Svět seniorů

Poprvé jsem narazila na tuto rubriku. Přečetla jsem ji a napsala komentář. Klapla přidat obrázek a poprvé se mi celý můj napsaný komentář ztratil. Asi neměl být přidán tak, jak jsem ho napsala poprvé.

Všechny články v této rubrice se mi moc líbily. Všechny články v této rubrice jsou ale moc smutné, Pravdou je, že i smutné zážitky patří k životu.

Možná bychom se ale neměly(-i) bát napsat do zatím tak smutně laděné rubriky i nějaký veselý příběh, který se nám stal poprvé. I něco veselého se nám může přihodit poprvé.

Tak beru na sebe úkol. Budu přemýšlet, co veselého se mi stalo někdy poprvé. K zamyšlení je, jestli se vlastně veselé příhody stanou poprvé, potom po druhé a třeba se ještě opakují. Tak nevím, jestli ten můj úkol nebude přece jenom těžký.

# Bylo půl deváté, pracovní dopoledne už v plném proudu, když dorazil
# # postarší pán, osmdesátník, k odstranění stehů z prstu. Řekl, že spěchá,
# # že má už na devět něco dalšího domluveno.Viděl jsem, jak je nervózní
# # a řekl mu, aby si sedl; věděl jsem, že se něj sotva kdo podívá dřív než
# # za hodinu. Díval se však pořád na hodinky, a já zrovna neměl pacienta,
# # tak jsem se rozhodl se na jeho ránu podívat. Zjistil jsem, že je dobře
# # zhojena, tak jsem si promluvil s jedním lékařem a obstaral si vše
# # potřebné k odstranění stehů a převázání rány. Zatímco jsem byl takto
# # zaměstnán, zeptal jsem se jej, spěchá-li snad tolik kvůli další návštěvě
# # u jiného lékaře. Odvětil, že nikoliv, že potřebuje jít do sanatoria, aby
# # posnídal se svou ženou. Tak jsem se zeptal na její zdraví.Řekl, že tam
# # už nějakou dobu je a že má Alzheimera. A jak jsme tak povídali, otázal
# # jsem se, vyvedlo-li by ji z rovnováhy, kdyby přišel trochu později.Opáčil,
# # že jeho žena už dlouho neví, kdo je a jeho že už pět let nepoznává.To
# # mne překvapilo a ptám se: A vy tam přesto docházíte každé ráno, i když
# # ona neví, kdo jste? Usmál se, poklepal mi na ruku a pravil: Ona mne
# # nepozná, ale já pořád vím, kdo je ona! Musel jsem zadržet slzy, když
# # odcházel. Na ruce jsem měl husí kůži a pomyslel jsem si:
# # Tak takovou lásku bych chtěl v životě mít.
# # Opravdová láska není tělesná ani romantická. Skutečná láska spočívá
# # v přijímání všeho co je, bylo, bude a nebude.
# # Nejšťastnější lidé nemusí zrovna mít to nejlepší ze všeho, oni si udělají
# # to nejlepší z toho, co mají.
# # V životě nejde o to, jak přežít bouři, nýbrž jak tančit v dešti.
# # Všichni stárneme; už zítra může dojít na vás. Užívejte si už nyní života
# # naplno. Má omezenou dobu platnosti.
# #
# # Volný převod Jakub Sinderhauf 2010
# #

Třeba blbneš, kdoví :-). Neboj se nebudu tak rychle psát, jen se realizuj :-).

Už se těším na velikonoce, kdy budou?

Mourinka

Krásné vyznání. Všechno je někdy poprvé.Pomysli na všechny, kteří ve tvých letech leží na vánoce na nemocničním lůžku / LDN, ošetřovatelská lůžka, DD aj. /  Určitě by s tebou rádi měnili i za cenu toho, že budou sami,- ale doma.Těší mě, že ty víš, jak na to.Víš, co je v našich letech prioritou,trefit z nákupu domů, být ráda, že si můžu kolem sebe udělat vše potřebné sama a hezká je i ta tvá poslední věta.......Držím ti palce a netrap se. I ty jsi poprvé odešla od svých rodičů. zdravím

Je báječné, když si  "báječný chlap vezne báječnou ženskou, když mají báječné děti", to všechno bylo.

Po dvaceti letech jsme se rozvedli. zaskočilo mě to, to je slabé hodnocení a děti to musely ustát také. Děti studovali atd... , žili se mnou. Na děti si snad ani nemohu stěžovat i pro ně rozvod není ok řešení.  Tak si vytváří svoje tradice a já vím, že již na prvním místě nemohu ani být.

To moje "poprvé" bylo před dvěma lety, takže mi promiňte, že jsem to psala jako nyní. Jak vidno nezapomněla jsem, ale tehdy jsem to zvládla, jak jsem to ve stručnosti popsala. Jediný klad toho všeho bylo, že tak moc nelpím na tradicích, které jsou v každé rodině a všeobecně ve společnosti dodržované. Snažím se odpoutávat se od toho co bylo.

Proto těm, kteří jsou dva přeji, ať jim to co nejdéle vydrží, ti co ovdověli ať vzpomínají jen na to nejhezčí a to horší ustoupí do pozadí a ti co jsou na tom jako já, ať žijí podle svého svědomí co nejlépe.

Děkuji všem, kteří mi napsali. Je fajn, že je tenhle vynález jako PC a je fajn, že jste Vy, každý s nějakými svými zkušenostmi a neutuchajícím způsobem vynacházet zábavy :- ), svými názory... Je dobře, že se může člověk vypsat.  

Tak mi někdy "to moje vypsaní" promiňte. Člověk se nejvíce ve vzpomínkách vrací k těm, kdy byl nejšťastnější. U mě moje dětsví, narození dětí a větší část manželství. Pak se něco začne hroutit a nejde to zastavit. Teď už to  není tak ještě špatné, pokud se nezačnu přebírat ve vzpomínkách ,těch horších. Ještě  děvčata z nákupu trefím domů a to je také vlastně štěstí a to velké.  A naší povinností je žít co nejdéle, nejzdravěji, nedát se zatlačit do kouta.....  

Moc Vás všechny zdravím.Teprve dnes jsem si přečetla ,cos' napsala o Vánocích a bylo mi z toho smutno za Tebe , sebe i ostatní,kteří mají podobné zkušenosti.Je únor a já myslela, že "šťastné" Vánoce mám už za sebou.Nechala jsem si čas na odpověď, vařila atd.,ale nedá mi to a musím alespoň něco napsat.Každé Vánoce se snažím myslet racionálně,vím,že  budeme s manželem sami, ale stejně navařím, napeču, naklidím , vyzdobím.Najíme se , dáme si dárek ,o kterém oba víme ,zapálím svíčky za všechny ,kteří už s námi nejsou a vyprávíme si o tom,jaké to bylo dřív.Děti příjdou až na Štěpána na oběd,teprve si dáme nějaký dárek nebo ukáží, co si nadělili za naše peníze a je po Vánocích.Měla bych napsat víc o sobě, ale nejde to.Jen jsem si vzpomněla na slova ,které mi řekla jedna sousedka před lety:"Jo ,holka zvykni si nato, že všechno je v životě poprvé a pak si zvykneš.Podívej se kolem sebe , kolik si jich muselo zvyknout?"Tak zase někdy u pokecu nashle...Eva

mám to za sebou potřetí! Manžel zemřel na konci listopadu. Syn jezdí s rodinou poslední tři roky na vánoce mimo republiku a nechtěla jsem,aby svůj záměr kvůli mně rušili. Zůstala jsem v baráku sama,připravovala na prodej dům a likvidovat vše,co bylo zapotřebí. Na konci března bylo vše hotové ( a já psychicky zcela vyřízená ) a já se stěhovala z míst,kde jsem bydlela 60 let do Prahy,kde mi syn pořídil bydlení.Pak jsem zde prožila první vánoce TAK JAKO TY a teď druhé vánoce právě tak.Mohla bych jet někam,abych nebyla sama,možností je dost.Ale mám obavu,že bych tam moc přemýšlela,proč tam jsem.Že by to byl útěk před samotou do vnitřní ještě horší samoty.

A to jsem jednou zažila:Měla jsem nějaké osobní problémy a rozhodla se,že pojedu do Prahy.A byl to špatný nápad.Nejdříve jsem si koupila v tehdejší ÚVĚ  krásný šátek.Potom jsem se vydala na Václavák.Proti mně se valily davy lidí a já,jdouc proti nim,jsem si tu samotu mnohonásobně  uvědomovala.Slzy mi tekly jako hrachy a já šla k muzeu a zase zpět,kapesník promočený.A šátek mi také radost nepřinesl.Ležel ve skříni,před stěhováním jjsem ho vyhodila. Je to složité,každý jsme jiný a řešení  a síly musíme hledat každý v sobě.

Možná Sidi to budeme zase absolovovat za necelý rok.Ale uvidíme!Můžeme zatím chodit,jsme soběstačné ( také zatím ),a toho si musíme vážit,protože to také nebude pořád.A jestli máš skype,ozvi se .

"Po prvé" by měly být jen příjemné zážitky Toto "po prvé" je opravdu smutné, rády bychom Mourinko Tvůj smutek rozptýlily, ale je to těžké. Každý své smutky prožívá jinak. Podobných  "po prvé" prožilo hodně lidí a my si teď uvědomujeme, že to může a pravděpodobně postihne každou z nás. My s manželem jsme byli zváni na vánoce k oběma dětem, ale odmítli jsme /letos po prvé/, chtěli jsme mít svůj klid. Jenže kdybych byla sama, jistě bych k některému dítěti jela. Snad by nebylo špatné prožít vánoce někde na horách na zájezdu, kde by člověk nebyl sám. Vždy to ale nejde. Říká se, že nikdy není tak zle, aby nebylo ještě hůř, ale je to asi planá útěcha. Je dobře, že jsi sem vypsala všechen smutek, možná se Ti trošku uleví a my všechy s Tebou cítíme. A PC je dobrý pro spojení s nejbližšími. Až přijde jaro /kéž by už bylo/, i Ty se rozveselíš. - aspoň doufám.  Ahoj.  Sidi

Zdravím. Umím si představit, jak Ti bylo. Já mám děti tři a také jsme si museli zvyknout, že štědrý večer trávíme sami. Dcera je až na Slovensku a jezdí až 26.12., nejmladší s rodinou jezdí na chalupu a tak rovněž přijdou až po svátkách a nejstarší syn s vnukem ... to je kapitola sama pro sebe. Jsou rozvedni, ale kvůli malému tráví štědrý den u druhé babičky, kde se sejdou i s matkou vnuka. Ale loni už byl syn s námi a vnuk s mámou. Takže štědrý den je klid a potom je zas až moc rušno. S tím nic nenaděláme, takový je život, děti dospějí a my je nemůžeme nutit dělat to, co my bychom si přáli. Zase si to vynahradíme jindy. Nesmutni a měj se hezky! Jitka