinda
18. Března 2013 - 15:55 — Barča

Pro nákup holí je potřeba vědět, že nejsou hole, jako hole. Pro nás jsou nejlepší lehounké trekingové hole které mají na konci tzv.botičky.Jsou gumové a nasazují se na kovové konce holí. Podle potřeby je možné je i sundat.

Včerejšek je historii.Zítřek tajemstvím.Dnešek je dar.

odpovědět

Obrázek uživatele Belinda
Hůlky
18. Března 2013 - 14:47 — Belinda

Také jsem si před časem pořídila hůlky. Koupila jsem dle doporučení kvalitní v Hervis sportu, hned další víkend jsem je vrátila, neboť byly strašně drnčivé při doteku se zemí. Nové dělají totéž, hrozně mne to rozčiluje, jdu li tichou krajinou a každý krok doprovází zvuk / uvnitř něco rezonuje/. Nevím co s tím tak je nepoužívám , vždy si v lese najdu nějakou suchou větev a jsem spokojená. Potřebuji spíš jen nějakou oporu, rychle a v tom doporučeném tempu stejně většinou nechodím.

odpovědět

Obrázek uživatele Barča
pro babčahanča
18. Března 2013 - 10:04 — Barča

Podívej se dobře. Je to můj kamarád z cyklostezky.Já jdu s hůlkama vedle něho. Obrázek části naší skupiny z letní rekondice.

Včerejšek je historii.Zítřek tajemstvím.Dnešek je dar.

odpovědět

Obrázek uživatele babčahanča
Hezké
18. Března 2013 - 9:21 — babčahanča

Moc ti to Baruš sluší a ani mi nepřipadáš tlustá. Není divu, při takové rychlosti....Dobře , že nosíš helmu. A kam jsi odložila hůlky?

babčahanča

odpovědět

Obrázek uživatele Barča
pro všechny, co nakouknou
18. Března 2013 - 4:10 — Barča

Dnes jsme byly s kámoškou opět na cyklostezce s húlkama. Vysvitlo sluníčko a běžci, cyklisté a bruslaři sportovali, jako o život. Mnohým bylo tak teplo,že se svlékly dojarního.Pozor ale na nachlazení.

Včerejšek je historii.Zítřek tajemstvím.Dnešek je dar.

odpovědět

Obrázek uživatele Poletucha
Jdu vám všem popřát
16. Března 2013 - 0:49 — Poletucha

Image hosting by nahrejto.cz - file hosting

Image hosting by nahrejto.cz - file hosting

A pokud se vám zdá, že je u nás pořád zima, tak to jste měli vidět dnes asi 70km od Bratislavy - Gabčíkovo!

Image hosting by nahrejto.cz - file hostingImage hosting by nahrejto.cz - file hosting

Jitka-užívej si každého dne, nikdy nevíš, není-li poslední

odpovědět

Obrázek uživatele Belinda
Poletuško
15. Března 2013 - 11:33 — Belinda

Zrovna jsem se chtěla zeptat, jak pokračuje akce koupě bytu. Ale čtu Tvojí poznámku o KB, tak mi je jasné, že vznikl nějaký problém. Ráda bych se pletla. Včera jsem byla opět hlídací babička, od jedenácti do devíti večer. Zvládli jsme to všichni bez ztráty květinky.

rr1
picture hosting

odpovědět

Obrázek uživatele Poletucha
Krásný den pro všechny Ss
14. Března 2013 - 12:31 — Poletucha

Sluníčko krásně svítí

jaro už se přece blíží!

Image hosting by nahrejto.cz - file hosting

Jitka-užívej si každého dne, nikdy nevíš, není-li poslední

odpovědět

Obrázek uživatele babčahanča
Hezké ponedělí
11. Března 2013 - 8:08 — babčahanča

Taky chodím v pondělí a mé břišní svaly pak bolí celý týden.Tak já se budu dnes ulejvat.Ráno jsem si zacvičila pozdrav slunci,dnešek bude krutý.Milan už funguje celý týden na ranní venčení a měla bych si hourat...U nás je oblačno-ale roztrhaně a na jihu slunce lemuje kopce...Uvidíme.

Na zahrádce je už veseleji.Sníh zmizel a krtci nic nového nevytvořili.

babčahanča

odpovědět

Obrázek uživatele Marta
Pěkný pozdrav všem.
10. Března 2013 - 23:35 — Marta

Krásný nový týden. Má mrznout, tak jsem zvědavá.A zítra opět jdu do cvičení. Od té doby, co jsem měla natržený ten kolenní sval, tak jsem se ulejvala a zjistila jsem, že nemám žádnou kondičku. Musím to napravit, takže nebudu chodit "do cvičení", alébrž budu chodit cvičit. Dosud jsem svoje cvičence jenom komandovala. Ted se taky protáhnu, když přichází to jaro, tak ať nedělám takovou ostudu. Jsem po této zimě jak medvěd když vyleze z nory. Z čeho vlastně leze medvěd po zimě. Z nory to nebude, to bude jiná skrýš.

Jinak doufám, že tento týden to bude rozlučka zimy s námi.

odpovědět

Obrázek uživatele babčahanča
Docela dobrý den- už všichni odjeli!
10. Března 2013 - 17:10 — babčahanča

U nás je dnes aprílově a slunce svítí! Pá ,pá jsem udělala .Zabalila jsem všechny zbytky koláčů a i jídlo do skleniček - kdo chtěl. Hlavně ,že se to snědlo a nebylo málo.

Ten pták je kukačka a je z webu. Jen jsem chtěla vykouzlit odraz na hladině.Sníh už ve městě není a slunce tolik nepere..Jdu ven.Mějte hezký zbytek neděle.

babčahanča

odpovědět

Obrázek uživatele Sidi
Ahoj
10. Března 2013 - 11:44 — Sidi

Přeji vám hezký, zatažený den.
SLECINKY.EU

Sidi
♥

upravit
odpovědět

Obrázek uživatele Poletucha
Hezkou neděličku
9. Března 2013 - 20:51 — Poletucha

Dnešní sobota byla podmračená, spavá a k večeru začalo pršet. Však nezoufejme, už to nebude dlouho trvat a jaro bude tu!

Image hosting by nahrejto.cz - file hosting

Jitka-užívej si každého dne, nikdy nevíš, není-li poslední

odpovědět

Obrázek uživatele Maruš
Zdravím všechny
7. Března 2013 - 23:06 — Maruš

1362338736 Všechny Vás moc zdravím z Moravy.Dnes bylo skoro jarní počasí,ale co bude dál.Straší i s velkými mrazy.Snad to nebude tak zlé. Snad to budou poslední záchvěvy paní zimy.

Všem kámoškám přeji štěstíčko ♥.

odpovědět

Obrázek uživatele Marta
Rozuzlení.
6. Března 2013 - 21:57 — Marta

JUJ!!! Ale zasloužil si to dědek jeden.

odpovědět

Obrázek uživatele babčahanča
Hezké slunečné dny
6. Března 2013 - 9:15 — babčahanča

Kvetou mi už sněženky a talovínek, ale čemeřice stále spí.Tamoje kvetla pozdě do Vánoc.Je to radost....Mějte se všichni moc hezky..

babčahanča

odpovědět

Obrázek uživatele Maruš
hezké dny všem
6. Března 2013 - 0:07 — Maruš

heleborusPosílám všem hezký pozdrav a přeji hezké dny

Všem kámoškám přeji štěstíčko ♥.

odpovědět

Obrázek uživatele babčahanča
Hezký den .Všude svítí slunce.
5. Března 2013 - 11:21 — babčahanča

babčahanča

odpovědět

Obrázek uživatele Barča
pro Sidi
4. Března 2013 - 21:34 — Barča

Na Ráda si povídám jsem si už ten prográmek vyzkoušela.zdravím

Včerejšek je historii.Zítřek tajemstvím.Dnešek je dar.

odpovědět

Obrázek uživatele babčahanča
Poletuško,to si dám říci
4. Března 2013 - 10:18 — babčahanča

Ten horský myslivec je třída! Toho se drž.Díky za krásné probuzení.Svítí slunce už třetí den. Mé srdce jásá...Zase mám modré nebe nad hlavou..

Ahoj Marto, já nic nevytvářím.Já se ulejvám...

babčahanča

odpovědět

Obrázek uživatele Sidi
Martě
4. Března 2013 - 0:12 — Sidi

Když se ti Martičko tak točí hlava, musím to napravit a točit tě na druhou stranu, tak se to srovná. Dala jsem menší rychlost. S tou šikovností to zase není nic, moc, to Maruška našla ten prográmek, je to tam jednoduché a polopatické. Někde je zde odkaz pro Baruš, na ten prográmek. Jak teď čtu o té placce, tak řvu smíchy, dříve mi to tak směšné nepřipadlo. No, vždyť mi taky Belča na hlavu nasadila ne, klobouk, ale placku a jak mě hned hnala do práce! Jestli jsi četla Bobův pěkný příběh, tak jsi jistě pochopila, kdo je ten sexuální idol! SLECINKY.EU

Poletuško, to je náádherné video! jen ten tvůj polesný se nechal oholit, už mu to tak nesluší. Ale šperk ti dal krásný, jak to Bobo popsal přímo ve verších!

Sidi
♥

upravit
odpovědět

Obrázek uživatele Marta
Pro Sidinku
3. Března 2013 - 22:49 — Marta

Ty jsi děvče šikovnější a šikovnější. Jste s Maruškou a Hankou hvězdy. Já jsem si teď hrála taky s jedním prográmkem, ale na obrázky nemám "gebír". Jinak mě plně zaměstnává záskok za kolegyni ve cvičení a jsem už z toho unavená a otrávená a přesto konec jejího marodění je stále v nedohlednu. Měla už fungovat asi tři měsíce. Už nikdy bych žádný zástup nevzala, protože svého mám dost. Člověk se holt stále učí a poučuje. Zdravím. Přeji krásné sluníčkové dny.

odpovědět

Obrázek uživatele Marta
Júúúúúúúúúúúúú
3. Března 2013 - 22:39 — Marta

já tam taky jsem. Proto se mi dnes furt točí hlava. Já tam rotuju s váma se všema už tolik dní. No těpéro. Zastavtééééé!!!

odpovědět

Obrázek uživatele Poletucha
Pojďte se mnou, ale tiše
3. Března 2013 - 22:03 — Poletucha

Jitka-užívej si každého dne, nikdy nevíš, není-li poslední

odpovědět

Obrázek uživatele Bohumír Petzný
No to je krása ....... a hlavně to tahání,zvedání
3. Března 2013 - 17:56 — Bohumír Petzný

No ano skutečný krásný šperk,

v tom žlábku je ukryt před zraky,

stačí však malá nitka k postavení taky,

jen žena to štěstí má,ze muž ji šperkem obdarovává,

proto přeji aby to štěstí bylo trvalé,

nahrazuje to ty starosti předešlé ...... skutečné krásné !!

Co jinak dále říci se má ........ jaro se pomalu k nám škobrtá a až donde to bude oslava ...... no od Strakonic přes Ústí ,Liberec do Hradce a ještě Šumperk a Kroměříš to taky uslyší.Přeji všem v tom dalším týdnu, vše jak má být,radost ze života mít.

No tak do toho ....... Bobo

odpovědět

Obrázek uživatele Poletucha
Jdu vám všem popřát
3. Března 2013 - 13:55 — Poletucha

Jdu vám všem popřát hezké nedělní odpoledne a zároveň se jdu pochlubit krásným novým šperkem.

Image hosting by nahrejto.cz - file hostingImage hosting by nahrejto.cz - file hosting

Jitka-užívej si každého dne, nikdy nevíš, není-li poslední

odpovědět

Obrázek uživatele dubik21
pomoc k bakalarske praci
28. Února 2013 - 22:34 — dubik21

Dobry den, prosim o vyplneni meho dotazniku na tema "Volny cas a cestovani senioru". Pokud je Vam 60let a vice, vyplnenim dotazniku byste mi velmi pomohli! http://www.vyplnto.cz/databaze-dotazniku/volny-cas-a-cestovani-senior/

odpovědět

Obrázek uživatele Sidi
Ahoj
28. Února 2013 - 21:48 — Sidi

Srdíčko pro všechny na dobrou noc

IMG-Upload

Sidi
♥

upravit
odpovědět

Obrázek uživatele babčahanča
Dobrou noc
28. Února 2013 - 21:46 — babčahanča

Dobrou noc . Hezky se vyspěte do růžova.

babčahanča

odpovědět

Obrázek uživatele Sidi
Ahoj
28. Února 2013 - 15:51 — Sidi

Dnes jsem nás všechny šoupla do Ss koule. Na Gimpu je to ten nejjednodušší úkon, v ostatních plavu. Jen z chudinky Hanči a Marty je vidět při delším bádání, jen kousek hlavy, což mě mrzí. SLECINKY.EU

SLECINKY.EU

Sidi
♥

odpovědět

Obrázek uživatele Sidi
Ahoj
27. Února 2013 - 0:35 — Sidi

Zdraví vás 3 grácie! Mounting created Bloggif

A JEŠTĚ 3 GRÁCIE: SLECINKY.EU

Sidi
♥

odpovědět

Obrázek uživatele Belinda
jen tak
26. Února 2013 - 21:01 — Belinda

Hypnóza léčí …

Žena přijde domů a povídá svému manželovi:

"Pamatuješ, jak mě pořád bolela hlava celé ty roky? Tak je to pryč!"

"Žádné bolesti hlavy?" ptá se manžel. "Jak se to stalo?"

Jeho žena odpoví:

"Marie mě doporučila k jednomu hypnotistovi a ten mi poradil si stoupnout před zrcadlo, dívat se soustředěně na sebe a opakovat:

Nebolí mě hlava!

Nebolí mě hlava!

Nebolí mě hlava!

No a ono to funguje! Veškerá bolest hlavy je pryč!"

"No to je skvělý!" nadšeně přitakavá manžel.

Jeho žena pak říká:

"Víš, ty taky nejsi bůhvíco v posteli posledních pár let, proč za ním taky nezajdeš, třeba ti něco poradí?"

Manžel souhlasí, že to udělá. Po jeho první návštěvě u hypnotisty se manžel vrátí domů, strhá ze sebe šaty, popadne manželku do náruče a odnáší ji do ložnice. Položí ji na postel a povídá:

"Nehýbej se, hned jsem zpátky!"

Odejde do koupelny, vrátí se za par minut a skočí do postele. Pomiluje vášnivě manželku, jako nikdy předtím.

Jeho žena celá omámená zvolá:

"No tak to bylo teda úžasné!"

Manžel odpoví:

"Nehýbej se, hned jsem zpátky!"

Odejde znovu do koupelny, vrátí se zpátky a druhé kolo je ještě úžasnější než poprvé. Manželka se posadí na posteli, hlava jí jde do závratě a jenom slastně vzdychá:

"Pane Bože, pane Bože…“

Manžel opět řekne:

"Nehýbej se, hned jsem zpátky," a odejde do koupelny.

Tentokrát ho ale manželka potichu následuje, a tam, v koupelně, ho uvidí zírat na sebe do zrcadla a říkat:

To není moje manželka!

To není moje manželka!

To není moje manželka!"

Poslední rozloučení se zesnulým se koná příští sobotu....

odpovědět

Obrázek uživatele Barča
omyl
26. Února 2013 - 18:15 — Barča

Včerejšek je historii.Zítřek tajemstvím.Dnešek je dar.

odpovědět

Obrázek uživatele Barča
pro Maruš
26. Února 2013 - 18:12 — Barča

Dík za vysvětlení, ze kterého nejsem příliš moudrá.Třeba si o tom jednou popovídáme víc. V tom případě je to tvoje autorské dílo ne ?

Zdravím všechny na webu i všechny hosty,kteří kouknou na náš web. Dnes je zde teplo, ale na silnicích a chodnících ohromný kaluže. Též se mi otvírá kudla v kapse, nad počmáranými paneláky, které jsou opraveny a většinou si nájemníci brali na opravu půjčky, které budou ještě dlouho splácet a barák už je zhehodnocen.

Včerejšek je historii.Zítřek tajemstvím.Dnešek je dar.

odpovědět

Obrázek uživatele Maruš
Všem všem
23. Února 2013 - 23:12 — Maruš

jaro1 Přicházím s přáníčkem příjemně prožitého víkendového večera ze zasněžené Moravy.Ale myslím,že je to stejné v celém Česku.Snad jsou to už poslední tahy paní zimy.Posílám jarní obrázek Kéž už by to tak bylo.Teplo a sluníčko,ale to si ještě počkámeTy obrázky Baruš dělám jen ve Photofiltre a skládám je z různých fifů.Tu najdu lísteček,tu klobouček a šup s tím do složek a potom to poskládám do obrázku,na bílou plochu,kterou když je obrázek hotový zase vygifuji.Tak se s tím s děvčaty bavíme a radíme si navzájem.

Všem kámoškám přeji štěstíčko ♥.

odpovědět

Obrázek uživatele babčahanča
Dnes jsem měla lítání....
23. Února 2013 - 21:30 — babčahanča

A taky že jsem odpoledně upadla na prdel- bolí mě pravá kyčel.Třikrát jsem to vybrala a po čtvrté bum.Bude modřina. Škrábali to a nesypali- vlastně to uklouzali radlicí...Taky jsem fotila tu krásu po městě...Hrabala auto,a stejně šla nakoupit s batohem..Máme všude sníh. Jau Jau, nemohu u PC ani sedět.

babčahanča

odpovědět

Obrázek uživatele Marta
Všem
23. Února 2013 - 21:05 — Marta

Přeji všem krásnou neděli.

Už, aby nám to všude takhle venku kvetlo!

odpovědět

Obrázek uživatele Sidi
Ahoj
23. Února 2013 - 20:26 — Sidi

Taské jsme se dnes brodili ve sněhu. Byli jsme u mladých na oslavě, s trolejbusy byl menší problém, ale se zpožděním jsme dojeli. Ve vyšších částech města je krásný prašan, níže už byl mokrý sníh.

Baruško, sbíráme různé obrázky na různých obrázkových webech a ukládáme si je do své složky obrázků, pak je upravujeme ve Photofiltru. Tu Aladinovu lampu jsem také našla, uložila, jeskyni zase jinde, pak animovaného ducha, který jsem ale na Photofiltr nemohla dát, ztratil by animaci. Takže jsem na Photofiltru nalepila lampu do jeskyně, udělala rámeček a pak tento obrázek vložila do editoru free online, tam se podařilo uchytit animovaného ducha, přidala text a efekty hvězdiček, které byly v tomto editoru. Takže tam byl obrázek dokončen, uložila jsem jej do své složky a pak jen nahrála a vložila sem. Dá to práci, vyhrajeme si, ale baví nás to.

Sidi
♥

odpovědět

Obrázek uživatele Barča
pozdrav
23. Února 2013 - 19:44 — Barča

Hory sněhu jsou i v Praze. K večeru to ale rozmrzalo a víceméně pršelo.Nechci ráno vidět tu klouzandu.Zase se budeme chlubit, kolik máme rozbitých končetin, natlouklých hrudníků atd. Sidi Maruš , kam chodíte na ty krásné obrázky ? Aladinova lampa nemá chybu. Ještě , kdyby tak fungovalo to kliknutí na lampu..Zdravím

Včerejšek je historii.Zítřek tajemstvím.Dnešek je dar.

odpovědět

Obrázek uživatele Maruš
dobrou noc všem
23. Února 2013 - 1:34 — Maruš

konvalinky1 Všem Vám přeji dobrou noc a hezký víkend.U nás bylo včera jako na jaře a dnes fujanice a plno sněhu.

Všem kámoškám přeji štěstíčko ♥.

odpovědět

Obrázek uživatele Sidi
Ahoj
23. Února 2013 - 0:49 — Sidi

Chceš Aladinovu lampu?

SLECINKY.EU

Sidi
♥

upravit
odpovědět

Obrázek uživatele babčahanča
Taky na ní ..
22. Února 2013 - 10:45 — babčahanča

Já taky na ní narazím a zrovna včera na Senir Tipu- hledala jsem si tam právě o dělání presentací- co nás učila-najednou Melody. Je to milé,je tu s námi stále.

Do Gimpu jsem dala odkaz na stránky o tvoření v gimpu- dost dobré..Asi by měla radost, že si pořád ještě s obrázky hrajeme...Hanča

babčahanča

odpovědět

Obrázek uživatele Poletucha
Vzpomínka, která nikdy nevyhasne
22. Února 2013 - 2:03 — Poletucha

Zrovna včera jsem byla na svém webu a pročítala a našla jsem toto:

Od Marcelky k mím 60inám

Jituško ,jsi moje studánka\čistá jsi ostrov plný naděje s Tebou je krásně,Tvá hlava je bystrá a srdce s TEBOU OKŘEJE.Proto TI PŘEJU PŘEMNOHO ROKŮ v absolutní svěžesti,vždyť mít TVÉ RADY A SKLÍNKU MOKU,to považuji za štěstí....Takže mi promiň Jitunko milá,ŽE JSEM SE ASI ZBLÁZNILA a tuhletu báseň jsem právě k šedesátinám Ti složila.....Mám Tě moc ráda a chci abys krásně v okruhu rodiny si ten slavný den prožila...Nakonec řeknu své největší přání buď Jituško navěky s námi.........jako ten slon co u Nilu "prdel" myl V HLUBOKÝM TOKU100 ROKŮ:-)))2.6.2011BUDE ZA PŮL HODINY A TO UŽ BUDU SPÁT....

Až mě slzy vstouply do očí. Škoda, že jí už nemohu popřát já.

Image hosting by nahrejto.cz - file hosting

Jitka-užívej si každého dne, nikdy nevíš, není-li poslední

odpovědět

Obrázek uživatele Maruš
Pro Marcelku
21. Února 2013 - 20:00 — Maruš

e0f90a37

Myslím na ni každý den,protože mi ji připomínají její snachy s vnoučátky,které potkávám.A dnes bych na její nedožité 60tiny málem zapoměla.Všem nám chybí.

Všem kámoškám přeji štěstíčko ♥.

odpovědět

Obrázek uživatele Barča
vzpomínka
21. Února 2013 - 18:42 — Barča

Přidám se k Sidi pro Melody, byla moc fajn.

 Já dobrá. Milan už po srágoře /psala jsem v receptech/ O Sidi jsem nic nevěděla.Buďte zdraví všichni i psi.

Konečně je jaro...