Bobo: krásnou děkovací báseň jsi napsal.

Ostatním: je fakt, že Ss by byl bez vás O NIČEM!

To jako chceš naznačit, že jsem si nechala odstranit, nebo zmenšit poprsí?

Koukám, že kdyby jsme se my dvě zde nehašteřily, tak by se SS nebavilo, chichi!

Milé přítelkyně - Poletucho,Sidi,Belindo,Melody,Eliano a Akčibab

Tak nám ta velká sláva skončila,bylo to,

jako bohatá tombola.

Každý donesl co měl sil,nikdo se neopil.

Víno,ženy,zpěv - chorál obvyklý,

pro slavnost rodiny patřičný.

Nejsem strhán ze stavby,

čeká mě týden dostavby.

Mnoho dárků pro vás mám,

ale ukázat je ,to neznám ....

Proto o to prosím víc,

buďte na mě hodné a

neříkejte to na mě víc

Snažit se budu dosti,

k vaši spokojenosti.

Přítelkyněmí jsem vás nazval,

troufl jsem si moc ...?

Zdraví Bobo.

to mám radost, že ty máš radost a můžeš se nyní těšit na každé houno. Já tu brečím smíchy, tak jsi mě pobavila! Hezký večer Ti přeji pááááááááá

Já tu Siduli stejně jednou přetrhnu, viděli jste drahé dámy, kam mne zase na lidech namontovala? No, ale má to přece jenom něco do sebe. Vzpoměla jsem si při pohledu na ty dva kolegy, na nápis, který visel dlouhá léta nad jevištěm, v našem malém vesnickém kině. Když se zhaslo, tak nežli se začal promítat film, osvětlil se tento, výše uvedený nápis. Vždy jsme byli dojatí...., v srdcích nám zůstal dodnes

Maruško, to mám radost, že jí máš pěknou.Já jí taky chodím pravidelně ukazovat, proto chápu, jak jsi si oddechla, že jí  máš v pořádku. No holt už jsme ve věku, kdy pana doktora více zajímají ty jizvy.

Od té doby, co mám ten minigolf, jsou pro mne ty chvíle strávené na WC opravdu radostné. Sedím, hraju. se....., všechno v pohodě. Dokonce se, na rozdíl od dřívějška, se  na tu mojí běhavku těším. Takže, honem svařit hrozinky, citron k tomu a už to lítá..... Jsi neteřinka šikovná, tetka se díky Tobě těší na ho...!! Hi Hi

Jdu si dát ještě trochu vlákniny.

Tak jsem se včera konečně odhodlala do Tesca za dárečky. Musím říct, že jsem sice koupila vše, co jsem měla v plánu, ale hned tak mě tam nikdo neuvidí! Nejen, že lidí bylo jak mraků, ale já byla spocená až na perdeli, jaký tam bylo vedro. Tak teď ještě nějaké to maso a pár drobností a šmitec. A nebojte i na vás jsem si vzpoměla. Tak užijte si další adventní neděli, nepřehánějte to s úklidem a oddávejte se raději odpočinku, však se ještě nahoníme až až! Já tu opět budu mít mezi svátkama cca 11 lidí, tak proto nyní oddychuji.

 Pro Boba helma - výborná na pivo!

Toto je sexy myš k PC pro mamču.

  Belindě mini golf, aby se na WC nenudila.

                                                                Maruška má ode mne tento klobouček.

   Melody, zde máš krásný betlém.

 Elianě jsem pořídila kávové hrníčky.

 Kočičku mám pro Akčibab.

 Baruška je velký chodec, tak tady máš botky - samochodky!

Byla to ale fuška, tak doufám, že se vám dárečky budou líbit! Vaše poletucha

Tak děvčata, vstávat! Já už mám povoz připravený, mám v něm plno přikrývek a zahřívacích láhví, tak pro vás jedu, přichystejte se. Dárky beru s sebou, jen vyrazit.
Slecinky.eu - obrázkový hosting
Slecinky.eu - obrázkový hosting
Slecinky.eu - obrázkový hosting

Ještě nemáme vánoce a už vzpomínáme. Nemohu psát nic o plahočení se ve sněhu do školy, protože jsem měla školu přes ulici. V první třídě jem měla strašně hodnou učitelku, jméno si nepamatuju. Za to ty další třídy! Ve druhé třídě mě učil můj - pozdější tchán. Tehdá se ještě používaly tresty, které později zakázali. Zlobílkové u mého tchána museli stát a na napřažených rukou držet rákosku, některé dokonce lehce švihnul přes dlaně, ale i tak to asi bolelo. Takže to se mi vůbec nelíbilo. Já jsem u něj zažila jediný trest a to, že jsem byla po prvé v životě po škole. Taky jsem mu to později vyčetla. No, pak už jsem ho zažila jen jako hodného dědu. Jeden rok, nevím už v které to bylo třídě, mě učila moje,  jinak moc hodná maminka, ale ve škole na mne byla metr!  Aby se neřeklo, že mi nadržuje, vyfásla jsem vždy to nejhorší, na př. jsem musela sedět vedle cikánky, vedle které nechtěl nikdo sedět. Pak jsem od ní dostala breberky a maminka mě odvšivovala petrolejem. Brečela jsem, že je na mě doma tak hodná a ve škole tak zlá, i zželelo se matky dítka a dala mě do jiné třídy a byl klid. Tepláky jsem taky nosila, do školy ne, ale venku jsem v nich lítala furt, Mejdlíčka, to byl hit, taky jsem je jedla, až v pozdějších letech jsem si uvědomila, že nebyla moc dobrá, celkem bez chuti. Za to turecký med, pamtuji si do dnes, jak byl dobrý a jak se táhnul. Od té doby jsem tak dobrý turecký med nejedla, teď je tvrdý a netáhne se. Také jsme chodili krást ředitelovi na školní zahradu kedlubny, ale ty chutnaly!  Ježíšek byl vždycky hezký. Stromeček, rybí polévka s osmaženou houskou, salát, kapr, cukroví  a dárečky.  A tak je to doposud.  Největší radost jsem měla z červeného deštníku. Tak to bylo vše v Děčíně, kam jsme se přestěhovali v r. 1945.Po maturitě jsem musela jít na umístěnku do K. Varů, kde jsem byla 6 let, taky tam to bylo hezké. Po pár letech jsem se tam vrátila, jako lázeňský pacient a skoro jsem to nepoznala. Hotel Termál a pod. Dost bylo vzpomínek. Koukám, že už teď nic neupeču, tak až odpoledne. Pa, pa, chystejte se na oslavu. Bobo se neozývá, asi se strhnul a stavbě u dcery, tak ani nevíme, zda ty své narozeniny bude slavit. Ještě že je tu Belča a chystá nám dobroty! Ahoj!

Moje milá rodná sestřičko,nedej se odradit .Piš piš piš.Moc hezky se to čte.Jsou to naše vzpomínky na dětská léta.

Děvčata, udělaly jste mi radost, že jste tak hezky reagovaly. Já jsem to neřekla tak naplno, ale je to tak. Naše dětství bylo krásnější, ať si každý říká, co chce. Piště dál, ráda si to přečtu. Když už jste si daly tu práci a přečetly mé povídání až do konce, nabízím vám k shlédnutí mé www stránky. Jsou nové, pokusné, ale je tam toho již dost. Prohlédněte si všechny rubriky,budete. li mít zájem  --www.jaabertik1.webnode.cz

Některé články již znáte, nebo básničky, ale to neva. 

Ahoj děvčata,při zajímavém a pěkném čtení Vašich příspěvků,jsem se i já ponořila do vzpomínek na dětská léta.Na cestě do školy se nachází rybník,přes který v zimě vedla naše cesta.do školy.Přišli jsme celí uválení od sněhu,protože na ledě nemohla chybět klouzačka,a na ní pár karambolů.Na rybník to bylo od našeho domku kousek,tak že když se šlo bruslit,tak jsme se ani nepřezouvali a na rybník i zpět jsme šli na bruslích,nebo brusle sundali pomocí klíčku,který mě vždy připomínal klíč,který se používal na otevírání dvířek od komína,nebo klíček na natáčení hodin.Když vzpomínáte ty tepláky,také jsem v nich chodila.Tak ty jsou dnes zase moderní.Říkají jimTurecké.Když je děvčata vidí,tak jásají jak jsou Boží.Pro mě tedy Boží nebyly a nerada jsem si je oblékala.Jak vzpomíná Bel ta kamna plněná pilinami,tak ty jsme také měli.Každý den jsem je chodila s tatínkem plnit.Vzpomínám si na to jako dnes.Jedna kulatina dole do otvoru,druhá uprostřed plechového válce a já sypala piliny a tatínek další kulatinou udusával piliny aby byly co nejvíce upěchované a tato kamna krásně hřála.Místnosti byly malé,tak že byly brzy vyhřáté.Jo a měli jsme i slepice,králíky a kozu.Bože,co já se nadostávala od maminky pohlavků.To kozí mlíko do mě nikdo nedostal.Vařila mi z toho i kakao,ale ani to mi nešlo.Vzpomínám si jak mi chladila kakao,aby bylo vychlazené ,přelévala je z jednoho hrnku do druhého a tím se utvořila krásná pěna.Ale kakao muselo být z mléka přineseného z mlékárny.Vzpomínám si na jarmarky,které byly každý měsíc a stánky se táhly přes celou vesnici.Nejlepší byl Turecký med a mejdlíčko.Tak Když byl ten zmiňovaný jarmark,tak do školy se samozdřejmě přišlo pozdě.Vzpomínám i na Mikuláše,kdy nechodili po domě,ale ráno byly za oknem dárky.Nebylo jich moc,ale pro mě to bylo něco nádherného.O vánocích byl stromeček,ale dárky pod ním nebyly.Až jsem si začala vydělávat tak jsem u nás zavedla nadělování.Nebyla to velká nadílka,ale radovali jsme se i z těch maličkostí.To se nedá ani přirovnat k darům,které se dnes dětem dávají,ale vážili jsme si hraček a na panenky,takové ty kaučukové,jsme šily s kamarádkami až do svých 15 let.Dnes ty děti nějak brzy dospívají.Asi to nese doba,ale my měli delší dětství.Oblečení nebylo z butiků,to jsem dědila po známých,kteří měli jednu dceru a oblečení bylopěkné a zachovalé.Ještě jsem v tom nadělala parády.Poslouchala jsem ráda z rádia pohádky a hry.Což by už dnešní děti nepochopily.Ale byla to krásná léta a ráda na ně vzpomínám,někdy i s nostalgií,že život tak rychle uběhl.

Trochu vzpomínání

Zima zamkla náš rybník ledovým klíčem, stromům nasadila sněhové čepice, pole, a louky zakryla bílou peřinou. Obcházíme s Bertíkem svá oblíbená místa. Občas se brodíme v závějích, to tam, kde má vítr volný průchod a nic mu nebrání, aby ukázal svoji sílu.

Při tomto zdolávání sněhových barier, se mi vybavily vzpomínky na moje dětská léta. Je to již opravdu dávno, ale stále vidím, jak jsme jako malé děti musely cestou do školy také často překonávat sněhové závěje. S tím velkým rozdílem, nebyla to zábava, ale nutnost. Bydlela jsem na vesnici, škola vzdálená asi kilometr. Nikde nejezdily žádné prohrnovače, takže nezbývalo nic jiného, nežli se brodit a brodit. Všechny z vás si jistě vzpomínáte, co jsme měly jako děti za oblečení. Samozřejmě žádné nepromokavé, impregnované, tak jak je tomu dnes, ale převážně tepláky. Takové ty tlusté, se širokými nohavicemi, dole na gumu a o obutí ani nemluvím. Takže, když jsme konečně dorazily do třídy, visely na nás ohromné sněhové koule, které, ač jsme se je snažily setřást, držely se tepláků jako přilepené. Aby po chvilce, díky tomu, že pan učitel zatopil již ráno ve velkých kamnech, začaly pomalu roztávat. A bylo to, seděli jsme namačkáni okolo kamen, nohy natažené co nejblíže a snažili se usušit tu zcela promočenou teplákovinu.

V těchto dnech jsme se vlastně skoro neučili. Pan učitel nám většinou jen něco vyprávěl a vůbec se nezlobil, když někteří z nás , vlivem vyčerpání a tepla usnuli. Po vyučování, cestou domů jsme si naopak závějí užívaly, takže jsme domů často dorazily jako sněhuláci. To pak bylo lamentování, maminka nám, mně i mojí sestře, neměla kolikrát dát co na převlečení, tak jsme skončily obě v kuchyni na peci. Tam se nám to ale ohromně líbilo. Teploučko, pozorovaly jsme odtud většinou naší babičku jak v kuchyni hospodaří. Když jsme se nudily, objížděly jsme nasliněnými prsty kachlíky na peci a sledovaly, jak se tvoří bubliny, které rychle usychaly. Často jsme ale usnuly a spaly až do pozdního odpoledne.

Náš dům byl bývalá hospoda, jako ložnice nám sloužila tzv. šenkovna. Ohromná místnost, směrem na severní stranu a tudíž pořádně a to i v létě, studená. Přesto, že tatínek v této ratejně každý den v zimě zatopil v piliňákových kamnech, nestačila se dosti vyhřát. Maminka vždy večer přenesla do kuchyně všechny peřiny a rozložila je, kde se dalo. Na peci se již od rána hřálo několik cihel, ty večer, těsně před spaním zabalila do hadrů a vložila do postelí. Díky těmto opatřením se dalo v šenkovně přežít. Ovšem, při velkých mrazech, jsme se ráno budili všichni s jinovatkou na peřinách,i na vlasech. Často nám dětem, proto maminka balila hlavy do šátků, abychom nenastydly. Vylézt z takového pelíšku, kde pod ohromnou duchnou bylo přeci jen teplo, se nám nechtělo. Jen v neděli, kdy jsme nemusely brzo vstávat, jsme tento problém neměly.

To již byla totiž v kuchyni od rána pěkně rozehřáta ta kachlová pec, tak nás přivítalo nádherné teploučko. Zalezly jsme ještě chvilku na kanape pod oknem, nežli nám babička uchystala snídani. V zamrzlých oknech jsme vyškrábaly, nebo dechem vytvořily, takové malé otvory a pozorovaly , co se děje na dvoře. Tatínek zapřahal koně do saní, maminka ještě něco poklízela ve chlévě a po snidani jsme všichni společně vyjeli do kostela. TO byla jízda. Zachumláni v dekách, za zvuku rolniček jsme dorazili až k faře. Při představě zpáteční cesty, kterou jsme my, obě holky,zbožňovaly, jsme přetrpěly i nedělní kázání.

Přesto, že toto je opravdu hodně a hodně dávno, při tomto vzpomínání pociťuji takový zvláštní pocit. Pocit klidu, štěstí a možná i trochu lítosti, že dnešní děti, by tento náš způsob tehdejšího života asi těžko chápaly.

Tak takovou dcerkou se mohu všude chlubit! Eliano, zviklala jsi mě, zatím ten  DD odložím a s chutí s tebou pojedu do teplých krajů, doufám, že se ostatní přidají. Nejdříve oslavíme narozeniny Boba a Belindy, neboť ona má 2 dny před Bobem, nebo 2 dny po Bobovi /Kdy, Belčo?/ také narozeniny, takže to oslaví spolu. A pak hurá do toho krásného letadla a letíme!

Tak s jídlem si už nemusím dělat starosti, ani s dietou. Vyzvedla jsem si žádost do domova důchodců a tam určitě zhubnu. Ale neradujte se předčastně milí, zlatí, PC Huga se beru s sebou, takže vás budu otravovat i nadále. Doufám, že mi tam přinesete nějaké dobroty. Tak se jdu pomalu chytat, pa, pa!

Slecinky.eu - obrázkový hosting

Maruško, taky je důležitý jíst hodně pomalu. Pocit hladu se ztrácí asi za deset minut a do té doby toho jídla sníš méně, než kdybys jedla rychle. Já si teď ke každému jídlu dávám zeleninový nebo ovocný salát. A to předsevzetí si dám taky.

Budem holky štíhlé, krásné,

každý kolem  hned užasne,

nad naším krásným vzhledem,

což uvidí s přehledem,

když se kolem mihnem s mopedem.

Bobo nám z dáli pokyne,

a stihne zakřičet jen JÉMINE !!!!!!!!!!!!!

Eli, toho nápadníka bych Kačence nedoporučovala, nevypadá zrovna moc příjemně a není to šedá eminence. Jestli se ti nelíbí ženich, kterého jsem ti poslala, mám v zásobě jiného. Poletuško, posílám ti dárek k svátku, který ti právem náleží, a ještě šaty na nadcházející plesy pro Rebí.

Slecinky.eu - obrázkový hosting

Vím,co to je, když někomu chutná.Ale taky si pamatuji slova už nevím,kterého moudrého - Lidé si kopou hrob vidličkou a nožem. Nejlepší je, jíst 5x denně t.j.pravidelně po třech hodinách. Zkus se neomezovat v tom, co máš ráda, ale zkus jíst taky místo z velkého talíře, z malého dezertního. Na nevolnost se mi osvědčily úplně obyčejné kapky Kozlíku lékařského - Kozlíkovy kapky

 NEŽER !!! zdravím

Chichi, po každém odeslaném příspěvku, se mi nakonec objeví hodiny!

Těm, které nemají záklopku a musí se přežírat, jsem koupila k vánocům bezvadnou váhu. Teď se můžeme cpát do sytosti, bez obav z tlouštky!
Slecinky.eu - obrázkový hosting

..... na ty vás užije! Ale je to moc dobře, legrace přece musí být!Jen tak dál!

Já do této zimní doby jsem si pořídila kosmonautské oblečení. A abych neměla absťák z nedostatku nikotinu, koupila jsem si doutník.

Poletuška má pel mládí,
všichni proti ní jsme smradi!
Jen pohleďte, moje dítka,
zapalují se jí lýtka!

Ale je to anděl!

imikimi - sharing creativity

Pchééééé...syn je mnohem starší!

To já nevím, jak jsi na tom ty, ale některým se už pasou. Mamčo, nikomu to neukazuj, ale podívej, jakýho mám fešnýho milence. To koukáš, co!