Svět seniorů

Poletuško, tady je důkaz, že se neošidím, to jsem si upekla před chvilkou na zítřejší den. Nevím, jestli to vydržím a nezobnu si....Králík s bůčkem, mňam...

Tak to se nemusíš bát Alzheimera, když máš Jonáška! Ten ti přimomene vše, co potřebuješ. Doporučila bych ti zapisovat si všechny dětské šplechty, až povyrostou, dost jich zapomeneš. Já lituju, že jsem si toho zapsala jen málo, dost jsem toho zapomněla a to je škoda. Tvoji vnoučci mají teď ten nejkrásnější věk.  Jsou to drahouškové.

To je ale pomocníček.Když pes zklamal....

http://youtu.be/qeuL5IGimCQ

Tak jsem dneska na vlastní kůži pocítila, jak mi tady schází pořádný mužský. Abych té práce neměla málo, rozhodla jsem se, že si vymaluji kuchyň. Před časem jsem nechala na zapnuté plotýnce hrneček s máslem, to shořelo a černý čmoud zanechal na stěně fleky. Tak holka, na to se nebudeš koukat, něco s tím udělej. Stalo se, z komory jsem si již před několika dny přinesla potřebné pomůcky a primalex, neměla jsem však odvahu. Malířskou štětku, ani ten váleček, jsem v životě v ruce nedržela. Nejdříve jsem vše omyla jarovou vodou, tekla z toho pořádná špína. Jak jsem vlezla ke stropu nad linku, objevila jsem tam letitou mastnotu. Utírám tam občas prach, to jo, ale nahoru, abych tam viděla jsem lezla někdy před lety, kdy jsem byla ještě schopná skákat na židli a z ní si stoupnout na desku vedle dřezu..... Tak jsem misto malování, začala různými,  špínu ničícími prostředky, gruntovat prostor na lince. Jelikož mám ráda teploučko, u stropu ze mne po chvilce pěkně lilo. No a když je čisto nahoře, odtáhla jsem i sporák a vydrbala jeho okolí. To by jste se divily, kolik ztracených lžiček, vařečku a drátěnku jsem tam našla. A to jsem tam uklízela před vánočními svátky. NEKECÁM. Když už jsem se dala do práce, došlo na to malování. Proboha, jak to ti malíři dělají, že vůbec nenacákají. Já to měla všude. Na rukou, na obličeji, na triku, no prostě byla jsem jako dalmatin. Na zem jsem si  naštěstí dala nějaký velký hadr, jinak bych asi musela vyhodit i koberec. Nikdy bych nevěřila, co udělá nesmetená pavučina. Jak chci zajet štětkou co nejhlouběji za radiátor, nalepí se mi ta mrcha černá na ní a já jí  rozšmudlám po již jednou natřené zdi!!!  Přetřít to nejde, tak pracně nehtem seškrabuji to svinstvo, jak se jen dá. POMÓOOC!!!!! Najednou koukám, co to mám dole na parapetu. Jelikož jsem měla asi štětku moc namočenou a málo jsem barvu roztítala, po zdi začaly stékat takové čůrky a na perapetu vytvořily malé loužičky. Ty, zrovna jako i ty čůrky, začaly v teple rychle usychat, takže na zdi vznikla " pěšinková malba"..Ach jo, do čeho jsem se to pustila.... Jdu raději krmit ovečky. Ale protože dnešní den byl asi DEN BLBEC,  tak, když jsem chtěla překročit  asi 120 cm vysoké ovčí pletivo, kterým je přepažená stodola, nastal problém. Jednu nohu jsem přendala a při přehazování druhé, kterou jsem asi málo zvedla, jsem zachytla šličkou a už jsem letěla po hubě do hnoje. Naštěstí je tam více sena, nežli hoven, pád jsem přežila bez zlomenin či kosmetické újmy. Ovečky úlekem zalítly do kouta, asi nechápaly, co to tam ta jejich bábinka vyvádí.......... Doma ne mne zato čekalo milé překvapení, zeď zbělela, čůrky splinuly, nic není znát.... Takže drahouškové,  nechce někdo vymalovat??? Co vy na to???

 1. Carles Dodgson                      koktal    a

2.                                                              a

3.                                                              b               

4.                                            Zambie     a

5.                                                            b

1/ Lewis Carrol vymyslel příběh Alenky za zrcadlem i díky.........................a/hluchotě   b/slepotě   c/koktání

2/ Fidlovačka je starý nástroj který používali ..............................................a/ševci        b/parukáři   c/řezníci

3/ Astronauti Armstrong,Aldrin,Collins byly posádkou Apolla .....................a/7              b/11            c/13

4/Lusaka byla metropolí Severní Rhodesie,dnes .......................................a/Zambie    b/Mali         c/Guineje

5/Poprve na Cejlon připluli Portugalci roku .................................................a/1405        b/1505       c/1605

Novosti ......... Jihlavská nemocnice má digitální mamograf ......v provozu od 06.02.2012

                        Alžběta II. je na trůně v Anglii už 60 let ...od 06.02.1952................ po smrti otce když byla v Keni

                                                           Tak zítra ....................... Bobo

V Držkově byla  továrna na výrobu všech druhů teploměrů .... lékařských,bytových,technologických .....atd,bylo tam také museum ....... dost zajimavé ?        Na doplnění Bobo.

 To jsem ráda, žes tam  popsal svou cestu a putování životem. Já v létě jedu k Jablonci do Jílového u Držkova. Už se tam rozhlížím, co všechno navštívíme. Budeme mít ovšem 4- 6 dětí, ale tím to bude zajímavější.Já mám strašně ráda pověsti z okolí. Ty pak vyprávím na dobrou noc a čím jsou strašidelnější, tím je to víc baví.

Jaká,pak sranda vážený a milý ......... no vážně jsem tam všude byl,historky si pamatuji dodnes a mohl bych vyprávět,

Tak vojna Brno ..... sloužil jsem u radistů po oba roky v Židenických kasárnách ........ morse byla hlavní náplń práce

                               radisty, čím lepší znalost tím, vyšší hodnost  a kvalifikace,různé výhody ........... získal jsem spojařskou

                               jedničku / byla ještě 2 a 3 /,písmenka jsem chytal  dobrou rychlostí a čísla / byla delší / o poznání

                               pomalejší.Při vycházkách  jsme měli známé hospůdky a ta naše hlavní byla v Bě

hounské, / Kde byla

                               velice krásná servírka ...... 22 let,.tmavovlasá ...... výška 178,míry .... 85/65/88,/jako dnes ji vidím /

                               a ona to o sobě věděla a když roznášela piva tak se přes rameno ohnula s půllitrem aby  z našehoho postavila

                               na stůl, a to krásné tričko a to ostatní k tomu......... když se sejdeme v HK se spolusloužícími tak to je

                               první vzpomínka.Další vzpomínka je na na Bar - FLÉDA  v Köningu / Královo Pole / azyl starších a

                               dost starých kněžek lásky / Byl tam zákaz návštěv pro vojáky / ale zůstaly vzpomínky jako živé

Já  ještě dosud mladík, jsem se narodil ......... v Jablonci n.N.Můj otec v Uničově,má matka vHradečné u Ulibice /co je Libavá /,škola v Jablonci n.N,potom v Rychnově n.Kn,učení na elektromontéra v Teplicích lázních v Čechách,učnovská práce v Lovosicích,Litoměřicích,Bílině,vojna v Brně - Židenicích,také  čas v Rajhradě,jako spojař jsme dělali spojení pro vojska  na střelbách v Kežmaroku / Tatry /,Stakčín Vihorlat /,potom práce v HK,Žamberk,Vamberk,Letohrad,Hanušovice a nahoru na sever Dobruška,Nácho,Hronov,Dvůr Králové n.L,.Trutnov,Železný brod,Semily,Špindl.Mlýn,Rokytnice n.J. Harrachov,Jablonec n.N,Liberec,Český Dub,Turnov,Mladějov ,Jičřín,ještě více na severMost,Bílina,Klašterc n.O.a po svatbě Praha,po příbuzných v Brně,Turnově,Bratislavě,Trenčinu,Humenném,Malacky a to stačí než mi dáš dvě facky,že si vymýšlím,no nééééé ..... vážně já skoro všude známe mám a rád se snimi potkávám.

Zážitky z cest  ..... učení v Teplicích l.v.Č.

Bydlel jsem v Rychnově n.Kn. a do učení v roce 1954 jsem začal jezdit od září a domu jsem se vracel jedenou za 4 až 5 neděl.Cesta tam  i zpět  se mohla provést dvěma směry ...... první směr . Rychnov - Častolovice - HK - Nymburk - Lysá n.L -přestup na Všetaty .až do -Ústi n.L.Střekov,tramvají přes Labe na nádraží -Ustí hl.n - až do Teplic l.v.Č Číselné značení tratíto bylo: 2a,2,7,13 dneska to je tuším 210,20,70,130,nebo drýuhý směr  Rychnov - Častolováice - HK - Nymburk - Praha hl.n. - Praha Masarykovo n - Lovosice - Ústí  hl.n. - Teploce l.vČČíselné značení 2a,2.9,13 nově 210,20,90,130

 Vagony staré dřevěné,mizerně vytápěné,volné  sjížděcí skla,sice rychlíkové / ale byly jsme rádi když jsme v Teplicích vystopily/ ,nepamatuji si žádné skupinky lidí a cigánu kteři šikanovaly cestující.Takže cesty celkem proběhly v mezích jakehosi pořádku.Pamatuji dve srážky  vlaků a autobusu MHD na přejezdu v Teplicích / cesta na Cínovec a rychlo tonážní lokomotiva 555 .....a 50 až 70 vagonů s uhlím,zastavilo se to až na nádraží po 500 až 600 metrech.

Jako  učnové jsme se stavovaly v hotelu LUX u nádraží na 14° černém pivu,kouřily cigarety Rosice a to bylo něco ???

      Nejsem  dobrý románopisec,ani humorista ale mám to vše na svý ch zádech .... ahojda Bobo,

Ani nevíte,jak vám závidím ty vaše krásné vzpomínky na dětství! Já jsem babičku nepoznala ani jednu a dědy jsem také měla dva, ale jednoho jsem viděla jen jednou a pamatuji si, že se mi moc líbil. Druhého dědu jsem viděla asi třikrát a to až po smrti mé matky. No a proč jsem nepoznala babičky? Jedna umřela, kdy, to nevím a druhou můj tatínek vyhodil, když se o mě po mém narození vyjádřila, že jsem měla raději umřít. A tím byl veškerý styk s ní přerušen. Prázdniny jsem trávila s matkou doma, chodila do knihovny a pak jsem doma četla i 12 knížek týdně. Bydleli jsme v továrně na čištění a šití péřových dek, vedle koželužny a v blízkosti cukrovaru. Všechna okna byla na západ a tak jsem žila přes léto ve smardu a vedru. Možná proto nesnáším léto. Nesměla jsem nikam moc ven, neumím ani plavat, to mě matka zakázala. Také jsem ráda sedávala na dvoře na jedné jabloni a tam, nikým neviděna jsem proseděla mnoho hodin s knihou v ruce.

Na zimu už mám lepší vzpomínky. Za továrnou byly veloké jámy, které se plnily močůvkou z vedlejší koželužny a v zimě, když zamrzly, nasadila jsem na boty šlajfky a šla tam bruslit. Také jsme s tatínkem chodili sáňkovat na nedaleký kopec zvaný Metličák a tam jsem s radostí sáňkovala.

Teprve po smrti matky jsem poznala zbytek příbuzných - tety, strejdy a sestřenice. Moji rodiče pocházeli z Plzně a tam jsem pak jezdila každý rok na prázdniny. Občas mívám pocit, že jsem byla o kus života ochuzena. Nemám ani fotky prarodičů, nemám fotky, jak jsem vypadala jako miminko. Prostě mě stále něco chybí. 

To naše děti dodnes vzpomínají na prázdniny trávené na Moravě u babičky a dědy a s radostí tam dnes jezdí zase se svými ratolestmi i když už ti dva nejsou mezi námi.

Ano, krajane, píšeš to přesně, první monolit se cestou zlomil, druhý stojí na Pražském hradě. V kamenolomu v bílém domě jsem se narodila, kamenolom byl mého dědy, Jarolíma Foita. Otec, jako nejstarší syn měl být nástupce, ale vzal si chudou kantorku, tak byl vyděděn. Pak založili akciovou společnost a po válce stejně neměl nikdo nic. My jsme se odstěhovali do Děčína a do Mrákotína jsme jezdili jen o prázdninách. No a tam jsem se teprve setkala s různým zvířectvem mé tety. Jezdila jsem tam moc ráda, měla jsem tam plno bratranců a sestřenic a dělali jsme lumpárny. Koupali jsme se v Žibřidu a v Mrzatci, tam byla voda studenější. I tu kadibudku jsem tam u tety zažila. U babičky a dědy byl už splachovací záchod.

Nezapomenu na Sedlejovskou polévku, mé babičky, jak nám šmakovala, když jsme my, děti seděly na koberci na schodech, protože jsme se všichni, s dospělými do sednice nevešli. Chleba jsme kupovali v místní pekárně, ale to byly pecny, jak kolo od vozu! Bílé, voňavé, s domácím sádlem - mňam!   No, teď už jsem tam nebyla pár let, příbuzenstvo vymřelo,  nebo se přestěhovalo, zůstal bratranec v Telči, ale tam jsem nechtěla přespávat, mají o prázdninách dost svých dětí a vnoučat. A tak když jsem tam chtěla být aspoň týden s rodinou, bydleli jsme v penzionu u Burianů. No, však Martička také vzpomíná na Jihlavu a okolí!

Milá Sidi,tak to je fakt náhoda.I když nás osud rozházel do do všech různých stran,nakonec se krajani setkají tady na těchto stránkách.Jinak blíž jsem to měl k Mrákotínu.Jednak jsme tam chodívali an pochoďáky,to když jsem byl na gymplu v Telči a taky jsem často jezdíval přes Mrákotín na skútru a teprve později autem z Budějovic do Třeště na návštěvu k rodičům. Když jsme chodívali do Mrákortína,ukazovali nám i nedaleké žulové lomy,kde,jak je asi všeobecně známo,byl vylomen největší kus žuly ,opracován a přepraven na Pražský hrad,kde ten žulový obelisk stojí dodnes.Prý,ale ještě větší se podařilo vylomit,ale ten se jim přerazil.

 V Hradci přeci nebydlím, co ty pozdravy z jihu? Jsem tam jen na skok.Jinak bych už s tebou šla na kafe...

Dost lehké na novém počítači 1c2b3c4c5b

Tiše se vplížím mezi Vás kteří jste na SS a tiše si oddychnu,že to je za mnou ....... ještě ne úplně,ale mohu s Vámi

komunikovat / lidsky hovořit / ..... co se stalo ??

1/ starý počitač ..... odešel tam  .... kam bylo třeba,byl už úplně na KO !!

2/ objednán u ALZY nový  počitač 05.01.2012, s dodáním do 18.01.2012,termín chyba lávky .... nebyly komponenty !!

    nové objednání jineho typu po dohadování až  26.01.2012 s dodáním do konce 01/2012.

3/ Splněno k 31.01.2012,uhrazeno,odvezeno,rozbaleno ..... napojování a zprovoznění postupně k 05.02.2012.

    K dnešní mu dni  mohu řící,že není potřeba žádné docházkové knížky,že snad dohoním vše,co jsem ne vlastní vinou

    možná nezpůsobil,ale krásně se to čte,díky všem.

Hnedle to rozběhneme

1/Pokud se Řecko odvrátí od Eura,pak bude znovu používat...... a/ frank.................b/   pesetu ..............c/   drachmu

2/Evženie Gradetová,otec Goriot jsou díla od .................................a/...Huga..............b/...Balzaca............c/   Flauberta

3/Slavný chrám Vasila Blaženého najdete v ...................................a/   Sofii ............... b/  Istanbulu .......  c/...Moskvě

4/Tarbik egyptský,skoro nemusí pít,je to totiž ................................ a/...žába ...............b/  pavouk ............ c/   hlodavec

5/Léčivý Prusíkuv pramen najdete v lázních............... a/  Mariánských..........   b/  Konstantinových...... c/   Jánských

Ahoj všichni.Omlouvám se za ten můj poslední článek.Jsem si vědom,že takové vyprávění není moc zábavné.Je přece jenom lepší zapomínat na to špatné a ze své minulosti vytahovat je ty hezké zážitky.Svoje dětství jsem prožil hlavně v době války a tak jsem  těch špatných zážitků prožil dost.Tu popravu jsem skutečně viděl až do konce,ale z etických důvodů jsem svoje vyprávění ukončil dřív.Musím ale říct,že ta poprava na mé psychice žádné následky nezanechala.Nikdy jsme si třeba na popravu nehráli a ani jsme o tom mezi sebou moc nemluvily.Takže podobné články už psát nebudu.Jednu věc ale při této příležitosti bych chtěl říct.Nechci však,aby to vyznělo jako nějaká chlouba.Myslím,že neexistuje moc lidí,kteří na vlastní oči viděli výkon trestu smrti způsobem,jakým se popravovali zločinci u nás až do doby,kdy byl trest smrti zrušený.

 Proto v básni Paula Eliota je "Vezmi kámen hrubý a vymlať si zuby"  .Nikdy jsem tomu nerozuměla .Mám velkou radost, že tu lednici mám za sebou.Dělám to jednou za rok , právě v mrazech.Jdi do toho Poly- budeš mít radost jako já .A Eliana.

http://zpravy.idnes.cz/pribeh-z-valecne-treste-cechy-poslala-na-smrt-divka-s-obracenou-nohou-1je-/domaci.aspx?c=A101206_1494502_jihlava-zpravy_toi60;

Tady jsem se podívala . Jako děti jsme se školou/ 4. třída/ musely na různé hrozné filmy, protože jsme byly poválečné děti, moc jsme tomu nerozuměly. A tak po shlédnutí filmu Zoja Kosmodějamskaja jsme si na to hráli na našem dvoře.Samozřejmě nás / hlavně kluky/ zaujala poprava. Klepadlo na koberce byla šibenice, provaz kluci přinesli a kdo bude Zoja. Já byla z nich nejmenší, tak já.Těšila jsem se, že budu vykřikovat odvážná hesla a stát se vztyčenou hlavou, jak to s námi po filmu učitel rozebíral. Na krk mi dali smyčku a pod nohy prádelní hrnec.Nějak mi ten provaz přimáčkl ucho na dvakrát přeložené a to bolelo. Sáhla jsem si na ucho, abych si ho urovnala a vtom mi podkopli hrnec. Naštěstí jsem si ten provaz držela jednou rukou,pak i druhou a přiškrceným hlasem sípala" Dej mi tam ten hrnec,dej mi tam ten hrnec". byla to asi komická scéna, všichni se váleli smíchy, jen jedna kamarádka,/která s tím asi nesouhlasila od začátku/ mi hrnec strčila pod nohy. Dlouho jsem měla pod krkem rýhu, kterou maminka zkoumala, ale to jí nedošlo.Myslela, že jsem si hodně utáhla zavázání čepice pod krkem.Když jsme za čas zase měli kino, řekla jsem tatínkovi, že tam nechci a prozradila jsem to. Nechal mě doma a ve škole řekl, že si to nepřeje.Film by Akce teutonský meč- a házeli tam mrtvoly do společných hrobů a sypali na ně vápno. To mi vyprávěli kluci a vypadalo to, že by si i na to rádi hráli. Dodnes si to pamatuji a taky své děti jsem před válečnými filmy bránila.

A něco veselého na dobrou noc

V siláži se ráda koupe, je tam pěkné teplo,

kdybych do siláže vlezla, tak by mě to kleplo!

Zde domov můj.

Kdyby Sidi řekla, jela bych s ní. Tam musí být ráj. zdravím

Když se tak bavíte o zvřatech, já mám také zkušenosti se zvířaty:

Slecinky.eu - obrázkový hosting

Haníí, už jsem to našla, bylo to u přání pro Barušku. Opravila jsem to. To je fakt, tam jsem nahrávala obrázek z jiného webu a asi špatně. Tak já už to víckrát neudělám. Fuj to bylo hnusný ten STOP smajlík pod přáním. Baruško, promiň. Už tam máš krásnou zlatou růži a tu Ti nikdo nevezme. Zdravím vás děvčata a klucí, dnes mě ještě pálí oči, že skoro nevidím co píšu, ale holt jsem tady musela přečíst aspoň novinky. Marta

Po základce jsem nastoupila na Střední zemědělskou ekonomku. Krom učení to obnášelo i praxi v JZD. Já, městské dítko, vážící 40kg, jsem při jedné z praxí byla přidělena k selatům. Uklidit jejich výkaly. No co to dělalo s mým žaludkem, já ho měla až v krku. Ostatní byly z vesnice a tak jim ten zápach nevadil, ale mě hrozně. Ale protože jsem se nechtěla před nimi ztrapnit, ustála jsem to.  Jindy nás dovedli na silážní pole, musely jsme si vyhrnout rukávy až nad loket a strčit ruku do siláže, abychom poznaly, jaké je uvnitř teplo. No pro mne také žádná "zábava". Jindy jsme měly vyvést koně ze stáje, nasadit oháňku, opratě a zapřáhnout do povozu. Tak tady jsem rovněž zabodovala! Kůň tlamou ke žlabu, zadkem k východu se nechtěl hnout. No já bych se od jídla taky nenechala odvést. S pomocí instruktora se mi to podařilo a jediné, co jsem si užívala, byla pak jízda vesnicí a hot a čehý mi už nedělalo potíže. I přesto jsem dostal 5.  Nakonec jsem tuto školu opustila, ele příčinou nebylo to co tu píši, ale moje bláhová zamilovanost, kdy jsem seděla na balkoně a místo četby FLVěka, jsem pozorovala můj objekt a samo, že jsem pak nic nevěděla, rupla z písmky a víc mě už ve škole nikdo neviděl. Nakonec jsem se vyučila brusičkou skla a nikdy toho rozhodnutí nelitovala. Tak to jsou mé vzpomínky, kdy jsem prvně přišla do styku se zvířaty.