Svět seniorů

No do zpěvu nám nebylo, hlavně manželovi. V klidu jsme poobědvali, chvíli odpočinku a pak, že půjde muž s Rebí do lesa. Otevřel kolárnu a hned dostal takovou ťafku přes nos, že zapoměl i dýchat! Já bych v takové, případě i blila.  Vyvalily se totiž vlny zdola a s nima i hovna. Takže s Rebí jsem šla já ven a muž dvě hodiny čistil kolárnu. Jen to dokončil, vyvalily se vlny zdola znova! Hned jsem šla za předsedou, ten zavolal havarijní službu, přijeli v cuku - letu. Vyčistili kanalizaci, propláchli tu rouru a my jsme to pak občas chodili kontrolovat. Tam totiž mělo kdysi být WC. Leč to se neudělalo a zůstala tam jenom odpadová díra. Ta se teď zalije beton a už snad bude klid.  To už jsme tohle jednou zažili, když jsme měli hovna ve sklepě! Všechno vyklidit, umýt, vymalovat a to vše, jen proto, že soused házel do záchodu jablka! Takže neděle se nesla ve znamení smradu a úklidu.

PS. Nevhodná slova prosím omluvte, ale nevím, jak jinak nahradit slovo hovno:-) :-)

I když nejsem zrovna hlídací babíčka, Rozárka je holčička, která dokáže pohladit na srdíčku....... Na vídea a fotky zvířátek ze statku se raději nedívám, rozhodilo by mne to....
photo sharing websites

 Beli, tak to je hrůza. Nikdo se o ta zvířata asi po Tvém odchodu nestaral. Ty lidi asi na ně úplně kašlali. Dokud ses zadara starala Ty, tak to bylo dobrý. Udělali si z Tebe pečovatelku. Jsem zvědavá jestli je vůbec nějak potrestají. Je mi moc líto zvířat, která jsou závislá na člověku-pitomci a nemůžou se bránit. Ach jo. To byly ty ovečky a zvířata z Tvých videí, že? Ani se nedivím, že jsi z toho špatná. Mně je to líto a to jsem je nikdy neviděla.  

 Když už jsem to načal,tak tu svoji anabázi životem zkoušeného,občas potrestaného ale v ostatních případech vždy vítězného barda lidským / mým / životem.

Pro krátkost a pro zasmání, jak to to proběhlo tento víkend v této / mé / rodině :

Pátek 08.02.2013............. Ůkoly žádné.......... / no žádné veliké,namahavé a psychycki nezvladatelné /,takže spaní

                                               do 10 hodiny ranní,jelikož nemáme žádné vnoučky / ale máme 1 vnučku už  26 roků  / a ani

                                               psy Tak  pohoda a  obdivoval jsem vždy Belindu když byla na statku a měla ta zvířátka a

                                               které milovala a zdárně krmila,včetně Bertíka ...... pro  tuto lásku smeknout klobouk !!  

                                               Příprava snídaně - stále stejný rituál který si připravuji,ať snídám v šest nebo jako dnes v    

                                               10 doledne.Čaj . Londýn tea do čtvrtlitrového hrnku,čajové ornamenty,2 krajíce chleba

                                                klasika česka - tmavý,nátěrka Rama / vlastní sestra másla / a luční včelí med.

                                                Dopoledne - moc času nezbývá do 12 hoidiny,pracovní činnost mnou milovaná  - vysávání

                                                prostor bytu - všude koberce,silný lux se rovná lehká práce a krásné zahřátí těla,.... pro toho

                                                jak velkou ploch luxuji - tak to je takto : obyvák ,ložnice,dětský pokoj,chodba = 85 m2

                                               Manželka - vstává o něco dříve se svoji ženskou úpravou pro veřejnost / nákupy / to

                                               trvá déle ........ chce se líbit a stáří nikoho nešetří.

                                               Odpoledne - kontrola našeho objekru kde bydlíme v počtu 48 bytů,zda je vše v pořádku.

                                               K večeru odjezd na úklid kanceláří starší dcery na Moravském předměstí HK.Po úklidu

                                               nákup drobností v Albertu a cesta k domovu

                                               Večer - nejoblíbenější část celého dne ..... brouzdání / surfování / po internetu,serveru pro

                                               seniory a čtení článků,příběhů a toho nejlepšího co lze nalézt.Po patřičném znavení

                                               a večerní hygieně .......směr postel s osobním přáním krásného spánku.

Sobota 09.02.2013            To stejné jako včera ráno,jako přes kopírák se to odvíjí,  se stejnou chutí a nechutí plním

                                               co mě manželka ústně připravila a pomalu zvládám tyto úkoly.Namátkou -  stlaní postele,

                                                pomoc při věšení prádla / převážně moje  / a takové  malé uklízecí postupy přes prach,

                                                čisté boty moje a ty ostatní.

                                                Odpoledne - manželka peče buchty a koláče / v neděli příjde velká rodina /,připravuje a

                                                 přebírá bílé fazole,malou čočku,řízky na neděli pro všechny / je nác 8 celkem a 2 psy /

                                                 a specialitu pro vnučku která přijede z hor z lyžovačky.No a máme  to co celý den čekáme.

                                                 Večerní posezení - program televize,trocha hudby a k tomu, víno červené a drobty pro lepší

                                                  splavení do žaludku.Večer je stejný jako v pátek,jenom trochu později mě vítá .....moje

                                                  známá a milá postel.

Neděle 10.02.2013             Rána se nemění stále stejná,dnes milá proto,že trocha svítilo slnéčko a den byl

                                                příjemnější než ty ostatní,když toho slnéčka není.

                                                Průser - co se stalo ?..... manželka při vaření a pečení chtěla použit elektrické trouby a

                                                ejhle ona nejde trouba,ani blik zkrátka tma v troubě.Nemužete dělat nic,proto ploténky

                                                rozpálené pro dovaření oběda,no tak zbývá jenom čekání a řešení v pondělí ...... hotovo

                                                 a vymalováno ....jo,jo ?

                                                 Okolo 13 hodiny odpoledne,přijíždí rodina na oběd / jako za cisaře pána / ,na jedničku

                                                 a usměvem /.,Odsouhlasené jmenu .....skoroi stejné jako když se vaří na Primě ....chichi.

                                                 Po dobrém obědě --- přichází káva v různém provedení .... turek,kapucino,vídenská a

                                                  také čaje - ovocné,a dobře chuťově v sáčcích připravené.No ano, nechybí čokoláda

                                                  hořká,mléčná,pralinky a mořské plody z Bruselu.Siesta trvá do 17,30 a spokojená

                                                  rodina odchází do svých luhů a hájů s milým rozloučením.Protože mi nevadí mytí nádobí,

                                                 myčku v tom našem bytě nelze nikam  instalovat,tak vyhrnu rukávy a začnu zápasit

                                                 s tou horou nádobí .... talířů mělkých,hlubokých.talířku,dezertních talířků,šálků

                                                 a podšálků od kávy,množsřtví příborů,nožů,hrnců,kastrolů,rendlíků a všeho co patří k

                                                 uvaření oběda,jeho servírování a konečné snědění .............uf to byl výkon.!

           Takže,moji milý webový kamaradi tak to prožívám já,obyčejný důchodce z Hradce Králové,který po tom všem

            rád zasedne k počitači .....tak jak jsem uvedl na začátku tohoto sebe přiznání a přeji ..... pro příští týden

            Jen samé krásné chvíle všem ................................................Bobo

                                                vnoučat jako rtuť,živých.

                                               Vstal jsem a šel psi připravit snídani - nic moc aby jste si nemyslely,že si požírám tak to ne ?

                                               Čtvrtlitrový hrnek  teplého čaje ala Londýn tea,dva krajíce chlaba s Ramou a navrch včelí med

Ten obrázek Boba se Belindě opravdu povedl - připosranej, přihrblej - řvu smíchy při psaní. Poslyš, ty urostlej, starší štramáku, ty nás v poslední době stále udivuješ. jaké máš v sobě skryté kvality, nyní vycházející napovrch!   Popsal jsi tu dobu před sto lety výborně. Ale ač letitá jsem dost, stoletá ještě ne, takže si to nepamatuji - viz poslední Tvoje věta, chichi!  A na ty taštičky, polité povidly a posypané ořechy mám strašnou chuť. I chlebovou polévku miluju, ale se smetanou.  Počkej Maruška, ta bude při čtení článku slintat! Výborně Bobo, pokračuj a Ty, Martičko také, baví nás to. Díky!

Na tom obrázku Belindo jsem nějak připosranej,hrbatej,ale to není dobře,jsem urostlej starší štramák.Ale to zelí jsem taky jednou šlapal,Je to humorné posouzení.tvé  podpory mé osoby..Díky !!

No jedeme dál - vzpomínka mé matky  na starou dobu na Moravě u rodičů.

V té době co se učila vařit,a celé další století,se hospodařilo úplně jinak než jsme zvykli dnes.V tehdějších koloniálech se nakupovalo všechno možné jen ne potraviny,snad s vyjímkou cukru,soli a kvasnic..Mouka se získala tím,že se nechalo pomlít vlastní obilí.Vše ostatní si lidé museli  vypěstovat na kousku půdy,kterou vlastnily.Pro maso,vejce a mléko se chovala domácí zvířata.Kořenová zelenina se uchovávala v písku,brambory ve sklepě a vše vydrželo až do jara.Životo správa  byla velmi skrovná,snídala se bílá káva /melta s cikorkou / do niž se máčel suchý chléb,obědvaly se polévky a omáčky,luštěniny,zdrojem vitamínů  C bylo především kyselé zelí.Maso se vařilo,či peklo jednou týdně,pokud zbylo do jedlo se s odstupem dvou nebo tří dnů a nikomu to nevadilo.Řízky se nesmažily,maso se především vařilo,nejedlo se napůl  syrové.Připravovalo se běžně maso slepičí,husí,kachní,holoubátka a někdy vepřové či také telecí z vlastního chovu.Některé  z těchto druhů dnes patří k drahým specialitám.Často se jedly luštěniny,fazole,hrách,čočka.To přežívá až do dnešní doby,když moje dcery a vnučka po patřičné masáži mé manželky,to mají strašné rádi.Připravovala se jídle ze zeleniny,která se pěstovala nejčastěji.Vařily se  např.brambory,kapusta,kedlubny,mrkev,tzuřín a zelí.Tyto jídle výborně pročistí zažívací ústrojí

       Dnes se do zelňačky přidává uzené maso, a klobásy,ale to tam nepatří,na rozdíl od oloupaných brambor vařených ve slupce.Ze zbytků chleba se vařila výborná polévka pro svou dostupnost byla určená pro chudé,ale je výborná.Ta polevka z chleba se musí ale vařit z domácího chleba,ten kupovaný dřív zplesniví než ztvrdne.K omáčkám se nevařily jen knedlíky,ale také buchta,kteraá se dá jíst samostatně,chutná výborně a nebo se pekl tzv krajanec.

       Často se říká,že česká kuchyně není zdravá,ale to není vůbec pravda.Copak italské těstoviny, propagované v italské kuchyni nejsou plné sqacharidů ??Naše babičky a používaly sádlo a máslo a nebylo tolik obézních lidí.Jíst a vařit dle přiměřenosti,nepřejídat se a d o s t a t e k  pohybu.

Pár  zapomenutých jídel: polévka s kvakou /  tuřín / s uzeným kolenem, pěry / taštičky /plněné povidly posypané mletými ořechy nebo strouhankou, škubance / ze stejného těsta / nemají nic společného z dnešnímz škubanců z bramborového těsta.Ty se kladou po vrstvách,kde se promazávají povidly a szpou mletým mákem.K dnešním omáčkám se jedí knedlíky a dříve se jedly krajance,co jsou škvarkové nebo smetanové placky

 Takže takto se vařilo a jedlo před stolety ....... a jestli to je tak ,vzpomeńte si také  na to  ?? Ahojda ....Bobo

Máte rádi kyselé zelí .... .. a proč ??, no to je otázka .....všichni ho máme rádi, protože má vitamín C  ...!!!, potřebné pro naše tělo.Vitamín C,dávno objevil už moře plavec James Cook,když vzal na cestu kolem světa z Anglie šedesát sudů kysaného zelí a plavba trvala tři roky 1772 - 1775 a zelí bylo celou dobu jedlé.Žádný z námořníků neonemocněl kurdějemi, protože  Cook jim pravidelně přiděloval určitou dávku zelí ,..... no kdyby jim dával to dnešní kyselé zelí ze szpermarketu,tak už  by dávno nebyly .....no vážně !!

Vitamín C - aliaz kyselina askorbová, byla  zkoumána v zelí ze supermarketů,12 různých balení od dodavatelů bylo koupeno a množství  kyseliny askorbové bylo v rozmezí  od nuly do 58 mg ve sto gramech výrobku .....no to se podivejme ?? a při tom má být denní dávka vitaminu C 80 miligramů,dle vyhlášky 450/2004 S.

Které zelí kupovat ......Lídl Chira ....vitamin C,vitamin K oboje velmi dobré,pH 100%

                                       ABT Tuřanské  ......vitamin C,vitamin K ,oboje velmi dobré,pH 100%

                                       Tesco Market value ........vitamin C,vitamin K,oboje velmi dobré,pH 100%

              No a ty ostatní ..... nic moc,ale každý se může sám rozhodnout,nemají vitamín C a také vitamín K,málo prokvašené 57 - 19 %.Tak tady to máte a dobrou chuť ..... a nebo vlastní naložené !!             

Proto mám k tomu zelí takový malý fejeton - Fajnový zelí.

Víte / bodejť byste nevěděli/,já mám někdy dost divný nápady a navíc zatvrzelou povahu,takže si nedám pokoj,dokud divnej nápad neuskutečním,anebo - to častěji - dokud nezjistím,že se uskutečnit nedá.Před několika lety jsem se rozvzteklil kvúli kyselímu zelí,že mi zkazilo dobrý nedělní oběd,protože chutnalo jako třicet let mrtvý ponožky chemikáře,který neznámej zločinec rozřezal na proužky.A pak se na to ,s prominutím,vysmrkal a zalil to kyselinou,aby se neřeklo.

A tak jsem si vzpoměl na druhýho dědečka,který byl postupně sedlák,soukromě hospodařicí zemědělec,kulak a jednotnej zeměddělskej družstevník se záhumenkem,a rozhodl jsem se,že si jako on kyselí zelí vyrobím sám.Rok života jsem tomu obětoval.Vyklučil jsem džungli před chatou,půdu zkypřil ruchadlem a zasel semínka bíleho zelí.Pak jsem den co den zalejval vodou,v nichž chemický prvky zatím nepřekročily úřadem stanovenou normu.Plašil jsem ptáky,odháněl bělásky,pronásledoval krtky,ubíjel hrysce a nadávak dětem,protože cestou z hospody se flákaly a zteplalo jim pivo.Jasně jsem u toho záhona také spal,protože v noci řádí masový zloději zelí a zajíci.

U jednoho souseda jsem "našel" soudek / měl v něm begonie /,a když na mě konečné zelné hlávičky něžně zakývaly, podřezal jsem jim krky a pustil se do toho.To už jsem se nemohl dočkat a proto jsem to bral  trochu hopem,ale říkal jsem si,že pár housenek,trochu hlíny a tři nebo čtyři prsty se v tom objemu ztratíZahňácal jsem do toho sůl,kmín,cibuli,křen,česnek a taky nějaký jablka,jak jsem si pamatoval od dědy .... a šup už jsem v tom byl bosejma nohama a šlapal,až se ze mě kouřilo.Na vrch jsem na závěr plácl nějaký balvan který jsem "našel " u sousedky na skalce.

Stačilo jen pár týdnů počkat a zelíčko bude mňam,mňam.Tak jsem si otevřel  flašku  rumu a čekal a čekal,jenomže pak jsem za odměnu jel k moři,a když se vrátil ,už jsem svý zelí nenašel.Sousedi říkali,že soudek nejdříve smrděl,ale jednoho teplýho odpoledné vybuchl.Přijeli hasiči a řešili to jako ekologickou havarii.Moc jsem tomu nevěřil,protože za pár dní Jiřina / co má tu skalku /dělala vepřo,knedlo,zelo, a to tak krásně vonělo .......a její starej si ještě tři dny tahal ze zubů zelí,které mě bylo nápadně povědomý.No co naděláte.......,díky mě umíte nakládat zelí......Ahoj Bobo

Rychlé nohy, chichi, to nemá chybu! Povídky jsou vtipné, doktorka je samorost, při čtení jsem se řehtala!

Marti, přišla jsem z nákupu, položila tašky v chodbě a říkám si, chvilku si odfrknu a kouknu na SS...., TO JSEM DĚLAT NEMĚLA!!   Tvé příběhy mne tak zaujaly, že jsem zapoměla na zmrazené hranolky a lístkové těsto v tašce..... Nyní abych pekla neplánovaně závin, hranolky mi snad prominou, když je dám ještě jednou k ledu...TLESKÁM  

Marti,hezké vyprávění.Jen pokračuj.A Ty Bobo,jestli máš zajímavé zážitky piš piš Poletuško,obrazárna je super.

ty jsi hotový spisovatel! Krásně jsem si početla a hlavně se i výborně pobavila. Doufám, že budeš pokračovat a já se budu moc těšit!  Krásně jsi mi rozsvítila den, tak tady máš kytičku...

Tak to my tam máme Haničko pro opozdilce za dveřmi zvonek. takže mohou chodit jak chtějí opožděně, rušit jak je jim libo svým pozdním příchodem, akorát, že paní učitelky dovedou být i na sebe vzájemně nepříjemné a ubrblané, takže si to vzájemně nedarujou a pěkně na opozdilce srší.

Nádherné povídání, jen tak dál......

Ten článek o učitelkách byl moc zábavný. Jestli Martičko máš ještě nějaké zážitky, dej je do placu, umíš to výborně podat.   K nám, když vstoupila do ordinace učitelka, poznali jsme její profesi, aniž by promluvila. Přitom moje maminka byla také učitelka, ale tenkrát jsem to tak nebrala a nepoznala. Ale měla jsem z ní respekt. Já jsem se mohla vykřičet, abych své děti usměrnila, ale moje maminka na mne jen loupla očima a okamžitě jsem zmlkla.

Hani, jak píšeš, že jste při cvičení hodné, to chápu, když je to zadara a cvičitelka to dělá ve svém volnu také zadara. Ale když se to platí, měla by být ta kázeň také dobrá, aby se neplýtvaly peníze za cvičení vydané. To zase nechápu, že mají ty učitelky tolik času na vedlejší činnosti.

Martičko, měla by jsi si vycvičit nějakou učitelku za náhradní cvičitelku, abys nebyla utahaná. Učitelka má v udávání cviků praxi.

Dnes jako v každou jinou středu jsem měla dvě cvičení za svoji kolegyni, která je po operaci kloubu na noze a situace se jí nějak zkomplikovala, takže se hned tak k těm svým ovečkám nevrátí. To tedy nejsem ani trošku ráda.
Nejsou to vlastně ani tak ovečky, jako pěkně neukázněný baby - učitelky. Pokud je zde některá z vás učitelka, tak mi děvčata promiňte, protože vyjímka potvrzuje pravidlo. Ze své vlastní zkušenosti ale vím, že učitelky jsou ty nejneukázněnější tvorové pod sluncem. Už kdysi, když jsem vodila exkurze ve sklárnách, kde jsem dříve pracovala, pokud to byla exkurze sestavená z učitelského sboru, jsem věděla, že musím svou ostražitost v jejich zájmu vybičovat na maximum. Jinak by odešli tito návštěvníci v nejhorším případě s odřízlým některým údem a v nejlepším případě pořezaní a krvácející. To z toho prostého důvodu, že ve sklárnách, jak již název napovídá je sklo. No a když připomenete jedné z učitelek (muži učitelé jsou na tom trošku lépe se svou disciplínou), ať nebere do rukou ten střep, který právě drží, tak si můžete být stoprocentně jisti, že to po řadě vyzkouší celá řada učitelek na exkurzi jsoucích a nejméně jedna polovina z nich si pořeže ruce, nohy atp. Zbývající nepořezaná polovina ctihodného učitelského sboru si popálí ruce, nohy a kabáty horkým výrobkem vytaženým z pece a někteří z nich si ještě k tomu vytlučou svůj, nebo cizí chrup sklářskými píšťalami. No nic, to je dřívější zkušenost. A já, proč zrovna já?, musím vyfasovat učitelky jako "zástup" za kolegyni. Řádně vyzbrojena dřívějšími zkušenostmi jsem sice počítala se vším, ale skutečnost předčila zkušenost.. Každou středu mě dokážou tyto dámy něčím překvapit. 
Ze svých cičení jógy a čchi kungu jsem zvyklá na určitou disciplínu, na zájem cvičenců o cvičení a protažení svého těla, o posílení svého ducha a tak podobně. Paní učitelky, mimochodem ze základních i středních škol a jedna zdravotní sestřička, která jediná chodí do cvičení se zájmem protáhnout si tělo, půl hoďky na začátku každého cvičení proštěbetají. Jak jinak, než jedna přes druhou. Je to celkem legrace je poslouchat. Jak každá si říká to své, potom se stačí ještě různě doplnit a rozvíjet daná témata, která každá z nich nastolí. Při tom považte se vyznají v tom všem povídání. Na tyhle začátky každostředečního cvičení jsem byla jejich cvičitelkou připravena předem. Říkala mi, že je mám nechat vypovídat. Řídím se tedy touto radou a nečiním jim násilí tím, že bych je jakkoli pobízela do začátku cvičení. Vždy to učiní ona zdravotní sestřička ve výslužbě, která na rozdíl od nich má opravdový zájem o posilování a zpružňování svého těla pohybem. Nažene je na "značky" - tedy na deky a karimatky a můžeme se rozjet. Říkat rozjet, je poněkud velkorysé, poněvadž naše krásná cvičebna, pokrytá kobercem má na dvou stěnách okna od stropu až skoro k zemi. Je tedy parádní kukaní, ze které se dá pozorovat okolní dění na chodnících i na ulici. Tak taky jmenované činí. Nic jim neujde. Dokonce se několikrát stalo, že dámy přerušily cvičení, seběhly se k oknům a už živě klevetily o kolemjdoucí nějaké své známé. A to se vždy opět rozvinula debata. Jindy mi přišly do cvičení a po jejich rozjezdové povídací půlhodince se postavily na "značky" s tím, že jedna pravila: "už aby bylo po cvičení, já se tak těším na to víno...",
a bylo vymalováno, všechny dámy chytly slinu a těšily se všechny na svůj pohár vinného moku. Ony totiž na cvičení chodí na půl desátou, jsou tam do půl jedenácté a hned okamžitě po cvičení jdou jak jeden muž do blízké vinotéky, kterou jim specielně otevírá místní podnikatel v tuto dopolední hodinu, aby si mohly dát do nosu. Dámy mají tento den jen a jen pro sebe. Prohlásily, že jsem ještě dostatečně nepřevychovaná, protože s nimi nejdu. Jenomže já už mám za sebou jedno cvičení s předešlým kurzem, procházku se psem a nestihnutou snídani, takže se těším, až přijdu domů a dovařím oběd nejen svému muži, ale i sobě, protože mám hlad jak herec. Navíc jsem řádně unavená jak ze cvičení, protože zde musím s nimi se hýbat, jak stojím já, ony stojí taky, z běhání ke každé z nich jednotlivě, protože: "která je levá nožička?" a "kde máš pravou ručičku?" a  "co je paleček a malíček a ukazováček?".  Nebo: "otočíme se na levou stranu..." , "... to je proti oknu..."
Po ukončení cvičení jim posbírat jejich kloboučky, rukavičky, hodinky, připomenout ať si zamknou svoji skříňku, pozhasínat světla na všech záchodech, kam vešly... Jednou si zapomněly klíč od skříňky kam si ukládají karimatky, deky a jiné cvičební pomůcky. Mimo jiné taky tepláky a trika. Tak to byla tedy legrace. Poloobnažily se a cvičily v košilkách a kalhotkách. Potom se všechny chtěly nacpat do poslední řady, dozadu, aby na ně nebylo tak moc vidět a vzájemně se utěšovaly jak jsou krásný ženský a jak jim to vlastně v tom prádle sluší. Což o to, krásný ženský by to byly, ale zrovna tam přišel opravář na elektrický zvonek, který je do místnosti zaveden, aby se i opozdilcům umožnil vstup na cvičení a můžu vám zcela soukromně prozradit, že odcházel hodně rychle, otřesen a to ještě nevím, jestli ho venku z přemíry té nádhery neklepla pepka.
Tak takové já mám v současné době všechny středy. Jó středa, je třeba... No, takže pokud můj sloh dnes není dokonalý, ba naopak je neuspořádaný, nelze se v něm skoro zorientovat, mluvím nesrozumitelně a zmateně, VĚZTE -
dnes je středa, 22.43 a já dosud nejsem vzpamatovaná úplně z dnešních čerstvých zážitků z těchto dvou cvičení.  
Dobrou noc, zítra bude líp. Příští středu opět hůř. 

Tak vám děvčata až tiše závidím takové krásné dětičky.Jak bych se ráda pomuchlovala se všemi,jenže já už to mám doma odrostlé a čekám jen na pravnoučata.Tak nevím,jestli se jich kdy dočkám.Hančí,Honzík je v tom tričku kouzelný.Vypadá už jako chlap.Vždy na jaře,když maminky vyjedou s dětmi ven,tak se podivuji,jak přes zimu povyrostly.Nevím,na co jsem zase klikla,že mám tak tučné písmo.Musím to prozkoumat.Snad to ještě více nesprčím.Na to jsem já kádr.Potom volám SOS na všechny strany.Všechny Vás zdravím z předjarní Moravy.Ani teplo,ani zima,ale i tak je tu prímaAHOJKY.

 To bych si netroufla , nemít tu rezervní oblečení.Hlavně tepláky.Když byli tak malí jako tví, hafo spoďárů a slípků.Kluci by na sebe ty holčičí nechtěli.Pochytili to od starších.Teď už půjčuji své noční košilky,kalhoty a rukavice.I bundy a boty.

Stávalo se mi, že to maminky při odjezdu sbalil ia já v sekáči zakoupila za 5Kč další. Najednou jim nevadilo, že nejsou "značkové".Brzy tu budu muset mít zase pro mrně a to jsem už všechno do vel. 120 vyhodila.Taky mi ubývají síly!!!

Dnes jsem spala do devíti...Už jsou ve škole , naštěstí...Ani uklízet nebudu.Krásně tu svítí sluníčko.

 Tak náš Honzík  měl dvacet dní života..

Děvčata, děkuji vám za názor.  Hani, přemýšlím, přemýšlím a jediné, co mě už kdysi napadlo je, že se tehdy stal ten úraz Oliverovi, kdy ho pokousal ten pes. Jenže syn mi říkal, že Jonáš u toho vůbec nebyl, nic neviděl ani neslyšel, protože si s ním prý hráli za chalupou.  Tehdy tam byla oslava a tak i hodně lidí. Jenže Olík pak i s maminou byli asi dva-tři dny v nemocnici, pak dlouho měl očičko zavázané. A Jonášek je hodně citlivý, ten i když ho Olík bouchne, tak mu to nevrátí, aby mu neublížil. Tenkrát pak dal syn toho psa utratit a já si stejně myslím, že to mohl být ten spouštěč koktání. A je pravda, že Jonáš má v sobě spoustu informací, až mě to zaráží, krásně vyslovuje všechna písmenka a dokonce se sám od sebe naučil počítat do 13. A jak píšeš Evi ty, tak to všechno už máme naštudované, neupozorňujeme, neopravujeme, prostě děláme, že se nic neděje. I to, že děti v tom věku začínají koktat víme, jenže jemu se to spíš zhoršuje, než že by se to malinko lepšilo. Jinak je ohromně šikovný, zná spoustu věcí, názvů, umí říct i recept na bábovku, s mámou kluci obalují řízky a to nemluvím o tom, co všechno zná z té lesní školky, kam loni chodil.

20. dubna mu budou 4roky, jde i s Oliverem k zápisu do školky, tak uvidím, jak to bude dál. Počkám, co řekne ta logopedka.

 Nedělej si starosti,kolem tohoto věku děti přechodně často koktají-je to proto , že myslí rychleji než mluví. A kluci mají k tomu sklony. U nás koktal Honzík a chodil do poradny, kde jen ho učili, jak se má napřed nadechnout- tím se pozdrží a mluví plynule, s Kubou  a Maxem jsme už toho využili a už ve škole  byli v pohodě.Básničky a písničky - je nutí se nadechnout a proto je to plynulý projev.Netahejte ho k psychoušům..Právě chytré děti to nejvíc mají..Hanča-zasloužilá babča.

Všechny vás zdravím-

 Ty jsi sem dala nějakého Robina Hooda, ten je ale pěknej. 

Máte pejsky hezky načinčané, je jim jistě teploučko. Pobavila mě Martičky stonožka. A ta Bobova povídka se mi také líbila. Mějte hezký večer

obleček je koupený, nebo ušitý přímo na pejska? Teď mám útlum, nemůžu si vzpomenout na jméno. V každém případě to je fakt hezký obleček.
U nás sníh není skoro žádný. Asi v horách, ale tady nic. Led na chodníkách, který denně poodtaje a jinak nic. Ani sněhuláci se nedají postavit.   

Z mého psího života - mě se článek  líbí,tak jsem ho přepsal a posílám pro vaše zábavné čtení:

Už jste někdy línaly ?Ne ?

Po kruté zimě konečně nadešlo dlouho očekávané jaro.Mazlíčkové a jejich paničky odložily zimní bundičky,trudnomyslní psi jsou o poznáná vstřícnější a u zdi nářku už není taková tlačenice.Pouliční chlapící se vyrojili bůhví odkud a zabrali nejlepší místa v parku.Moje panička přestala nosit dlouhý kožich samý šrám,ve kterém se mně vždycky tak nápadně podobala.                                                                                                                                                                                                                                                                    Lidi si na ulici navzájem říkali:"To je dobře,že už je tu zase jaro.Hned je veseleji."Ale moje panička říká:"To je blbost,já mám ještě  větší depku."Snažím se ji rozveselit.Víte,co ji třeba rozesměje?.Vždycky když se vracíme domů,doběhnu k našim dveřím v pátem patře jako první.Bezpečně je poznám a stojim před nimi,vrtím ocáskem,jazyk mi plandá jak jsem udýchaný a chci být první uvnitř.Ale když chci paničku pobavit,dělám to samé u každých dveří i v prvním patře.Panička nejdříve vrtí hlavou a říká:"Denisi co blázníš,tady přece nebydlíme !"Dám uši do pravého úhlu,aby poznala,že je to humor,ona pochopí a směje se až nahoru k našim dveřím.                                                                                                Nebo když se to sejde,já zrovna línám a panička je smutná.To ji vždycky připravím velkou legraci.Už jste někdy línali?.Nejspíš ne,tak vám povím,že je to pěkná otrava.Všechno vás svědí a na některých místech se nemůžete podrbat,ať děláte co děláte.Proto se mi psy válíme v trávě,nebo drhneme záda o kmeny stromů.Ale já přišel na to,že úplně nejlepší na drbání jsou rohožky.A tak,abych rozesmál paničku,použiji cestou ven všechny rohožky v domě.U každých dveří se vyválím a nechám za sebou chuchvalce svých starých,nepotřebných chlupů.Panička se s nikym v domě nekamarádí,ba naopak,tak ji hrozně pobaví představa naštvaných sousedů.                                                                            S příchdem jara také v noci méně kašlu,a jak jsem říkal,začinám se zbavovat přebytečného kožichu.Nejen na rohožkách.A zrovna si tak jednou v parku drbu záda o kůru stromu,sleduji zamilované lidičky a nadržené pejsky,někdy je to naopak,když se mi zjeví omračující podivaná.Milovanou Pavlu nese páníček v náručí,patrně ji postaví do trávy a čeká až udělá svou potřebu.Pavla ani nezahrabe tlapkami,jense ohlédne na pánička,jako by mu dávala znamení a nechá se odnést směrem k domovu.Nejdřív jsem se polekal,až pak jsem si uvědomil,že Pavla neni nemocná,ale čeká štěnátka.Nejspíš hodně štěnátek.Její břicho je tak veliké,žeho ty krátké nožičky neunesou.                                                      T o  m ě  p o d r b !Sěběhlo se to vše tak rychle,že jsem se ani nestačil k Pavle přiblížit,abych ji vyseknul poklonu.Stojím dlouho na jednom místě a cítím náramné štěstí.Tedy nechci se chlubit...................                                                        To je malá část povídky o našich  kamarádech ........veselý víkend všem...............Bobo

obdivuji nádherý obleček,,,,,